Kros Sázava 2019

Tak po roce zase v Pikovicích. Protože mi kvůli služební cestě utekl ŠUTR, už jsem se docela těšil. Do Pikovic jsem dojel autem, na místě jsem byl chvíli před 8:30, kdy měla oficiálně začít prezentace předem přihlášených závodníků. Oproti minulým ročníkům měli tentokrát pořadatelé zajištěné parkování na přilehlé louce, takže se nemuselo platit na komerčním parkovišti. Pro mě ideál. Ovšem některá hodně nízká auta měla se zajížděním na louku trochu problémy 🙂 V klidu a bez fronty jsem se odprezentoval, nafasoval čip a startovní číslo a šel se schovat do stínu. Teplota totiž docela rychle šplhala do nepříjemných výšek. Ukrytý pod stromem jsem se dočkal startu.

Na 15 km trať bylo odstartováno tentokrát na čas = 10:10. Po přeběhnutí rozpálené louky u Sázavy jsme naběhli na Posázavskou stezku. Ovšem po malé chvíli se cesta láme do kopce a začínáme stoupat na Medník (417 mnm). Stejně, jako v předchozích ročnících, daří se mi rychlou chůzí předejít několik závodníků. Postupně krystalizují skupinky. Běžím pohromadě se sličnou slečnou (hehe, to už je skoro tradice). Do kopce jsem trochu rychlejší, s kopce mi zas utíká ona. Zdárně jsme přelezli Medník a klesáme zpátky na Posázavskou stezku. Slečna měla malou krizi, ale protože jsem měl bidon s vodou, mohl jsem ji občerstvit. Odbočujeme do rokle pryč od Sázavy (u osady Ajax). Tady je oficiální (a jediná) občerstvovačka. Jen jsem se napil a snědl hrst rozinek. Pak se dál škrábeme roklí nahoru, a pak okolo vrchu Kněžoles (362 mnm). Krátký přeběh louky nahoře a zase se noříme do lesa. Slečna mi trochu utekla – zdá se, že na občerstvovačce nabrala novou energii. Než jsme se ale napojili zpět na Posázavskou stezku, už jsem ji zase dohnal. Teď už nás čeká jen poslední úsek – „po rovině“ podél Sázavy až do Pikovic. Píšu „po rovině“, protože pár vlnek tam je…a taky nějaký schody. Bohužel na mě dolehla nějaká krize, slečna (a s ní i pár dalších běžců, s nimiž jsem běžel ve skupince) se mi vzdaluje. Takže do cíle už jsem to doklepal sólo. Cílem jsem proběhl v čase 1:51:26, což je tak uprostřed mezi mými časy z předloňska a z loňska. Vzhledem k tomu vedru jsem s tím docela spokojený.

Po závodě jsem se chvíli vzpamatovával. Dal bych si pivo, ale protože jsem musel řídit, raději jsem zvedl kotvy a odjel domů…kde už na mě čekalo vychlazené v lednici 🙂 A začínám vymýšlet, jaký závod si dám v červenci. Zatím mám dva kandidáty – Kokořínský triatlon, nebo Nespecký běh.

  • Oficiální výsledky najdete ZDE
Reklamy
Rubriky: Sport | Napsat komentář

Malá rekapitulace

Při uklízení medaile z letošního PIM jsem neodolal a prohrabal se trochu historií.

Pěkný. A to ty medaile nejsou všechny…ještě 12 z PIM mám zarámovaných na zdi. Když to posčítám, tak od roku 2003:

  • 44 dokončených maratonů, 6 nedokončených
  • půlmaratony nepočítám 🙂 ale míň
  • 3 dokončené Ironmany, 2 nedokončené
  • 16 půlironmanů, 1 nedokončený
  • několik dlouhých triatlonů na podivných vzdálenostech, včetně jednoho závodu ITU Long Triathlon World Cup
  • 6 XTERRA triatlonů (včetně Mistrovství Evropy)
  • a nepočítaně jiných závodů (MTB, běh silniční i krosový, pár ultra, Ocelový Muž, duatlon)

Jestli už není čas se na to vykašlat…

Néééé, ještě rozhodně ne 😀

Rubriky: Sport | 2 komentáře

Pražský mezinárodní maraton 2019

Tak je tu další z významných bodů mého závodního programu pro tento rok – Pražský mezinárodní maraton. Letos poprvé jsem jako Gold PIM King měl startovné zdarma, takže by byla škoda to nevyužít. V sobotu jsem si došel do Marathon Expo vyzvednout startovní číslo a šikovnou lehkou sportovní bundu. Navíc tam na mě čekalo tričko Gold PIM King a páska opravňující mě ke vstupu do startovního koridoru A/B. A jako už obvykle jsem doplnil zásoby běžeckých ponožek – pár za 50,- Kč, no nekupte to…

V neděli ráno po vydatné snídani jsem začal přemítat, co na sebe. Měl jsem v živé paměti maraton v Unhošti před měsícem, kde jsem se oblékl moc a bylo mi horko a závod dopadl dost bídně. Jenže tentokrát byla fakt kosa. Nakonec dlouhé tenké elasťáky, funkční tričko s dlouhým rukávem a přes něj jedno s krátkým rukávem a neprofuk vrstvou. Tramvají dojíždím na Staroměstskou, přecházím na Staroměstské náměstí a v poklidu se řadím za poskakující černochy. V koridoru jsem se potkal s kamarádem Pavlem, tak jsme si chvilku do startu krátili žvaněním.

V 9:00 je odstartováno a černoši mizí Pařížskou do dáli. Já se snažím nenechat se strhnout, takže mě záhy předbíhají desítky dalších běžců. Už tradičně jsem si hned po startu musel odskočit, což řeším naproti Úřadu vlády 🙂 Tím mě ovšem předběhla spousta dalších běžců. Do davu jsem se zařadil ke skupince s vodičem na 3:30. Je mi jasný, že to s nimi dlouho nevydržím, ale aspoň kousek… Utekli mi v první půlce Karlova mostu. Následuje nezáživná pasáž po nábřeží pod Letnou, skrz Holešovice a zpět po Rohanském nábřeží. Pak probíháme centrem nabitým diváky a fanoušky a míříme do Nuslí. Kolečko pod Nuselským mostem a vracíme se k řece a pod Vyšehrad. Za Vyšehradem na metě 20 km mě předbíhá vodič na 3:45 se skupinou svých následovníků. Mám čas 1:51, což je +/- podle očekávání. A běží se mi překvapivě dobře. Obrátka v Podolí a mám před sebou už jen půlku závodu. Tu těžší. Přebíháme na Smíchov. Tady obvykle mám největší morální krizi. Jenže tentokrát jsem se na 27.km dal dohromady se sympatickou běžkyní, takže si povídáme a kilometry mizí snad samy. Na 30.km mám čas 2:50:30! To je nečekaně dobré. Bohužel po přeběhnutí Mostu Legií na Smetanově nábřeží přestávám slečně stačit, takže mi utíká. Bojuju tedy s tratí sólo, až do cca 33.km, kde jsem se dal do řeči s chlapíkem v tílku PIM King. Běžíme víceméně spolu až do 37.km. Mezitím, na občerstvovačce na 35,5 km, nás předběhl vodič na 4:00. A na 37.km pak malá skupinka okolo Miloše Škorpila. Zase to nudné Rohanské nábřeží. Potácím se sám až na 40.km, kde mám mezičas 4:00:46. To je pořád super. Začínám pomýšlet na výsledek pod 4:15! Na začátku Těšnovského tunelu se dávám do řeči s běžcem, který se mi představil jako Jirka. Navzájem se hecujeme a ždímáme ze sebe poslední zbytky sil pro finiš. Cílem probíhám v čase 4:14:08 (čistý čipový čas). S tím jsem tedy VELMI spokojený!

foto (c) Jiří Kosina

Tak, ještě nějaké pozávodní shrnutí 🙂 Oblečení jsem nakonec vychytal úplně akorát. Ze začátku při rychlejším běhu mi bylo docela teplo, ale jak se později aktivita snížila a navíc jsme vyběhli na větrná místa, bylo zase chladno. Výživa: 1x Nutrend GUTAR před startem, 4x Nutrend Anticramp tableta (po 25.km), 1x Nutrend gel (na posledních cca 6-7 km), banány a voda (mimochodem nepříjemně studená) z občerstvovaček.

  • Kompletní výsledky najdete ZDE
  • Velkou galerii fotek najdete tady: 1.část a 2.část
  • A další pěkná galerie je TADY
Rubriky: Sport | Napsat komentář

Test nového biku = vyjížďka do Haloun

Protože mám nový bike „v záběhu“, musím ho pěkně všestranně otestovat, abych vychytal případné mouchy. A protože se mi nechtělo jet sólo, hodil jsem výzvu na BikeForum. Protože na webu byl ohlas jen jeden, ráno mě trochu překvapila skupinka tří čekajících bikerů. Takže ve čtyřech jsme vyjeli směr Zbraslav. Ze Zbraslavi pak s několika vylepšeními +/- po červené TZ na Jíloviště. Tam se prosadila východní sekce BF, takže jsme stavěli ve velikonočně vyzdobené cukrárně na kávičku a výborný dortík.

Od cukrárny stále po červené TZ, až do údolí Všenorského potoka. Tady jsem začal oceňovat 29″ kolo – v rozbitých a kořenovatých pasážích to jede mnohem lépe a pohodlněji, než 26″ (a to mám přímé srovnání dvou HT s pevnou vidlicí). Převody 1×11 jsou rozsahem víceméně v pohodě (vyjel jsem to, co na 26″ s trojplackou), hrubější odstupňování mi vlastně moc nevadí. Co jsem zaznamenal jako malé mínus je to, že pokud se sklon cesty prudce mění a je třeba rychle změnit převod z lehkého na těžký (nebo naopak), musím přeřazovat přes 3/4 kazety. U vícepřevodníkového systému si jenom jednou cvaknete na přesmykač a je to tam.

Popojeli jsme kousek údolím Všenorského potoka a napojili se na cyklotrasu nahoru na Černolice. Pak už to byla brnkačka po hřebenovce (Skalce jsme se vyhnuli alternativní trasou +/- po vrstevnici SZ od hlavní cesty) a lahůdkový sjezd do Haloun (zpestřený krátkou odbočkou na Jezírko). Ve sjezdu jsem se na HT zase pěkně vydrncal, ale rozhodně ne tolik, jako na 26″. V Halounech U Paviána následoval výtečný oběd – pikantní vepřová žebírka + opečené brambory + pivko.

Z Haloun jsme pokračovali standardně po zelené a pak žluté TZ nad Řevnice. Býval to takový pěkný singl. Teď tam ovšem řádí cyklostezková lobby a z kořenovatého singlu je uválcovaná dálnice 😦 Z Řevnic jsme zamířili do Let, kde jsme museli spláchnout smutek jedním pivkem v MMX. Rozveseleni pivkem jsme se přes Karlík vysápali (mimo TZ) na Vonoklasy, kde jsme navázali na klasickou trasu po modré TZ přes „hupíky“ do Černošic. Dál už není moc co řešit. Na Závisti jsme dali závěrečné Koutské a hurá domů. Já mám nakonec 69,7 km, nastoupáno 852 m. Pěkné testování kola 🙂

Rubriky: Sport | Napsat komentář

Litespeed Pinhoti

Po dlouhé době nastal čas obměny vozového parku. Moratky jsem postupně poslal do světa (ještě mi zbývá cyklokroska, ale ta půjde taky). Ovšem jakou důstojnou náhradu takové kultovní značky? Měl jsem jasno, že by to měl být 29″ titanový HT. Vzhledem k finančním možnostem jsem moc nekoukal po Litespeedu, spíš VanNicholas a tak…Jenže pak se naskytla možnost koupit nový rám Litespeed Pinhoti za super cenu. A tím bylo rozhodnuto.

  • rám: Litespeed Pinhoti (velikost L, pevná osa)
  • řazení: Shimano Deore XT 1×11 (kazeta, řetěz, kliky, přehazovačka)
  • pedály: Shimano Deore XT PD-M8000
  • vidlice: Bontrager Bowie PRO (karbon, pevná osa)
  • hlavové složení: Chris King
  • středové složení: Chris King PF30
  • náby: DT Swiss 350 (disc, pevná osa)
  • dráty: Sapim Race
  • niple: Sapim Alu
  • ráfky: NoTubes Crest
  • pláště: Maxxis Icon
  • brzdy: Tektro TRP Spyre (disc, mech., přední kotouč 180mm, zadní kotouč 160mm)
  • brzdové páky: Avid
  • bowdeny: Nokon (řazení + brzdy)
  • představec: Thomson Elite (alu)
  • řídítka: Thomson (karbon)
  • gripy: ESI
  • sedlovka: Thomson Elite (alu)
  • sedlo: Selle Italia C2 Gel Flow
  • košík na bidon: King Cage (titan)

Dneska jsem to byl poprvé projet a musím říct, že kolo je super. Tedy…řazení 1×11 má svoje plusy i mínusy. Plusy = je to krásně jednoduchý, žádnej přesmyk. Mínusy = odstupňování jednotlivých převodů je hrubější = hůř se hledá správný převod. A ty široký řídítka jsou pro mě zlo – jak jsem roky jezdil s relativně úzkými M-bary, dneska jsem párkrát měl problém někam se vejít (výsledek je ta chybějící zátka na pravé straně řídítek). Takže budeme pižlat…

Rubriky: Sport | Napsat komentář

Trénink s Base47 – Puška level 2+

Po delší době jsem se zase dostal na zajímavý kurs. Vlastně tentokrát spíš pokročilý trénink – nebylo to tak rozsáhlé, jako standardní kursy. Protože už dopředu mi bylo jasné, že na velké vzdálenosti se střílet nebude, volba zbraní padla na Škorpíka v kombinaci s Glockem. Večer jsem si nachystal věci a těšil se na ráno. Jenže ouha – když jsem ráno chtěl nastartovat auto, sotva to škytlo a dál se nic nedělo. Vybitá baterka. Nojo – zima, dlouho to stálo… Nabíječku jsem doma neměl. Startovací kabely v autě vozím furt, ale problém byl takhle brzo ráno ulovit dobrovolníka, který mě nechá „cucnout“. Po asi dvacetiminutovém hledání a pobíhání okolo jsem naštěstí na jednoho narazil a auto jsem úspěšně nastartoval. Na střelnici jsem tedy dorazil s malým zpožděním a s omluvami.

Trénink začal jednoduchými cvičeními, jako obvykle. Velmi rychle jsme ale přešli k pokročilejším věcem – střelba z různých pozic, z krytu, střelba s fyzickým limitem (možnost použití jen jedné ruky). Instruktor zařadil i malou soutěž, kdy jsme v určeném čase museli vystřílet nějaký počet ran na terč. Kdo se netrefil, nebo nestíhal, šel ze hry ven. A v dalším kole se čas zkracoval 🙂 Probojoval jsem se asi do třetího kola, kde jsem si blbě strhnul jednu ránu = konec.

Pokračovali jsme i přes oběd – všichni jsme dostali instrukce přinést si něco, co se dá „vdechnout“ za pochodu = žádná pauza. Další cvičení byla trochu „na tělo“ – zkoušeli jsme si situace s prodíráním se nespolupracujícím (vlastně spíš škodícím) „davem“, následovaným bojem zblízka (shazování pneumatik) a zakončené střelbou z nestabilní pozice (ze stoje na položené pneumatice). Super. Pak jsme si taky zkusili zadržení a spoutání „útočníka“. No a trénink jsme završili složitější situací, kterou jsme řešili ve dvojicích – vstupy do „místností“ (simulováno různými zástěnami), kontrola prostoru (likvidace „padouchů“) a postup do další místnosti.

Den utekl jako nic. Kurs hodnotím jako přínosný a hlavně velmi zábavný…takže se těším, až zase Base47 něco takového zorganizuje.

Asi jste si všimli, že tentokrát mám nezvykle dobré fotky. Je to díky obětavé fotografce, která celý kurs pečlivě zdokumentovala. Fotky jsou fakt super, díky moc za ně! Pochopitelně situace, kdy fotí střelce ZEPŘEDU, byly focené při cvičeních nasucho = se zbraněmi bez munice 🙂

Rubriky: Armáda | Napsat komentář

Zase na Tajemném jezeře

Po dlouhé době se zase sešly podmínky a zamrzly některé vodní plochy. Domluvili jsme se tedy a vyrazili se „sklouznout“ na Tajemném jezeře. Bohužel už ráno naznačilo, že to nebude ideální. Přes týden byla zima bez srážek a ještě v pátek byl všude krásný čistý černý led. Ovšem přes noc sněžilo a nám bylo jasné, že led tedy bude pod sněhem.

  

A taky že jo. Jako jediný z naší trojice jsem měl kanady (ostatní měli nordické brusle), což mi tentokrát poskytovalo malou výhodu – jak je nůž brusle vyšší, líp projíždí vrstvou sněhu. Nízké nordiky kladly větší odpor. Pod sněhem byl led dostatečně silný, jen místy na povrchu trochu změklý. Kvůli sněhu tato měkká místa bohužel nebyla moc vidět, což občas vedlo k zaškobrtnutí. Na ledě jsme potkali jen jednu rodinku v protisměru a z dálky jsme zahlédli pár rybářů, chytajících na dírkách. Jinak ani živáčka. Pořád sněžilo. Dojeli jsme až k poustevnické jeskyni, kde jsme si dali malou pauzu na svačinu. Pak jsme pokračovali ještě pár kilometrů po proudu, až nás zastavil pás otevřené vody napříč jezerem. Asi by to šlo nějak objet, ale usoudili jsme, že to nebudeme pokoušet a vydali jsme se zpět.

  

Jak se během dne oteplovalo, sníh byl čím dál víc lepivý a také stále přibýval. Pár posledních kilometrů už proto bylo docela náročných…zejména nordické brusle nejely a pohyb na nich občas spíš připomínal chůzi, než bruslení. Kanady naštěstí pořád v pohodě 🙂 Nakonec jsme dali necelých 30 km. Později odpoledne sníh přešel v déšť, ale to už jsme seděli v autě na cestě domů. No, snad to letos ještě zamrzne…

Rubriky: Cestování, Sport | Napsat komentář