Po řadě dovolených v Černé Hoře a Bosně jsem se letos rozhodl zkusit novou lokaci. Volba padla na Rumunsko, oblast Apuseni, s CK Alpina (zájezd je v materiálech CK prezentován jako 8denní, realita je 6 dní a 10 hodin). Zároveň to měl být (a byl) ultimátní test nového kola. Odjezd je z Brna, takže jsem se tam celkem bez problémů dovezl vlakem. Oproti loňsku, tentokrát bylo bikerů spousta, takže byl k dispozici velký vlek, do kterého se kola krásně uchytí a nehrozí jejich poškození. Při nastupování a nakládání jsem s překvapením zjistil, že jede i Dan, se kterým jsme se potkali i loni v Černé Hoře/Prokletije (část 1, část 2). No a v sobotu 17.8. večer jsme tedy vyjeli. Noční přejezd proběhl v pohodě a pár hodin po půlnoci už jsme byli v Rumunsku.
Neděle 18.8. – Stâna de Vale, Padiş
Kousek za hranicí v městečku Arad (asi, byl jsem ospalej) jsme nabrali poslední dva průvodce (přesedali z jiného zájezdu) a vyměnili si eura za rumunské lvíčky (lei = RON). Pak už autobus zamířil do hor a před polednem jsme vysedali v lyžařském středisku Stâna de Vale. Převlékli jsme se do cyklistického, vyložili kola a plni elánu jsme začali stoupat na blízký hřeben. Háček byl v tom, že na cca 4 km jsme měli nastoupat 440 metrů. Cesta se navíc záhy změnila ve vymleté koryto plné velkých volných šutrů, takže jsme kola všichni svorně táhli v ruce. Jak jsme ale byli nahoře, už to bylo v pohodě a mohli jsme se kochat krásnými rozhledy. Trochu výzva byl sjezd z Vârful Cârligaţi (1694 mnm), který byl dost podobný tomu korytu, kterým jsme se předtím sápali nahoru. Jak jsme byli rozjetí, většina z nás minula volitelnou odbočku k jeskyni Cetatea Rădesei. Takže jsme dojeli až do turistického centra Padiș, kde jsme byli ubytovaní v penzionu (a chatičkách) Popas Turistic Padiș. Autobus s věcmi už tam na nás čekal, takže jen vybalit a dát si zasloužené pivko. Protože jsme měli placenou polopenzi, následovala velmi dobrá večeře (hlavně husté polévky byly obecně naprosto super). A po večeři nás průvodce vzal do asi 600m vzdáleného občerstvení, kde paní domácí smažila místní specialitu – plněné placky „plăcintă“ (jako náplň sýr, nebo různé marmelády). Výborná tečka za náročným dnem.
- Ujeto 21 km za 2:14:38, nastoupáno 814 metrů
- Fotky z tohoto dne najdete ZDE
Pondělí 19.8. – Vf.Vlădeasa, Vălul Miresei, Doda Pilii
Po dobré snídani (bílý chléb, šunka, salám, sýr, omeleta, máslo, rajče, paprika, marmeláda, čaj, káva) jsme vyjeli v podstatě stejnou cestou, jako jsme v neděli přijeli. Nevystoupali jsme ale až na Vârful Cârligaţi, ale před závěrečným krpálem jsme uhnuli doprava a po trochu lepší cestě se vyškrábali na hřeben. Jízdu po hřebeni nám zpestřovaly krásné výhledy a cesta, občas se ztrácející v trávě. Takže jsme párkrát lehce tápali, naštěstí hlavní cíl akce – vrchol Vârful Vlădeasa (1836 mnm) – byl stále dobře viditelný, jako orientační bod. Jen nás trochu trápil nedostatek vody – je zde na náhorních planinách méně pramenů, než třeba v MNE, takže to chce opravdu svědomitě plánovat a doplňovat. Pod samotným vrcholem cílového kopce jsme nějak vyměkli a nahoru se nikomu šplhat nechtělo – je to 320 výškových metrů na 3 km. Místo toho jsme se pokochali na nedaleké vyhlídce a pustili se do sjezdu do údolí. Sjezd byl naprostá bomba – hodně, ale jako fakt hodně strmá cesta po loukách kolmo na vrstevnice, místy zpestřená skalními plotnami a lavicemi. Nejvíc mě ovšem pobavilo, že jsem v půlce potkal staré rozpadající se Mitsubishi Pajero, v poklidu jedoucí vzhůru. Pod sjezdem jsme se sešli u malého vodopádu a ponoru – celý, docela velký potok mizel ve skále. Odtud jsme pokračovali už pohodovým sjezdem po široké cestě, až k vodopádu Vălul Miresei. Po krátké přestávce a přetlačování se s dalšími turisty o vhodná místa pro focení jsme pokračovali do vesničky Răchiţele. Tam se nám podařilo objevit hospodu, kde měli točené pivo – tomu se nedalo odolat 🙂 Po dostatečném občerstvení jsme se v malých skupinkách vydávali na cestu přes Doda Pilii zpět do Padiș. Háček byl v tom, že cesta, i když byla relativně dobrá (asfalt, šotolina), měla cca 36 km a byla prakticky furt do kopce. Takže jsem dojel dost KO. Po dojezdu následoval standardní program – večeře, porada na další den, pivko, plăcintă.
- Ujeto 74,34 km za 5:58:17, nastoupáno 1636 metrů
- Fotky z tohoto dne najdete ZDE
Úterý 20.8. – Doda Pilii, Poiana Horea, Poiana Călineasa
Po standardní snídani (a boji o pomalý kávovar) jsme sjeli po šotolinové cestě zpět do Doda Pilii. V místní hospůdce jsme lehce doplnili tekutiny a během té zastávky jsme se také skamarádili se psem, co se poflakoval okolo. A ten se rozhodl, že nám bude dělat společnost. Pokračovali jsme po šotolinové cestě nad přehradou Beliș-Fântânele až do vesničky Poiana Horea. Bohužel, první hospoda, na kterou jsme narazili, už neměla pivo. Dostali jsme ale tip na nedaleký obchůdek…a ejhle, tam měli i točené! Během této zastávky se nám trochu zatoulal doprovodný pes, ale než jsme dopili, zase nás vyčuchal. Zkoušeli jsme mu nabízet něco k snědku…ale nic nechtěl. Divnej pes. Chladil se tak, že se vždycky vyválel v nějakém potůčku. Zase se psem jsme tedy začali stoupat okolo potoku Râul Beliş až do Poiana Călineasa. Je to dřevařská osada s pěkným kostelíkem a malým obchůdkem. V obchůdku jsme od babky nakoupili za pár babek vynikající ovoce (broskve, nektarinky, borůvky) a domácí klobásky a jali se to požírat. Pes furt nic nechtěl, dokonce ani klobásku! Po „obědě“ jsme se rozdělili na dvě skupiny. Namakanější se vydala do Padiș po turistických značkách, druhá (včetně mě) sjela širokou šotolinovou cestou zase na oblíbenou cestu mezi Doda Pilii a Padiș a vyšlapala si to do cíle tudy. Pes se sice přidal k nám, ale někde ve sjezdu jsme ho ztratili. Po večeři jsme zase zašli do „plackárny“ na sladkou tečku. Kromě placek měla paní na prodej ještě různé marmelády a speciální likéry. Ochutnávali jsme, mě nakonec nejvíce chutnala borůvková pálenka afinată. Takže mám suvenýr 🙂
- Ujeto 63,16 km za 4:12:41, nastoupáno 1108 metrů
- Fotky z tohoto dne najdete ZDE
