ŠUTR 2018

Po nepříliš povedeném maratonu jsem měl v úmyslu trochu si spravit běžeckou reputaci na tomto vyhlášeném krosu. Přihlášený jsem byl už co se registrace otevřely, takže startu nic nebránilo. S využitím MHD jsem se s dostatečným předstihem dopravil na start na Hanspaulce a v klidu se odprezentoval. Kupodivu jsem před startem ze známých natrefil jen na Petra z Běhej.com, který ale letos neběžel, protože pomáhal Michalovi jako dobrovolník v prostoru startu/cíle. Těsně před polednem se nás grupa běžců jen na jeden okruh shromáždila u startovní čáry. Michal před nás nastoupil a povídá: „Letos máme, novinku! Opravdickou startovací pistoli!“ A natáčel pistoli tak, abychom si ji všichni mohli dobře prohlédnout.

BUM! Výstřel se ozval poněkud nečekaně asi minutu před polednem. Inu…prst na spoušti…Dav běžců to ale neřeší a téměř po hlavě se vrhá dolů s kopce do Šáreckého údolí. Všichni mě předbíhají. Za chvíli se ovšem zase sápeme nahoru a situace se uklidňuje. Druhý seběh je technický, okolo mě to nikdo nechce moc hrotit a pořadí už se nemění. Jenže se mi rozvázala tkanička (Jak to? Však jsem měl dvojitou kličku!), takže po výběhu na silnici musím zastavit, abych si jí zavázal a skupinka kolem mě mi zdrhá. Zařazuji se mezi další běžce. Koukám, že někteří to fest přepálili a už chodí. Na stezce podél potoka mě dobíhá běžkyně, se kterou jsem absolvoval značnou část loňského ročníku. Super. Žvaníme a rozumným tempem se posouváme k občerstvovačce. Kolegyně mi zdrhla na naprosto přesně stejném místě, jako loni 😀 Ale neva. Na dno údolí sbíhám sólo a v dalším brutálním stoupání se dávám dohromady s další sympatickou slečnou, se kterou se držím až k Babě. Tam mi zdrhá, ovšem vzápětí mě dotahuje sličná zrzka, která má podobné tempo, takže se držíme spolu až nad další brutální stoupání po betonovém chodníčku, zakončené schody. Další kus jsem si užíval sólo a až na legendárních závěrečných schodech mě došel nějaký běžec. Spekulujeme, zda je šance dát to pod 2 hodiny. Moc realisticky to nevidíme, ale jak jsme vylezli nahoru, koukáme, že by to vlastně šlo. Au. Zmobilizovali jsme poslední síly, sprintujeme do cíle (kolega mi o kousek zdrhnul) a nakonec probíhám v čase 1:59:31! Předsevzetí splněno!

V cíli jsem se šel pozdravit se všemi, co jsem s nimi chvíli běžel – ve dvou to jde vždycky lépe a je proto na místě být za tu psychickou podporu vděčný. Pak jsem se chvíli věnoval vyžírání občerstvovačky, ale začala mi být zima, takže jsem nečekal na vyhlašování vítězů a vyrazil jsem k domovu. Jen na okraj – při prohlížení fotek z minulého ročníku jsem se všiml, že jsem měl loni stejné tričko i šátek. Vtipné 🙂 Samotný závod nelze, než pochválit. Výběr a značení trati, občerstvení, atmosféra…Takže za rok zase!

  • Oficiální výsledky najdete ZDE
Reklamy
Rubriky: Sport | Napsat komentář

Jak zjistit verzi BIOS přímo z prostředí Windows

Spusťte si příkazový řádek (Start/Spustit/cmd) a napište následující příkaz:

wmic bios get smbiosbiosversion

a ejhle…Žádné restarty nejsou potřeba.

Další podrobnosti k příkazu wmic najdete na následujících odkazech:

Jen na závěr poznámku – podle Microsoftu je nejstarší podporovaný systém Windows Vista, ale mě to funguje OK i na Windows XP Pro SP2 (EN, 32bit).

Rubriky: Počítače a Internet | Napsat komentář

Pražský mezinárodní maraton 2018

Tak popatnácté 🙂 V sobotu jsem si zašel vyzvednout startovní číslo a PIM King pásku opravňující mě ke vstupu do koridoru A. Nějak jsem si na tenhle benefit zvykl. S běžeckou ledvinkou jsem v Expu zase nepochodil, tentokrát i bylo z čeho vybírat, ale ceny byly nasazené nesmyslně vysoko. Tak jsem je aspoň okoukl a časem něco koupím v nějaké slevě přes web.

Od sobotního večera jsem řešil velké dilema – tílko, nebo tričko s krátkým rukávem? Nakonec jsem si nachystal oboje, že se rozhodnu až ráno. Ráno teploměr ukazoval 9°C = volba padla na tričko. S dostatečným předstihem jsem dojel na Staroměstskou, došel na Staromák a zařadil se do sektoru A. Tam jsem se potkal s Tomášem Ulmou, se kterým jsme zbytek času do startu strávili v družné diskuzi (a vzpomínáním na naše krásné triatlonové období).
V 9:00 je odstartováno. Začínám hodně zvolna. Navíc jsem si musel odskočit, což se v koridoru nedalo…tak jsem to řešil hned po přeběhu mostu u Úřadu vlády, jako spousta jiných běžců 🙂 Velmi brzy kolem mě prosvištěl vodič na 3:30 a nedlouho po něm i vodič na 3:45. Že běžím fakt pomalu jsem pochopil ale až když mě už na 20.km předběhla parta Miloše Škorpila a chvíli po ní i vodič na 4:00. Půlmaraton jsem měl za cca 2:07, což je hodně pomalé. Ale zase jsem nechtěl moc tlačit na pilu, abych vydržel. Zatím totiž žádné problémy, sice pomalu, ale cupital jsem si tak nějak v pohodě. Při přeběhu Palackého mostu jsem pod námi na nábřeží zaregistroval dvojici nejrychlejších běžců a s překvapením jsem si všiml, že blonďák Galen Rupp je jedním z nich. Čekal jsem dva černochy 🙂 Na Smíchově se závod začíná lámat. Řada lidí přechází do chůze, ale já jsem si cupital +/- furt nějak tak stejně. Kousek před sebou jsem zaregistroval dvojici ve vtipných dresech. Borec tam měl nápis „IF LOST, RETURN TO MONICA“….a holka měla jen lakonické „I’M MONICA“. Na cca 28.km se dávám dokupy s běžcem, který je pomalý zhruba stejně jak já. Prý dělá na letišti (Ruzyně) hasiče. Klušeme spolu….když tu nás na 29.km předbíhá vodič na 4:15. To už je fakt špatný. Dvojice nám drží až do Holešovic, k neúnavným roztleskávačkám (jsou to holky mladý, tak mají spoustu energie). Před Libeňským mostem mi ale kolega odbíhá, a tak jsem chvíli sólo. Pak mě ale dotáhl kolega Pim King, tak jsme další asi 2 km běželi spolu. Rohanské nábřeží je útok na psychiku – jak je to rovné, dlouhé, nekonečné….Ale pak už se ukazují krásná čísla – 40, 41…a zatáčíme do Pařížské. Doluji poslední zbytky sil a finišuji do cíle…i když tedy finiš v čase 4:45:53 (real time) je fakt bída. Co vím, tak mě předběhl i Valach v kroji s valaškou v ruce, chlápek o berlích a trpaslík.

Potácím se do zázemí na Ovocný trh a trochu se křísím Birellem. Pak už se jen protlačit davem na tramvaj a domů. Jsem Gold PIM King – hurá! A taky to byl můj 40.maraton.

  • oficiální výsledky závodu najdete ZDE
  • malou galerii fotek najdete TADY
  • a 5 obrovských galerií u Pavla Zámostného z 41.kilometru ZDE (je odtud i ta jedna fotka výše, díky za ní) – tady se najde snad každý
  • další dvě galerie na SvetBehu.czTADY a TADY
  • a ještě jedna galerie ZDE (fotky většinou z přední části startovního pole)
Rubriky: Sport | Napsat komentář

Scarlet King (Šarlatový král)

Před nedávnem jsem zde publikoval krátký článek o aktivitách a zejména o knize českého policisty Vladimíra Dzury. Teď se na Technetu objevil další článek téhož autora, respektive další výňatek z jeho knihy. Jedná se o příběh kolem Željka Ražnatoviće Arkana, srbského válečného zločince. Je to opět naprosto skvěle napsané, článek shltnete jedním dechem:

 

EDIT 10.4.2018: Na Technet.cz se objevil další článek Vladimíra Dzury k problematice válečných zločinů. Tak jen doplním odkaz, ať je to tu kompletní…

Rubriky: Armáda, Zprávy a politika | 2 komentáře

Nesvoboda k nám přichází z Bruselu

Tentokrát jen odkaz na rozhovor deníku Haló noviny s Pavlem Černým, aktivistou (fuj, to zní strašně) za práva střelců a iniciátorem postupně dvou petic (každá byla směřována ke konkrétnímu kroku protizbraňové aktivity EU).

http://www.halonoviny.cz/articles/view/47242305

Rubriky: Armáda, Zprávy a politika | Napsat komentář

Jak na financování „neziskových“ organizací

Tohle téma pomalu přestává být tabu a začíná se o něm mluvit. Bohužel nikde jsem neviděl nějakou ucelenou koncepci, jak celou problematiku řešit. Jednoduchá „řešení“ typu „přestaneme je financovat úplně“ jsou podle mého názoru špatná. Celá řada neziskovek dělá prospěšnou činnost, která je z principu nevýdělečná/ztrátová a tedy se nedá provozovat jako standardní podnikatelský model.

Přijde mi ale krajně nevhodné financování neziskovek „nárokově“ ze státního rozpočtu (tedy daní obyvatelstva), aniž by samotní poplatníci měli nějakou přímou možnost ovlivnit, kdo a kolik dostane peněz. Jako východisko bych viděl úplné odloučení financování neziskovek od státu. Tedy že by nikdo nedostal ani korunu. Ovšem aby bylo financování umožněno, občané by měli mít možnost podle svého uvážení sponzorovat neziskovky, kterým věří, nebo které jim jsou sympatické oblastí své působnosti. Takový dar by měl být odečitatelný z daní. Při transparentních účtech neziskovek by pak bylo krásně vidět, že například pan Vomáčka si odečítá z daní částku 2000,- Kč ve prospěch Nadace BFLMPSVZ, přičemž na účtu této nadace se patřičná částka objeví. No a neziskovky by jen musely vést účetnictví, jako každý jiný subjekt.

EDIT: jen mě napadlo, že by to krásně mohlo fungovat jako Kickstarter – jednotlivé neziskovky by zveřejnily, kolik potřebují na provoz pro řekněme následující rok…no a hned by se vidělo, kolik už mají vybráno…

Za těchto podmínek by pochopitelně bylo v nejvyšším zájmu neziskovek získat si důvěru sponzorů kvalitními výsledky a volbou cílů korelující se zájmy obyvatelstva. Za sebe si dovedu docela dobře představit, že bych například dlouhodobě sponzoroval nějaký domov pro seniory, nebo naopak nějaké zařízení pro děti v mém okolí. Zejména pak třeba proto, že by mi v takovém domově mohli jako dlouholetému sponzorovi na stará kolena vyjít vstříc a poskytnout mi své služby. To už se ovšem dostávám na úroveň vztahů a důvěry, která se buduje celá desetiletí a nejde „vytvořit jedním razítkem“.

A stejně je to celé sci-fi, protože současný systém je tak zakořeněný a provázaný, že nenásilnou cestou z toho východisko nevidím 😦

Rubriky: Zprávy a politika | Napsat komentář

Bruslení na Tajemném jezeře

Díky větším mrazům během posledního týdne velmi pěkně zamrzla řada volných vodních ploch. Proto jsme se rozhodli toho využít a ve třech jsme v sobotu vyrazili na jednu z těch větších. Ostatně, vzhledem k přicházejícímu oteplení, to byla asi poslední rozumná možnost.

  

Trochu jsme zazmatkovali při hledání nástupního místa, nakonec jsme se ale na led dostali a jedeme. Led byl hodně silný. Místy chytali rybáři „na dírkách“. Toho jsme využili a tloušťku ledu si ověřili – měl tak 20-25cm. Někde trošku hrbolatý, někde hladký, jako sklo. Bohužel byl pokrytý slabým sněhovým popraškem, takže nebyly vidět bubliny/dvojitý led a menší praskliny. To se mi záhy stalo osudným. Zrovna jsem fotil = držel jsem v ruce foťák a při nepříliš rychlé jízdě se mi brusle zasekla do nějaké pukliny, nebo bubliny. Jak jsem podvědomě chránil foťák, nedal jsem pod sebe ruce a natvrdo jsem dopadl přímo na hrudník, při čemž jsem si vyrazil dech. Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázal sebrat (naražená žebra mě pochopitelně bolí furt). Ponaučen jsem si pak už na focení zastavoval a víc jsem sledoval led.

  

Pokračovali jsme po proudu, přičemž se nám nevyhnulo pár dalších pádů, ale vesměs jen takové legrační bez následků. Na obrovské ledové ploše se kromě nás pohybovalo pár desítek dalších bruslařů, ale k blízkým setkáním docházelo tak jednou za čtvrt hodiny. Kromě pozdravu jsme vyzvídali, jaký led nás čeká dál. U skály s „poustevnickou“ jeskyní jsme si udělali pauzu na sváču.

  

Od jeskyně jsme pokračovali ještě kus po proudu, ale už nás začínal tlačit čas, takže jsme to obrátili zpět. Ovšem led vypadal bruslitelný ještě dál… Zpáteční cestu nám chvílemi trochu znepříjemňoval protivítr, ale nic kritického. Zhruba za 3,5 hodiny od „startu“ jsme byli zpět u „dvojitého mostu“, kde jsme měli zaparkovaná auta. Zkoušel jsem ujetou trasu odhadnout podle mapy a vychází mi to na cca 40 km (20 tam, 20 zpět). To je hodně slušný. Bruslení bylo naprosto luxusní, jediným mínusem tedy jsou ta naražená žebra. Jo a jak jsem parkoval pod mostem, nějaké ptactvo mi brutálně podělalo čumák od auta…hajzli pernatí…

Rubriky: Sport | Napsat komentář