Litespeed Pinhoti

Po dlouhé době nastal čas obměny vozového parku. Moratky jsem postupně poslal do světa (ještě mi zbývá cyklokroska, ale ta půjde taky). Ovšem jakou důstojnou náhradu takové kultovní značky? Měl jsem jasno, že by to měl být 29″ titanový HT. Vzhledem k finančním možnostem jsem moc nekoukal po Litespeedu, spíš VanNicholas a tak…Jenže pak se naskytla možnost koupit nový rám Litespeed Pinhoti za super cenu. A tím bylo rozhodnuto.

  • rám: Litespeed Pinhoti (velikost L, pevná osa)
  • řazení: Shimano Deore XT 1×11 (kazeta, řetěz, kliky, přehazovačka)
  • pedály: Shimano Deore XT PD-M8000
  • vidlice: Bontrager Bowie PRO (karbon, pevná osa)
  • hlavové složení: Chris King
  • středové složení: Chris King PF30
  • náby: DT Swiss 350 (disc, pevná osa)
  • dráty: Sapim Race
  • niple: Sapim Alu
  • ráfky: NoTubes Crest
  • pláště: Maxxis Icon
  • brzdy: Tektro TRP Spyre (disc, mech., přední kotouč 180mm, zadní kotouč 160mm)
  • brzdové páky: Avid
  • bowdeny: Nokon (řazení + brzdy)
  • představec: Thomson (alu)
  • řídítka: Thomson (karbon)
  • gripy: ESI
  • sedlovka: Thomson (alu)
  • sedlo: Selle Italia C2 Gel Flow
  • košík na bidon: King Cage (titan)

Dneska jsem to byl poprvé projet a musím říct, že kolo je super. Tedy…řazení 1×11 má svoje plusy i mínusy. Plusy = je to krásně jednoduchý, žádnej přesmyk. Mínusy = odstupňování jednotlivých převodů je hrubější = hůř se hledá správný převod. A ty široký řídítka jsou pro mě zlo – jak jsem roky jezdil s relativně úzkými M-bary, dneska jsem párkrát měl problém někam se vejít (výsledek je ta chybějící zátka na pravé straně řídítek). Takže budeme pižlat…

Reklamy
Rubriky: Sport | Napsat komentář

Zase na Tajemném jezeře

Po dlouhé době se zase sešly podmínky a zamrzly některé vodní plochy. Domluvili jsme se tedy a vyrazili se „sklouznout“ na Tajemném jezeře. Bohužel už ráno naznačilo, že to nebude ideální. Přes týden byla zima bez srážek a ještě v pátek byl všude krásný čistý černý led. Ovšem přes noc sněžilo a nám bylo jasné, že led tedy bude pod sněhem.

  

A taky že jo. Jako jediný z naší trojice jsem měl kanady (ostatní měli nordické brusle), což mi tentokrát poskytovalo malou výhodu – jak je nůž brusle vyšší, líp projíždí vrstvou sněhu. Nízké nordiky kladly větší odpor. Pod sněhem byl led dostatečně silný, jen místy na povrchu trochu změklý. Kvůli sněhu tato měkká místa bohužel nebyla moc vidět, což občas vedlo k zaškobrtnutí. Na ledě jsme potkali jen jednu rodinku v protisměru a z dálky jsme zahlédli pár rybářů, chytajících na dírkách. Jinak ani živáčka. Pořád sněžilo. Dojeli jsme až k poustevnické jeskyni, kde jsme si dali malou pauzu na svačinu. Pak jsme pokračovali ještě pár kilometrů po proudu, až nás zastavil pás otevřené vody napříč jezerem. Asi by to šlo nějak objet, ale usoudili jsme, že to nebudeme pokoušet a vydali jsme se zpět.

  

Jak se během dne oteplovalo, sníh byl čím dál víc lepivý a také stále přibýval. Pár posledních kilometrů už proto bylo docela náročných…zejména nordické brusle nejely a pohyb na nich občas spíš připomínal chůzi, než bruslení. Kanady naštěstí pořád v pohodě 🙂 Nakonec jsme dali necelých 30 km. Později odpoledne sníh přešel v déšť, ale to už jsme seděli v autě na cestě domů. No, snad to letos ještě zamrzne…

Rubriky: Cestování, Sport | Napsat komentář

Vánoční večírek Bike Fora

Zase se rok s rokem sešel a je tu další Vánoční večírek v legendárním baru Kormidlo. Prý už podesáté…a organizátor vyhrožoval, že už naposled. To jsem tedy zvědav. Tombola s dárky jako obvykle nechyběla, vtipná Blackyho soutěž tentokrát ano. Ale vlastně to moc nevadilo, protože večírek se rozjel nad očekávání dobře…domů jsem se dostal ve 4h ráno.

  

  • Fotek jsem nasekal víc jak 100, ale po drobné cenzuře zbylo 71. Najdete je TADY
  • A příslušné vlákno na Bike Foru najdete ZDE

Takže zase za rok, jo? 🙂

Rubriky: Sport, Zábava, Ze života | Napsat komentář

Svatojánská dvacítka 2018

Letošní ročník tohoto závodu proběhl ve znamení zásadní změny. Z nějakých důvodů se organizátor nedohodl s vedením základní školy na Závodí, kde obvykle bývalo zázemí závodu. To bylo přesunuto, stejně jako start a cíl, na Tyršův stadion. Pro mě je to rázem trochu dál, ale pořád žádná hrůza. Chvíli po jedenácté dopoledne jsem se odprezentoval a nafasoval jsem pěkné personalizované startovní číslo (se jménem) a čip na měření času. Většinu času do startu jsem pak strávil kecáním s dalšími běžci, buď ve spartánských šatnách (byly dost malinké a teplo jen ve sprše), nebo v kanceláři závodu na tribuně. Jemně, ale vytrvale pršelo. Naštěstí asi půl hodiny před startem přestalo, takže jsme se na stadionu řadili již bez deště.

Ve 13 hodin je odstartováno. Jak už je tady zvykem, všichni to po startu děsně napálí. Snažil jsem se nenechat se tím strhnout a běžet si svoje tempo. Od stadionu vede závod přes lávku přes Litavku, a pak přes železniční most na levý břeh Berounky. A dál už klasicky, podél řeky a následně podél Kačáku do Svatého Jana, kde je obrátka. Super je, že se neběží ten nepříjemný kopeček na Sedlec, jako v předchozích ročnících. Běžel jsem v menší skupince, ale jak jsem se postupně dostával do tempa, kupodivu jsem se z ní odpoutal mezi Alkazarem a Hostímí směrem dopředu. Pokračoval jsem tedy sólo. Na obrátce jsem se občerstvil jedním energetickým gelem (z vlastních zásob) a mazal jsem zpět. Furt sólo, ale postupně jsem dotahoval pár běžců přede mnou. Mimo jiné i běžce číslo 142, se kterým jsem běžel pár kilometrů od startu, ale pak mi utekl. Teď jsem na tom byl líp já, tak se na mě pověsil a až do cíle už jsme to doklepali společně. Cílem probíháme v čase 1:37:58.

Vlastně nevím, co si o tom mám myslet, protože trasa prý byla delší, než deklarovaných 17,8 km. A porovnání s minulými ročníky kvůli změně trasy taky není možné. V cíli jsem se moc nezdržoval, jen jsem si v rychlosti dal čaj a sušenku a pospíchal jsem na oběd. Uvidíme, jak to s tímto závodem bude do budoucna. Trasa ze stadionu je fajn. Ale zázemí jsem čekal o něco lepší…

Rubriky: Sport | Napsat komentář

Podzimní půlmaraton VAŠÍ LIGY 2018

Protože mi to poslední dobou tak jde, přihlásil jsem se na půlmaraton, který se běží prakticky na mé tréninkové trase. V tomhle seriálu jsem ještě nic neběžel, ale o závodech vím už dlouho, dost často jsem se právě se závodníky míjel při tréninku. OK, takže jsem se zaregistroval a začal se těšit. Těšení se mi poněkud zkazila předpověď počasí. Zima a déšť. Ale když už jsem to měl zaplacené…a taky – zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je intenzivní. Ráno před závodem koukám, že fakt leje a naděje na zlepšení se limitně blíží nule. Chvilku jsem spekuloval nad oblečením, nakonec dlouhé elasťáky, dres s dlouhým rukávem a šusťáková vestička (s českou vlajkou na zádech, když máme ten státní svátek). Mírným poklusem dobíhám k prezentaci, která je naprosto bez fronty. Početná startovní listina asi kvůli počasí dost prořídla. Zbylý čas do startu trávím kecáním s dalšími běžci a běžkyněmi v symbolickém úkrytu pod stromem. Mám plán zkusit to nějak kolem 1:55, ideálně trochu líp. Proto vyhledávám vodiče na čas 1:50 s tím, že se ho pokusím držet, jak to jen půjde. Je to sympatická slečna, tak to bude o to větší motivace 🙂

Těsně po 11h je odstartováno. Držím se na čele skupinky se sličnou vodičkou a ještě další hezkou slečnou. Véééliká motivace 🙂 Nasadili jsme pro mě akceptovatelné tempo a držíme ho se strojovou pravidelností. Zatím jediný problém mi způsobují mlžící se brýle – nevidím nic. Když je sundám, tak protože jsou dioptrické, nevidím zase nic. Super. Vymetl jsem proto pár louží. Nakonec běžím bez brýlí, přece jenom je to trochu lepší, než s nimi. Občerstvovačku na 5.km míjím…v dešti si připadám svěží až až. Kolem 9.km se běží kus po polňačce, naštěstí není moc rozbahněná. Ale jak blbě vidím, udržení se ve skupince mě stojí trochu větší úsilí. Blížíme se k obrátce v půlce závodu a já cítím, že mi nohy začínají trochu tuhnout. No, čekal jsem to…Dávám si jeden gel z vlastních zásob a zapíjím ionťákem z občerstvovačky. A zase valíme dál. Bohužel jak tuhnu, ve skupince se už držím jen očima a někde kolem 12.km s ní ztrácím kontakt. Přepotácel jsem se bahnitým úsekem zase na asfalt cyklostezky. Zhruba na 15.km se mi zas začalo běžet trochu líp, asi jsem i trochu přidal. V dálce před sebou vidím nějaké odpadlíky, kteří si odcouvali ze skupinky na 1:50 (a i dřívějších). Ha, motivace! Od 18.km mám podezření, že ten odpadlík přede mnou je kamarád, který původně běžel ve skupince na 1:45. Na 19.km ho dotahuju…a je to on! Čekal jsem, že se mě pokusí držet, ale asi toho má plný zuby a běží si dál svoje. Já se snažím ještě trochu přidat, ale už není kde brát…a cílem nakonec probíhám v čase 1:53:21. S tím jsem, vzhledem k počasí a aktuální fyzičce, +/- spokojený. Vlastně je to lepší, než byl původní plán.

Po závodě, vzhledem k zimě a že jsme promočení, nechceme postávat venku. Přesouváme se tedy do vodácké hospůdky Kotva na dobrý oběd. V dnešní době kuřecí řízek přes půl talíře za 75,-Kč?? To je luxus! A dobré pivko Tři sestry k tomu…No a to byla taková příjemná tečka za vydařeným závodem. Když to časově vyjde, rád ho zařadím do své termínovky i příští rok.

  • Oficiální výsledky najdete TADY
  • A krátkou reportáž s několika fotkami ZDE
  • Popis akce od vodiče na 2:00 najdete ZDE
Rubriky: Sport | Napsat komentář

Pražský maraton 2018

Po částečném úspěchu před měsícem na Kladně jsem byl docela zvědavej, jak dopadne moje, již tradiční, účast na Pražském maratonu ve Stromovce. Ráno jsem se tedy MHD dopravil na start. A nestačil jsem zírat. Že bude zázemí závodu trochu jinak, to jsem věděl dopředu. Ale kolem startu se pohybovaly profesionálně vypadající týmy v dresech Ruska, Indie, Polska, Německa a dalších zemí. V průběhu prezentace jsem se dozvěděl, že závod je zároveň Mistrovstvím světa železničářů. Aha, tak proto…Na prezentaci jsme dostali měřicí čip do boty, dvě startovní čísla (nojo, fakt dvě – prý jedno na záda a jedno na břuch), pěknou látkovou tašku a v ní knížku o běhání a pár drobností. Šatny v útrobách PSK byly sice malé, ale dostačující. Batůžek s věcmi se dal uschovat u registrace a pak už poskakujeme na tartanu atletické dráhy a čekáme na start.

V 10:00 je odstartováno. Železničáři vepředu za to hrozně vzali…nejvíc Indové, a to kluci i holky. Až jsem se divil. Trať závodu byla oproti minulým ročníkům trochu upravena – místo deseti okruhů se běží jen osm a místo kusu po silnici se běží pěkným chodníčkem kolem Malé říčky a zabíhá se do areálu PSK, kde se oběhne stadion a je tam i občerstvovačka. Jo a běží se PROTI směru hodinových ručiček – dříve se běhalo po směru. V prvním okruhu se držím ve větší skupince běžců. V zatáčce u výstaviště je strategicky umístěná druhá občerstvovačka, v prvním okruhu jí ovšem všichni míjejí bez povšimnutí. Ve skupince se vracíme do PSK a obíháme stadion. Bohužel, já si musím odskočit a skupinka mi zdrhá. Tímto manévrem se také přede mě dostalo několik kamarádů, které bych rád předběhl. Držím stabilní tempo a postupně je stahuju. Dost mi v tom pomáhá, že jsem utvořil trojici s dalšími dvěma běžci, žvaníme a cesta líp ubíhá. Jenže ve třetím okruhu se od nás jeden kolega odpoutává dopředu. Běžíme tedy jen dva. A na začátku čtvrtého okruhu jsem ztratil i druhého kolegu (respektive taky mi utekl). Naštěstí záhy jsem dohnal kamaráda Petra a na metu půlmaratónu a ještě kousek dál valíme společně. 20 km za 1:52:06. Petr se mi nakonec taky vzdálil, podle výsledků ale jen o kousíček. Nějakou dobu jsem se závodem probojovával sám. 30 km za 2:53:13. Díky tomu, že jsem nepřecházel do chůze, ale furt jsem běžel, jsem postupně stahoval některé odpadlíky. Velmi motivující. V posledním okruhu jsem dotáhl vadnoucího Brita. K tomu se ale cestou přidal kamarád, začal ho hecovat a udržet se s nimi byla trochu výzva. 40 km za 4:00:20. V této nesourodé trojici jsme doběhli až na stadion. Držel jsem si vnitřní dráhu a Brita jsem nechával za sebou, na rovince ale zafinišoval a zdolal mě. Nu což. I tak jsem maraton dokončil v nejlepším čase za posledních několik let – 4:14:25 (čipový čas 4:14:20). Co se celkových výsledků týče, tak Indové to přepálili (jak jsem si myslel od začátku), zvadli a závod ovládli Rusové (a Rusky).

Po doběhu si s kamarády sedáme na pivko a docela dobré jídlo (indická kuchyně?) – pro závodníky zdarma – a hodnotíme závod. Já jsem tedy navýsost spokojen. Hlavně s výkonem, ale i počasí, trať a zajištění závodu bylo fajn. Jen snad na občerstvovačkách mohly být mokré houbičky na osvěžení. Takže teď prolézám termínovky a jak jsem při chuti, hledám maraton na listopad 😀

  • Oficiální výsledky najdete ZDE
  • Tři pěkné fotogalerie jsou prolinkované přímo ze stránek závodu (je odsud i ta jedna fotka výše – díky za ní)
Rubriky: Sport | Napsat komentář

Kladenský maratón 2018

Po loňské pauze jsem se zase rozhodl zavítat do Kladna a spravit si tam reputaci z dvou nedokončených maratonů (2015, 2016). Zaregistroval jsem se přes internet dostatečně dopředu, kondice (i díky náročné balkánské dovolené) snad taky je, tak go on! V sobotu ráno jsem dojel ke stadionu Sletiště a nechal Jimnyho na ještě poloprázdném parkovišti. Cestou jsem se ale všiml dvou věcí – objížděk na příjezdových silnicích k Rozdělovu a trochu jinak značené trati maratonu. Obě věci spolu souvisely. Kvůli uzavírkám dopravní policie nechtěla omezovat další silnici = trať maratonu byla promotána parkem za stadionem. Nafasoval jsem startovní číslo, igelitku plnou dárků od sponzorů a pěkné tričko. S tím jsem se zase přesunul na plnící se parkoviště a většinu času do startu jsem strávil relaxací v autě.

Před desátou hodinou se závodníci houfují na atletické dráze stadionu. Není jich kupodivu zas tak moc (něco přes 150), i tak ale v davu potkávám známé tváře, takže chvíle do startu uběhnou cobydup. A je odstartováno. Nejprve obkroužíme tři kolečka na stadionu, a pak se vydáváme na 8 velkých okruhů parkem. Nová trasa se mi líbí víc, než ta stará – jak je to víc namotané, podařilo se rozbít několik dlouhých rovných (a nudných) úseků a vypadl otravný úsek po silnici. V každém okruhu je jen malé převýšení dané víceméně jen nepatrnou sníženinou v šotolinové části okruhu (nejdále od stadionu). První tři kola se držím v patách za Mírou Vostrým. Pak se postupně propracovávám dopředu. Pořád se mi ale běží překvapivě dobře. Dokonce jsem nechal za zády i kamaráda Tomáše, který běhá o světelné roky líp, než já. První cíl byl 20 km tak nějak jako v tréninku. To se povedlo = za 1:56. Další postupný cíl byl 30 km za tři hodiny = také splněno, za 2:59:29 🙂 Na trati jsem se nějak osamostatnil, a tak až do posledního okruhu běžím víceméně sólo závod. Nečekaně i po třicátém kilometru stále běžím, nemusím přecházet do chůze. To mi vydrželo až do cca třetiny posledního okruhu. V šotolinovém „ďolíku“ jsem doběhl borce o kolo zpět. Do malého kopečka z ďolíku jsem se rozhodl přidat k němu a kopeček jen vyjít. A to byla zásadní chyba. Nevím, co se stalo, ale nohy jako když se vypnou, během pár vteřin mi úplně ztuhly, navíc se mi začala motat hlava. Borec se po pár stech metrech zase rozběhl, mě už to nešlo, tak jsem až zpátky na stadion došel chůzí. Tím jsem ovšem přišel o docela dobře rozběhnutý závod – ještě na 37.-38. km to vypadalo na čas pod 4:20. Takhle mě asi kilometr před cílem předběhl Tomáš a Míra Vostrý mě stáhl na rozdíl cca 36 vteřin. Na stadionu jsem se pochopitelně kousnul a posledních pár metrů jsem teda proběhl…a tím mám dokončený 41. maraton. Hurá. Výsledný čas 4:30:57. Aspoň o tu minutku jsem mohl být rychlejší, sakra. I když teda ten čas není úplně ideální, průběh závodu je pro mě dobrým příslibem do budoucna – za měsíc mám v úmyslu běžet maraton ve Stromovce a tam by to na těch cca 4:20 mělo klapnout.

Po doběhu jsem dostal tradiční pěknou finisherskou medaili a ve stánku dobré jídlo (v ceně startovného). Na výběr byly obvyklé párečky, nebo indické jídlo (kuřecí v nějaké omáčce s rýží), které bylo naprosto vynikající. S jídlem jsme z tribuny sledovali vyhlášení vítězů, a pak už mě přepadla žízeň na pivo, tak jsem skočil do auta a valil zpátky do Prahy. Mimochodem, co se nové trati závodu týče, tak na stránkách Maratón klubu Kladno probíhá anketa a pozitivní názory jednoznačně převažují (aktuálně 86,5%) = dá se předpokládat, že stejná trať bude i v dalších ročnících.

Rubriky: Sport | Napsat komentář