Nové zásobníkové sumky pro AK74

Na nedávném kursu jsem narazil na problém s obtížnějším vytahováním zásobníků pro AK74 z mých stávajících sumek na vestě. Přemýšlel jsem, jak to vyřešit a narazil jsem na plastová pouzdra na zásobníky od firmy ESP. Konečně přišly, takže jsem dneska trochu testoval a překonfigurovával vestu. Objednané sumky mají sponu UBC-04-2, pomocí které je lze snadno přichytit na MOLLE systém. Pokud byste chtěli jiný způsob připevnění pouzdra (například na opasek), stačí doobjednat jen příslušnou sponu a na pouzdru jí prohodit.

  

Nová pouzdra jsou pochopitelně o něco těžší a mají vyšší profil. Další nevýhodou je nemožnost přichycení dalšího pouzdra „do druhé vrstvy“ – původně jsem takto měl upevněná pouzdra na pistolové zásobníky (viz foto vlevo). Naopak co se týče ukládání/vytahování zásobníků, tak jsou nová pouzdra naprosto špičková. Jsou „samosvorná“ = zásobníky v nich drží bez dalších pojistek. Přítlačnou sílu lze regulovat výměnou vymezovací plastové podložky – s každým pouzdrem je dodána sada 3 podložek různé tloušťky. Navíc jsou pouzdra rotační – lze je podle potřeby natočit (což v dané konfiguraci na vestě nevyužiji, ale například na opasku by se to hodilo). Testoval jsem tři typy zásobníků – bulharské (ať už černé, nebo transparentní), desetiranný izraelský a čtyřicetiranný ProMag. Bulharské „šuplíky“ tam fungují naprosto dokonale. Izraelský se trochu hůř tahá ven, ale to je dané délkou – jak je krátký, nekouká moc ven a blbě se chytá. Se čtyřicetiranným ProMagem je problém – do pouzdra se mu moc nechce, zřejmě kvůli venkovnímu profilování zásobníku. Asi by se to dalo vyřešit použitím nejplošší vymezovací podložky, ale řešit to zatím nebudu.

Takže vesta je překonfigurována a příští rok jí musím otestovat „v akci“ na nějakém kursu. Mimochodem, všechna 4 pouzdra mně stála dohromady 1059,- Kč, což je docela příznivá cena. Jen mi není jasný, proč poslali jedno pouzdro trochu jiné – viz foto. No, nijak mě to zatím neomezuje, a kdybych to chtěl nějak řešit, asi bych přestříkal všechna 4 pouzdra nějakou krylonkou.

Reklamy
Rubriky: Armáda | Napsat komentář

Vánoční večírek Bike Fora

Prosinec – doba předvánočního šílenství a různých večírků. Mezi ty, které nemohu vynechat, patří nesporně i tento, již velmi tradiční. Konal se, jako obvykle, v baru U kormidla. Lidí se tentokrát sešlo opravdu hodně a večer tedy utekl jako voda. Blacky uspořádal dárkovou tombolu a malou soutěž o bonusové ceny. Z baru jsem nakonec odcházel mezi posledními a nutno říct, že dostávat se v pozdních nočních hodinách do Bráníku je docela problém – MHD má asi hodinový intervaly.

  

Fotky (prakticky všechny) najdete ZDE. Večírek proběhl ve velmi kultivovaném duchu, pročež nebylo nutné nic cenzurovat. Když to porovnám s večírky tak před pěti a více lety (vpravo v rozbalovacím menu Archiv si můžete najít příslušné měsíce a příspěvky z té doby)… Mimochodem jsem zaregistroval, že je nás čím dál víc fousatejch. Nějak se to šíří. Kdy si nechá plnovous narůst Blacky? 🙂

Rubriky: Sport, Zábava, Ze života | Napsat komentář

Zapomenutá místa – Berounská kovárna

Tak jsem něco hledal na mapě Berouna, a při té příležitosti jsem „virtuálně“ zabrousil do ulice Na Parkáně. A vybavila se mi vzpomínka, jak jsem tam jako malý kluk chodíval očumovat ke kovárně, jak kovář ková koně, případně jak do něčeho buší. Jeden z posledních kousků starého světa… Vývoj vzhledu místa, od rozpadající se kovárny, až po současnou novostavbu, je zachycen na následujících třech fotografiích. BTW kdyby někdo měl fotku té kovárny v provozu, budu za ní rád – hledal jsem a nenašel 😦

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Kovárna byla zbourána v roce 2008.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

A tohle tam stojí teď…

Nutno uznat, že město udrželo developery na uzdě a nové domy do místa +/- zapadají.

Hmm…EDIT: měl jsem v úmyslu těch změněných a zmizelých míst v Berouně popsat několik, jenže jak jsem hledal fotky, tak jsem našel stránku, kde je to již hotovo. Tedy na to kašlu a vaší pozornosti doporučuji stránky pana Víška.

Rubriky: Ze života | Napsat komentář

Záhada zhasnuté obrazovky

Máme v práci takový projekt – staráme se o IT vybavení jistého zákazníka, jedné větší nadnárodní firmy. A zákazník aktuálně migruje klientské stanice (notebooky) ze starých notebooků HP na DELL Latitude 7480. Dostal jsem to na triko já. Na nové notebooky je nutné nainstalovat předpřipravený operační systém a nakonfigurovat ho pro konkrétního uživatele. V rámci této činnosti mám tedy na stole vždy několik notebooků, které se zrovna instalují, nebo na nich dělám něco jiného. A včera jsem náhle zaznamenal záhadný problém. Některé notebooky nešly spustit. Po stisknutí zapínacího tlačítka žádná signalizace zapnutí, prostě nic. Ale pokud jsem odpojil/připojil napájení, obraz NĚKDY naskočil a bylo vidět, že notebook na pozadí normálně bootuje. Když jsem toto chování zaznamenal už na třetím notebooku, kontaktoval jsem hotline DELLu. Začali jsme to s technikem probírat po telefonu, a přitom jsem zkoušel různé věci, abych dokázal okolnosti problému lépe přiblížit. A ejhle – obraz (někdy) naskočil, když se přiklopil/odklopil displej. V této souvislosti technika z hotline napadlo, zda tedy není něčím ovlivněné magnetické čidlo v šasi notebooku, které má při zavření displeje notebook přepnout do režimu spánku. V tu chvíli mi to docvaklo – jak jsem dělal na více noteboocích současně, měl jsem některé jen položené na stole v zavřeném/vypnutém stavu. A aktuálně instalovaný notebook jsem si postavil na tento vypnutý. Magnetický spínač v horním notebooku zřejmě reagoval na magnet v displeji spodního notebooku a přepínal zařízení do režimu spánku. Ve chvíli, kdy jsem dal spodní notebook pryč a ohlídal si, aby kolem nebylo nic potenciálně magnetického, problém zmizel. Hurá! 🙂 Berte to tedy jako tip na možné řešení podobných problémů. Mě to překvapilo, protože s notebooky Fujitsu podobným způsobem pracuji naprosto běžně a ještě jsem se s takovým chováním nesetkal. Jo a palec nahoru pro hotline DELLu!

Rubriky: Počítače a Internet | Napsat komentář

Svatojánská dvacítka 2017

Jako již tradičně, koncem listopadu se běží tento, pro mě „zavírák sezóny“. Jak se rok od roku moje kondice zhoršuje, neměl jsem žádná velká očekávání. Do Berouna jsem přijel v pátek večer, v klidu přespal a ráno se zašel zaregistrovat mezi prvními. Startovní číslo 8 🙂 Tento závod si i po letech udržuje svůj charakter, nízké startovné a další pozitiva. Po registraci jsem se vrátil do zázemí v teple domu u rodičů, kde jsem vyčkal až do přiměřené doby před startem. Trochu jsem se rozhýbal, pozdravil s pár kamarády a je to tu.

svat20-2017Startuje se ve 13:00, závodníků bylo prý skoro 300. To je pěkný nárůst – před cca 15 lety nás startovalo tak 50… Už po pár prvních krocích cítím, že to moc nepůjde – příprava „na gauči“ poslední tři týdny asi nebyla úplně ideální. Jenže…nějak jsem se pověsil na jednu sličnou běžkyni a společně ještě s jedním běžcem za ní visíme až do Alkazaru. Tempo tak 5min/km, což bylo na mě bohužel moc a totálně jsem se „uvařil“. V náběhu do „terénní“ pasáže kolem Kačáku tedy s kolegou zvolňujeme a slečna nám zdrhá (běžela ale kratší trať). Ve dvou běžíme až do Hostími, kde se mi vzdaluje i kolega. Ve Svatém Janu mě dotáhl další běžec. Spolu probíháme vsí a sápeme se na kopeček před obrátkou. Pak mi můj nový kolega taky zdrhá. Aby to bylo veselejší, začíná pršet. Když se po obrátce v Sedleci zase škrábu na kopeček zpět do Svatého Jana, dotáhla mě dvojice běžec-běžkyně. Ve třech sbíháme dolů a probíháme vesnicí. Kolegyně se nám pak začala vzdalovat, ale kašleme na ní a běžíme si svoje. Tak nějak v klidu to jde až k ústí Kačáku. Nohy mi úplně vypovídají službu a mám problém vůbec se udržet v pohybu. Kolega mě hecuje a čeká na mě, ale nakonec kousek za Alkazarem odbíhá. Až do cíle se tedy plahočím sólo a cílem „probíhám“ v čase 1:48:24. Naprostá tragédie. Asi budu muset začít trénovat. Propad na 17km o cca čtvrt hodiny je prostě moc…

  • Oficiální výsledky najdete ZDE
  • Fotky ze závodu jsou nějaké TADY, nebo TADY (z této druhé galerie je i výše publikovaná fotka – díky za ní)
Rubriky: Sport | Napsat komentář

Pravidla pro běhání na oválu

Kolega běžec sepsal čtivě a přehledně pravidla pro využívání atletických běžeckých oválů pro individuální tréninky. Najdete je TADY. Snad přijdou vhod a kolegovi tímto děkuji.

Rubriky: Sport | Napsat komentář

Batoh Texar Cober pro denní nošení

Vzhledem ke koupi nové bundy jsem začal řešit i aktualizaci batohu pro denní nošení. Aktuálně jsem totiž střídal dva batůžky – malý Pantac MBSS Molle (který ale byl z hodně tuhého materiálu a likvidoval záda bund a triček přímo před očima) a větší Wisport Sparrow 30l (do kterého se sice vejde služební notebook, ale je zase až zbytečně velký). Usoudil jsem, že pošlu do háje Pantac a místo něj si pořídím nějaký univerzální batůžek, do kterého se vejde služební notebook, ale nebude moc odstávat od zad a nebude moc velký. Po předlouhém googlování jsem náhodou narazil na výrobky polské firmy Texar. Podle obrázků jejich batůžek Texar Cober 25l splňoval moje požadavky. Prodejce jsem nakonec našel na Slovensku, za velice příznivou cenu 1127,- Kč.

Kvalita batůžku je podobná, jako u Wisportu = velmi vysoká. Materiál je 1000D polyester (Cordura), zipy sice nejsou velebené YKK (nebo to na nich alespoň není napsané), ale zdají se být dost kvalitní. Šití je pečlivé, nenašel jsem zatím nějaké chyby ve stezích a prošití. Batůžek má velkou spoustu různých kapes a kapsiček, tak jen ve stručnosti.

  • Spodní kapsa mi nepřijde moc praktická na něco, co se musí často vyndavat = strčil jsem do ní pláštěnku, která zároveň slouží jako polstrování pod notebook, když batůžek postavím.
  • Velká přední kapsa je snadno přístupná, ale plochá – vhodná na papíry, notes, pero a drobnosti (má členitý vnitřní organizér).
  • Boční kapsy jsou zdánlivě velké, ale nakonec se do nich moc nevejde a hlavně přepážka mezi kapsou a hlavním vnitřním prostorem batohu je z tenčího pogumovaného/poplastovaného materiálu = od tvrdých předmětů hrozí prodření. Možná půllitrová PET flaška s vodou by se vešla…
  • Horní polstrovaná kapsička je naprostá bomba, snadno přístupná, měkoučká – ideální doupátko na mobil, nebo jinou elektroniku.
  • Hlavní prostor batohu se otevírá obloukovým zipem přes celý batoh = přístup je velmi dobrý. Jak batůžek zvenčí vypadá malý, vnitřní prostor je překvapivě velký. Samozřejmostí je příprava na hydratační vak – úchytky na vak uvnitř batohu a vývody na hadici v obou horních rozích batohu.

MOLLE systém je na přední straně, bocích a spodku batohu. Přední strana je standard, ale dávat tam nějaké kapsy, to by zabilo podstatnou výhodu tohoto batohu – jeho nízký profil. MOLLE na bocích je našité trochu šikmo, což limituje využití celé šířky/délky vazby (pokud tam chcete připevnit něco delšího, v podstatě máte k dispozici jen jednu „lajnu“). Na spodní stranu batohu je pak možné připevnit nějakou „ledvinku“, nebo třeba pomocí popruhů karimatku atd. Na horní straně batohu je pevné poutko pro přenášení.

Ramenní popruhy jsou sice relativně tenké, ale polstrované a s 3D síťovinou pro lepší ventilaci. Jsou délkově nastavitelné a mají rychloodhoz. Na přední straně je nastavitelný hrudní pás, bederák batoh nemá. Na přední straně popruhů jsou očka a průvleky pro drobné doplňky, případně pro protažení hadice od hydratačního vaku. Záda jsou plochá, bez nějakého výrazného profilování (nepatrné 3D zvýraznění prošitím). Žádná 3D síťovina. Díky tomu batoh sedí na zádech velice pohodlně a je jako přibitý. Na druhou stranu se obávám, že v létě se budou záda pod batohem hodně potit.

Když to shrnu, tak pro můj účel (denní nošení po městě) batoh za ty peníze více než splňuje moje požadavky. Vzhledem ke kvalitě bych se nebál ho použít i jako jednodenní batoh na outdoorové akce. Na vícedenní akce je dost malý – asi by byl problém narvat tam větší spacák. A na léto s maličkým spacákem zase bude limitovat chybějící ventilace zad.

Rubriky: Armáda, Ze života | Komentáře: 1