Krkonoše a Broumovské stěny

Začátek července nám přinesl dva státní svátky a díky tomu výhodnou konstelaci pro dovolenou. V plánu byly Krkonoše. Moje společnice našla levné ubytování ve Velké Úpě. Po menších šachách s nakládáním kol a bagáže jsme v úterý večer vyrazili na sever. Na místě jsme byli před 22. hodinou. Správce chaty nám ukázal co a jak, dal nám klíče a zmizel…a my měli celou horskou chatu jen pro sebe. Kromě nás žádní další hosté, naprosté soukromí a klid. Líp to snad vybrat nešlo.

Středa 5.7.2017
V plánu je první výlet na kole. Po cyklotrase K22A jsme se vyškrábali na Janovy Boudy, odkud pokračujeme sjezdem po K1A do Spáleného Mlýna. Pak zas do kopce po K24 na rozcestí v Malé Úpě. Tam se opět napojujeme na K1A a po ní kolem Lysečinské Boudy na Horní Albeřice. Krátká zastávka na pivko a polívku a šlapeme dál, stále po K1A. Od Rýchorského kříže pokračujeme po K26D k Rýchorské Boudě (1002 mnm) a prudkým sjezdem po K26C se spouštíme do Horního Maršova. Ve sjezdu jsme zaznamenali skupinku cyklistů, jeden ležel na zemi a netvářil se moc vesele – pád na odvodňovacím rigolu, asi zlomená klíční kost. Ale pomoc už měli zavolanou a za chvíli jsme potkali od Maršova jedoucí LandRover Horské Služby. Z Horního Maršova jsme se po silnici vrátili do chaty. Celkem to bylo jen 29,5 km, ovšem nastoupáno 907 metrů.

Čtvrtek 6.7.2017
Usoudili jsme, že si dáme něco náročnějšího. Vyjíždíme do Pece pod Sněžkou. Cestou míjíme stojící kolonu aut. O dopravním kolapsu v Krkonoších informovala toho dne všechna media. Volný den, krásné počasí = na výlet se vydaly davy turistů. My se ale záhy dostáváme mimo dav a stoupáme po K20 na Lučiny. Pak je to víceméně hřebenovka po K1B a K19A až na vrchol Černé hory (1299 mnm). Po náležitém občerstvení sjíždíme kus zpět na rozcestí Pod Kolínskou boudou a vydáváme se po vrstevnici po K19B (modrá TZ) přes Vendlovku do Janských Lázní. Prohlížíme si historické centrum městečka a chladíme se zmrzlinou. Vracíme se na modrou TZ a po ní se nad Modrokamennou boudou napojujeme na K1B. Míříme do kopce, na Krausovy Boudy, pak po K23 po vrstevnici na Vlašské Boudy a Javořím dolem do Velké Úpy. Tentokrát to bylo 37,8 km, nastoupáno 1373 metrů.

Pátek 7.7.2017
Pracovní den jsme se rozhodli využít k pěšímu výletu na Sněžku. Předpokládali jsme, že tam nebude takový nával. Ráno se tedy pěšky sápeme pod lanovkou na Portášky. Pak už je to jednoduché pochodové cvičení po hřebeni, přes Růžohorky až pod závěrečný krpál na vrchol Sněžky. Ten tvoří zpevněné schody a stupně…jak napotvoru to vychází pořád na stejnou nohu, takže si člověk po pár stupních musí přešlápnout. Na vrcholu Sněžky (1603 mnm) je dav lidí, ovšem většina se tam vyvezla lanovkou. Po malém občerstvení a pořízení pár fotek sestupujeme klikatým chodníčkem na západní straně, směrem k Luční Boudě. Dál na Výrovku a Chalupu Na Rozcestí je to úplná autostráda. V dálce začíná hřmít. Nechceme, aby nás bouřka chytla na hřebeni, tak kvapně scházíme po kamenité stezce po zelené TZ kolem Liščí Jámy do Pece. Sice jsme zmokli, ale bouřka nás zastihla už v lese a hodně pod hřebenem. Ušli jsme asi 21 km, převýšení nevím…ale hodně.

Sobota 8.7.2017
Nějak už jsme nedokázali vymyslet kloudný plán na vyjížďku/výlet v Krkonoších. Při zkoumání mapy jsme se ale zahleděli kousek východně, na Broumovské stěny. Tak hurá. První problém nastal už cestou k cíli, kdy jsme se probíjeli labyrintem uzavírek a objížděk. Konečně parkujeme ve Slavném a vydáváme se po červené TZ mezi skály. Na kilometry nejsou Broumovské stěny nijak rozlehlé, jenže to je samé focení, vyhlídky, krkolomné sestupy/výstupy a podobně, takže se postupuje velice pomalu. Od Kamenných Hřibů stále po červené procházíme až k Supímu hnízdu. Cestou nás chytlo několik malých přeháněk, ale těsně před Supím hnízdem i pořádná bouřka, která proměnila vyšlapané pěšinky v potoky vody. GTX botky dostávají zabrat. Původně jsme chtěli zajít až ke Hvězdě, ale po kontrole času měníme plán a zalézáme do uzoučké Kovářovy rokle. Po červené kolem jeskyně Kovárna a Mariánské jeskyně sestupujeme k Setonově studánce. Zhruba někde u Mariánské jeskyně moje levá bota odmítla dál vzdorovat nepřízni počasí (zase jsme zmokli) a odpadla z ní podrážka. Bohužel jsme po ruce neměli nic, čím by se to dalo trvanlivě vyspravit, takže pokračuju jen v tenoučké vnitřní GTX vložce. Nejkratší cestou (po modré TZ) tedy mažeme k autu. GTX vložka kupodivu těch cca 3,5 km vydržela, takže jsem nedoznal žádné tělesné úhony. Celkem jsme ušli jen něco přes 8 km, ovšem několikrát jsme zmokli, udělali spoustu fotek, lezli různě po skalách a tak podobně…Myslím, že aby se dala tato lokalita prolézt důkladně, chtělo by to přespat někde poblíž a strávit tam tak dva dny.

Neděle 9.7.2017
Dnes máme v plánu jen odpočinek a odjezd domů. Takže do poledne balíme a lenošíme. Kolem půl druhé ukrýváme klíč od chaty podle telefonických instrukcí od správce (ne, nehodili jsme ho do tůně) a vyjíždíme k domovu. Zase ty objížďky…Při cestě jsme se rozhodli udělat si malou odbočku do Lázní Bělohrad. Nejdřív zastavujeme u Bělohradské bažantnice a jdeme se podívat na Annamariánský pramen a Černé jezero. Pak pomalu projíždíme do centra, kde si jako tečku za vydařenou dovolenou dáváme výborný pozdní oběd.

• Všechny moje fotky najdete ZDE (doporučuji zapnout si popisky – i v kroužku vpravo nahoře)

Trail Sázava

Před časem jsem náhodou v termínovce natrefil na tento závůdek. Protože tamní končiny znám na biku, vím, že je tam krásně…tak jsem neváhal a přihlásil se. Protože už mám zase auto (HURÁ!!!), ráno jsem se tam v klidu dopravil po vlastní ose. Parkování na slušňáka 50,- Kč na celý den, na drzo zadarmo někde, kde to jde. Prezentace proběhla bez fronty a problémů. Docela mě překvapilo velice kvalitní látkové startovní číslo. Vzhledem k nízkému startovnému jsem takový luxus nečekal. Čas do startu jsem trávil ukrytý ve stínu popíjením ionťáku a požíráním banánu. Věci se daly zdarma předat do úschovny v boudě na mostě. Další plus pro organizátory.

Start byl trochu odložen, ale v 10:20 konečně vybíháme na trať. Startér radostí vypráskal celý zásobník/bubínek ze startovací pistole/revolveru (nevšiml jsem si, co měl). První kilák je víceméně po louce a po rovině. Tepy i teplota letí závratně vzhůru. A pak letíme vzhůru i my. Tedy, spíš se plazíme. Výstup na Medník byl pekelný. Ale někde těch slibovaných 550 metrů převýšení nastoupat musíme, žejo. Seběh zpět na Posázavskou stezku a po ní kousek proti proudu. V protisměru potkáváme běžce z kratší trati (10 km) a pak i špičku z naší dlouhé (15,2 km). Na strategických místech trati jsou profesionální fanoušci, kteří fandí podle přání běžců (negativně, nebo pozitivně – každý si vybral při registraci a dostal podle toho barvu startovního čísla – černou, nebo červenou). Zvlášť hlášky negativní podpory jsou super…jestli to půjdu příští rok, určitě volím negativní podporu! Dobíháme na občerstvovačku v půlce závodu. K dispozici voda + rozinky. Po krátkém občerstvení vbíháme do úzké rokle, kterou se sápeme vzhůru po pěšince vyšlapané jezevci, ježky a běžci před námi. Pro „zchlazení“ nás nahoře čeká krátký přeběh louky (fuj – sluníčko!), ale pak zas šup do lesa. Sbíháme zpět na Posázavskou stezku a vracíme se po ní k cíli. V průběhu závodu jsme utvořili takovou skupinku pěti závodníků…bohužel cca 3 km před cílem jsem zastavil, abych si namočil hlavu v prameni…a skupinka mi zdrhla. Mám je ale na dohled a do cíle tedy totálně upečen dobíhám chvilku po nich. Čas (podle mých stopek) 1:53:00.

V cíli na mě čeká rakvička…naštěstí jen ve formě domácího zákusku. A voda, a ještě víc vody. A taky finisherská medaile. Z mého pohledu tedy za 290,- Kč startovného byla akce zajištěná naprosto skvěle. A k výběru trasy nemám co dodat. BOMBA! Asfalt člověk potkal jen asi 20 metrů u výběhu z Pikovic. Jinak lesní cesty zpestřené schody, kořeny a úzkými roklemi, nahoru a dolů…Tento závod určitě zařazuji do své termínovky pro další roky! Na obrázku níže je graf převýšení a taky moje tepy.

• Oficiální výsledky najdete ZDE
• A spoustu fotek TADY

Běhej lesy – Karlštejn 2017

Přesně týden po náročném krosu v Šárce mám další závod. Nevím proč, ale organizátoři posunuli tento závod oproti loňsku o tři týdny dopředu. Nemaje vozidlo, rozhodl jsem se využít vlak. A to bylo nakonec největší dobrodružství dne. Vlak byl vypraven z Hlavního Nádraží. Než dojel na Smíchov, podařilo se ČD docílit zpoždění 10 minut. V Karlštejně pak všechny vyhnali z vlaku, že dál to nejede a musí se autobusem. No, mě to bylo fuk – využil jsem kyvadlovou dopravu pro závodníky, která nás odvezla na Mořinu, kousek od startu. Prezentace proběhla docela svižně, dostáváme obálky s číslem, jsou tam navíc přihozené nějaké časopisy, jedna energetická tyčinka a lístek do tomboly – o dost slabší, než loni. Do startu zbývá spousta času, tak se ukrývám ve stínu – je totiž asi tak 30°C (ve stínu). Na sluníčku bublá asfalt a taví se umělá vlákna.

Těsně po 17:30 je odstartováno. Vybíhal jsem ze začátku druhé vlny = jsem cca uprostřed startovního pole. Do kopce skrz Mořinu se to různě přelévá, ale dav běžců je pořád poměrně koncentrovaný. Začíná se to drolit až ve stoupání na Mořinku. Následný přeběh louky je ve vedru a přímém slunci úmorný. Ještě že na začátku louky byla občerstvovačka. I když – mají melouny, což je plus. Ale nemají houbičky, což je v tomhle vedru velké mínus. Aspoň jsem si namočil šátek. Za loukou sbíháme do Karlštejna a sápeme se na hrad. Od hradu seběh singlíkem k hospodě Pod Dračí skálou a kolem Dubu Sedmi bratří nahoru k Malé Americe. U Dubu byla další občerstvovačka. V lese je relativně příjemně, až na ten kopec 🙂 Tento závod mi to funguje nějak opačně, než normálně – získávám v sebězích, ale do kopců ztrácím. Probíháme kolem lomů Mexiko a Velká Amerika a sbíháme dolů do lomu. Tam nás trochu překvapila indiánská kapela. A pak už zbývá jen vyškrabat se zase z lomu nahoru na silnici a seběh do cíle. Tím nakonec probíhám v čase 2:13:12 (čistý čas 2:12:37). Oproti loňsku dost zhoršení, na druhou stranu bylo fakt horko a byl jsem jen týden po ŠUTRu.

Vyzvedl jsem si batoh z úschovny a chtěl se zcivilizovat. Jenže v provizorních umyvadlech přestala téct voda. Tak jsem se jenom převlékl do suchých věcí a procházkovým tempem jsem zamířil dolů do Karlštejna na vlak. Na tombolu nečekám – ta měla začínat až někdy ve 21h. V Karlštejně na zastávce kupodivu vlak zrovna stál, takže jsem jen nastoupil a jelo se. Jenže ve vlaku průvodčí hlásí, že vlak nejede na Smíchov, ale přes Branický most a rovnou na Hlavní Nádraží. Na Smíchov je ale možné využít náhradní dopravu (bus) z Radotína. Takže v Radotíně přestupuju na bus, ten mě veze na Smíchov, a tam přestupuju na MHD domů.

Když shrnu závod:

• Pozitiva – pěkná trať, jídlo a pití na občerstvovačkách, zázemí závodu (šatny, toalety, prezentace, úschovna zavazadel), kyvadlová doprava busem od stanice vlaku v Karlštejně, neskutečnej bordel kolem občerstvovačky u Dubu Sedmi bratří byl naprosto dokonale uklizen už cca 1,5h po závodě :-O
• Negativa – chybějící houbičky na občerstvovačkách, ve stávajícím počasí to chtělo na trati občerstvovačky 4 místo tří, došla voda na umývání po závodě
• Oficiální výsledky najdete TADY, nebo TADY (jsou tu i fotky u jednotlivých startovních čísel)
• Fotky jsou nějaké ZDE a taky ZDE…a TADY je i krátké video

ŠUTR 2017

V již tradičně napínavém boji o registrace jsem zase uspěl, takže jsem tuto sobotu zamířil na Hanspaulku. Původně jsem byl přihlášený na dva okruhy (36 km), ale po realistickém zhodnocení bídné formy jsem to přehodnotil jenom na jeden (18 km). V zástupu běžců před startem to vypadalo skoro jako na srazu BikeFora – docela hodně bikerů a bikerek. Podle běžců, kteří běželi více okruhů (a probíhali prostorem startu/cíle) vidíme, že se poběží normálně a ne, jak bylo avizováno, v protisměru. Super – aspoň vím, co mě čeká.

V poledne jsme se seskupili na startovní čáře a krleš. Protože tedy běžím jen jeden okruh, říkal jsem si, že za to vezmu trochu víc. Prvních pár kilometrů se držím v docela velké skupině. Začíná se to trhat až po druhém seběhu, při napojení na TZ u Dubového Mlýnu. Na stezce kolem Nebušického potoka mě předbíhá chlapík se psem. Říkám mu, že to má dobrý, když má tahouna. On na to, že jen do půlky, pak se role mění a on psa nese 🙂 Ve stoupání na Truhlářku se dávám dohromady s jednou běžkyní, máme stejné tempo, tak kecáme a cesta líp ubíhá. Ve stoupání od Nebušického hřbitova nás předbíhají další dvě běžkyně. Snažil jsem se je přesvědčit, že na stanovišti č.7 naučné stezky Les Hlásek musí rozdělat oheň třením dvou dřívek, a až pak mohou běžet dál…ale neskočily mi na to 🙂 Potkáváme se zas všichni na občerstvovačce. Dal jsem si jen kus banánu, pití mám vlastní. A hned se spoluběžkyní valíme dál. Kus za rozcestím V Pískách nás zase předbíhají ty dvě slečny, co nás už předběhly jednou (zasekly se na občerstvovačce). V malém kopečku mi bohužel zdrhá i spoluběžkyně. A pak už zas začíná mazec. Prudký sešup na dno Šáreckého údolí a hned zas na druhé straně stojka nahoru na Babu. Pěšinkami kolem zříceniny letohrádku, a pak vbíháme do ulic mezi vilkami. Docvakl jsem běžce, co už jde druhý okruh (a ještě jeden ho čekal). Kousek běžím s ním, pak ale přestupuju do dvojice s běžkyní, co nás dohnala. Společně jsme se po betonovém chodníčku vyplazili předposlední kopec. V následné zvlněné pasáži mi spoluběžkyně zdrhla, takže poslední kopec – legendární schody – se nahoru sápu sólo. Do cíle už je to pak jen kousek. Mám to za 1:57:49, což je víceméně čas, který jsem míval po prvním okruhu, když jsem běžel dva. Takže žádná sláva. Ale co už…

V cíli vyžírám ňamky z občerstvovačky a doplňuju tekutiny švestkovým nealko Bernardem. Závod jako obvykle výborný, jak organizace, tak občerstvení. A co se trati týče, je to snad nejhezčí kros v Praze a okolí. Takže se těším na příští rok…

• Oficiální výsledky najdete ZDE
• Web závodu je ZDE
• Spoustu fotek pak najdete TADY (je odtud i ta jedna v článku, díky za ní).
• Pěkný popis závodu od jedné spoluběžkyně je TADY

Pražský mezinárodní maraton 2017

Po nepříliš dobré zkušenosti z Pardubického půlmaratonu jsem měl trochu obavy, jak dopadnu na dvojnásobné vzdálenosti. Ale startovné jsem měl zaplacené už od loňska a tu čárku do sbírky jsem prostě potřeboval.

Takže v sobotu 6.5. jsem se vydal na Výstaviště vyzvednout si startovní číslo a ostatní náležitosti. A tady je první velké mínus pro organizátora. Asi se šetří, nebo co, ale startovné se zvedá a startovní balíček je čím dál horší. Takže letos to bylo bez batohů, jen jakýsi igelitový pytel se špagátem. Navíc vím od lidí, kteří si ZAPLATILI tričko, že když tam přišli v sobotu odpoledne, už nebyly k dispozici všechny velikosti a nakonec už ani trička s krátkým rukávem (jen s dlouhým). Pro mě je útěchou, že když doběhnu ještě napřesrok, budu pak už startovat zdarma 🙂 Jinak stánky v EXPO docela zajímavé, jako vždy jsem zakoupil fusekle MOOSE. Zjišťuju, že nikdo asi neumí vyrobit šikovnou malou ledvinku na běhání…tak aby se do ní vešel toaletní papír, klíče a možná jeden gel. Jsou k dispozici různé módní kreace, ale při ošmatání materiálu myslím, že by vydržely tak půl roku…maximálně.

Doma jsem pak dlouho váhal, na jaké tričko přišpendlit číslo – zda vzít dlouhý, nebo krátký rukáv. Nechal jsem to na ráno před startem a nakonec volba padla na dlouhý rukáv. Díky PIM King pásce jsem se procpal do sektoru A. Ne že bych tam měl co dělat podle výkonu, ale obvykle se tam sejdu se spoustou známých. Tak to bylo i tentokrát a poslední chvíle do startu jsme prokecali.

Od startovního výstřelu mi trvalo jen 21 vteřin, než jsem se dostal na startovní čáru. Pomalu se rozbíhám, ale nohy mám nějaké ztuhlé a moc to nejde. Říkal jsem si, že tak do 3-5 km se to rozhýbá. Velice záhy mě předbíhají vodiči na čas 3:15 a nedlouho po nich i na 3:30. Pomalu se proplétáme Prahou do Holešovic. Předbíhá mě vodič na 3:45. Zpátky v centru, dav lidí kolem trasy hecuje běžce. Je to zajímavý, ale už není vidět tolik lidí natáčejících a fotících na mobily, jako v některých minulých ročnících. Asi už je to omrzelo. Blížíme se k Vyšehradu, za kterým je meta půlmaratonu. A mě se furt neběží dobře. Na půlce jsem za 2:03:21. O kousek dál mě předbíhá skupinka kolem vodiče na 4 hodiny a taky veliká žlutá skupina okolo Miloše Škorpila. Držím se jim ale v patách až někam na 25.km. Strakonická je nekonečná, naštěstí jsem se dal do řeči s jedním chlapíkem, takže kecáme a cesta dobře ubíhá. A už je tu 30.km. Říkal jsem si, že budu happy, když to dám do 30.km bez chození, což se víceméně povedlo (do chůze jsem přecházel jen na občerstvovačkách + kopeček na Palackého náměstí). Dobrý je, že můžu běžet i dál…i když je to jen takové pomalé cupitání. Kombinuju to s chůzí vždy do kopce, jak se vylejzá zpod mostů. Roztleskávačky v Holešovicích pořád poskakují a fandí – to mají teda taky pěkný maraton 🙂 Zase běžíme ve dvojici a kecáme. S tímhle borcem jsme to dotáhli až do Těšnovského tunelu. Za ním mobilizuju poslední zbytky sil a rozbíhám se k cíli, kterým za řevu fandících davů probíhám v čase 4:39:33 (reálný čipový čas). Pomýšlel jsem si na čas tak o deset minut lepší, ale jsem rád, že se mi povedlo závod dokončit…s přihlédnutím k bídnému tréninku.

V cíli finisherská medaile (letos tvarově docela zajímavá), voda a nějaká tyčinka. Ještě doplním, co jsem sežral a vypil během závodu:
Před startem Nutrend Gutar, během závodu pak na každé občerstvovačce pár loků vody, v závěru asi na třech místo vody Gatorade. Když byly banány, dal jsem si pokaždé kousek. To je ale další mínus pro pořadatele – možná by tam příště mohli dát banány zralé! Jedna tableta Enervit GT Sport a po 30.km postupně dva gely Nutrend Carbosnack.

• Oficiální výsledky najdete ZDE
• Obrovskou galerii fotek od Pavla Zámostného najdete TADY (nebudu linkovat jednotlivé podgalerie, je jich tam hodně, rozdělené podle časů vodičů). Pochází odtud i ta jedna výše – díky za ní.
• Menší galerie fotek ještě ZDE
• A spoustu fotek najdete ještě TADY (zase odkaz na celou stránku, jednotlivé galerie si musíte naklikat individuálně.

FABARM Pistola + sklopka Hatsan

Tak jsem konečně sehnal vytouženou sklopku na broknu. Protože už byla z druhé ruky, předchozí majitel zřejmě udělal drobné úpravy, nutné pro to, aby dobře sedla na brokovnici FABARM. Takže já to měl bez pilníčku, jen jsem pažbu prohodil. Na pažbě také byl upraven držák nábojů – originál má nepříjemně ostré hrany, zde už byly zaobleny. A poslední custom úprava je doplnění pružného lanka přes držák nábojů, takže náboje při nějaké brutálnější manipulaci/zpětném rázu nemohou vypadávat.

Ještě musím nějak vymyslet oko na jednobodový popruh…respektive, vymyšlené to mám, jen to vyrobit. Stejně, jako kdysi na FABARM Ultrashort, asi udělám úchyt, provlečený otvorem v kloubu pažby.

Jak to na brokovnici sedí, vidíte na fotkách výše. Pro srovnání jsem tam doplnil i fotku FABARM Ultrashort.

Pardubický půlmaraton 2017

Už na podzim jsem se přihlásil na další ročník populárního Pardubického půlmaratonu. To jsem ovšem netušil, co se všechno semele. Kvůli různým okolnostem jsem od prosince do února vlastně vůbec nesportoval. Běhat jsem začal až v březnu, což je pochopitelně málo. Ale startovné jsem již měl zaplacené, tak jsem si řekl, že to zkusím. Na fóru Běhej.com jsem se domluvil ještě s jedním známým, že se sejdeme na nádraží a pojedeme společně. Super, sólo je to nuda. V sobotu ráno jsme se úspěšně potkali a vlezli jsme do vlaku. Současně s námi nastoupila skupina podivných opálených cizinců, kteří se rozhlíželi, kam se usadit. Díky rychlému rozhodnutí jsme je předběhli a vlezli do kupé ke staršímu manželskému páru. Ti si viditelně oddychli – kupé bylo rázem „plné“ a nikdo další už se tam necpal. Nakonec to byla super volba – s našimi spolucestujícími jsme prokecali celou cestu do Pardubic, až jsme málem zapomněli vystoupit 🙂

Při vystupování se k nám ještě připojil eliťák Honza a ve třech jsme se přesunuli k zimnímu stadionu k prezentaci. Organizace na jedničku, velmi rychle jsme dostali startovní čísla a tašky s propagačními materiály, lahví vína (letos na mě vyšlo červené) a perníčkem (co taky v Pardubicích jiného). Zádrhel byl trochu u výdeje triček, kde se udělala příšerná fronta. Usoudili jsme, že to počká a trička vyzvedneme později. V šatně jsme pak řešili co na sebe – teplota byla tak na hraně mezi dlouhým a krátkým rukávem. Nakonec jsem vzal jen krátký a byla do dobrá volba. Než jsme dali batohy do úschovny, ještě jsme si (naprosto bez fronty) vyzvedli trička, a pak už honem na start. Cestou se ještě trochu rozhýbat….

Ve 13:00 je odstartováno. Prakticky hned se propadám hodně dozadu a až tak do 2/3 prvního okruhu mě pořád lidi jen předbíhali. Věděl jsem, že na tom nejsem moc dobře, tak jsem běžel hodně opatrně a nechtěl jsem se nechat vyhecovat. I tak se mi povedl první postupný cíl – první kolo jsem měl za cca 55 minut a hlavně mě nikdo z eliťáků nevzal o kolo 🙂 V druhém okruhu to ze začátku taky ještě šlo, ale na 15.km se dostavila krize a totálně jsem zvadnul. Měl jsem co dělat, abych nemusel přejít do chůze. Poryvy silného větru na okraji Pardubic mi moc nepomohly, spíš naopak (foukal proti, nebo z boku). Když to šlo, snažil jsem se za někoho schovat. Poslední dva kilometry do cíle. Dal jsem se dohromady se starším chlapíkem, plazí se podobně, jako já. Doklepali jsme to spolu kousek za 20.km. Podle hodinek to vypadalo, že můžeme mít čas na hranici dvou hodin. Můj spoluběžec posbíral poslední síly a odskočil mi asi o 60-70 metrů. To byl přesně ten rozhodující kousek. On byl těsně pod dvě hodiny, já probíhám cílem v čase 2:00:14 (reálný čipový čas). Moje nejhorší „půlka“ (když pominu ty v triatlonech) 😦 Nojo, když není natrénováno, okecat se to nedá…

Po závodě jsem zapadl do stanu na občerstvení. Nic moc noky s nějakou omáčkou, výborný koláček, pivko (Pernštejn). A pak už zpátky do šatny, zcivilizovat se a hlavně se převlíknout, protože se do mě začala dávat zima. V šatně jsme se zase sešli s kolegou, takže jsme ještě vyrazili na kvalitní pozávodní baštu do hospody. Naše oblíbená hospoda byla zavřená, ale našli jsme jinou, taky dobrou, jen docela drahou. Ovšem výborné řízečky z panenky, bramborový salátek, plznička…ňam ňam 😉

Když to shrnu – zážitek ze závodu veskrze pozitivní (organizace, počasí atd.), ovšem výsledek bída veliká. Snad se do PIMu dám dostatečně dokupy, abych se vůbec dostal do cíle…

• Oficiální výsledky najdete ZDE
• Obrovská galerie fotek od ISCAREX teamu je ZDE a ZDE (mám odsud i tu jednu výše – díky za ní)
• A ještě jedna velká TADY