11.11. Den válečných veteránů

„Národ, který zapomene svou minulost, nemá žádnou budoucnost.“ —  Winston Churchill

Rubriky: Armáda, Ze života, Zprávy a politika | Napsat komentář

Vývoj počítačového pracoviště v obraze

Tak jsem prolézal archiv fotek a našel jsem několik fotek svého počítačového pracoviště, jak doma, tak v zaměstnání. Ten vývoj je docela zajímavý 🙂 První foto je z pradávné historie, tipuji tak rok 1988-1989. Počítač je Didaktik Gama (první, ještě černá verze). Hra na obrazovce je ATV Simulator. Televize = klasická přenosná černobílá Tesla 🙂

Další dvě fotky jsou z let 2006-2007. Zásadní rozdíl není moc vidět – změnil se počítač pod stolem. Mimochodem – stavěl jsem jej v únoru 2007 za něco přes 40000,- Kč a prakticky ve stejné konfiguraci mi slouží dosud.

A poslední dvě fotky z domova jsou víceméně aktuální, loňská (2018) a letošní (2019). Na té loňské figuruje, kromě staršího 24″ LCD, také můj služební Fujitsu laptop. Na letošní je prohnutý 32″ displej a soukromý tablet Fujitsu Stylistic V535 v docking station.

A teď pracoviště v zaměstnání. První dvě fotky jsou z roku 2001, z hotline Microsoftu. Jen pro zajímavost – na první fotce slečna na wallpaperu na monitoru vlevo je Anya ze hry Project I.G.I. A hra na druhé fotce je legendární arkáda s autíčky – Re-Volt. A také se můžete všimnout neméně legendárního mobilu Nokia 8210.

Předposlední foto je moje pracoviště ve Fujitsu v roce 2018 (notebook a displeje jsou tedy značky Fujitsu). A poslední je aktuální pracoviště u mého současného zaměstnavatele (notebook a displeje DELL). Za povšimnutí stojí fakt, že anatomické klávesnice používám již skoro 20 let 🙂

Rubriky: Počítače a Internet, Ze života | Napsat komentář

Dan branitelja Grada Daruvara

Minulý víkend jsem byl na krátké návštěvě Daruvaru. Právě se tam konala oslava Dne obránců města, kde měla své nezastupitelné místo i naše jednotka – 24.MAD. Při té příležitosti jsem měl tu čest nést prapor jednotky v průvodu a na slavnostním nástupu.

Na akci byla i aktuální chorvatská armáda, která přivezla na ukázku nějakou techniku a ruční zbraně. Díky tomu jsem měl možnost si trochu osahat novou chorvatskou pušku VHS a VHS2 (stránky výrobce). Večer pak byl koncert Tomislava Braliće a skupiny Intrade. Při příležitosti oslav jsem se potkal se spoustou kamarádů z 24.MAD, takže jsme trochu zavzpomínali…

 

V souvislosti s tím jsme pak další den i navštívili některá místa, kde jsme se za války dostali do ošemetných situací.

  • Pořídil jsem docela dost fotek, podívat na ně se můžete TADY
  • Pro úplnost – odkaz na popis mých aktivit během války najdete ZDE
Rubriky: Armáda, Cestování | Napsat komentář

Rumunsko – Apuseni MTB – část 2.

Středa 21.8. – Poiana Călineasa, Gârda de Sus, Arieșeni, Glăvoi
Pro tento den byla v plánu vyjížďka s možností výšlapu na asi nejvyšší kopec v okolí – Cucurbăta Mare (1849 mnm). Jelikož ale většina z nás už byla dost KO, moc růžově jsme to neviděli. Ráno jsme sjeli kousek po oblíbené makadamové cestě směrem k Doda Pilii, ale po cca 4,5 km jsme uhnuli doprava na dřevařskou cestu. Po ní jsme se dostali na nádherný přejezd pastvinami do Poiana Călineasa. Po malém občerstvení jsme sjeli po silnici (s několika malými zpestřeními po polňačkách a krátkou zastávkou na pivko) do turistického centra u jeskyně Peștera Scărișoara. Do jeskyně se vydalo jen několik lidí, my ostatní jsme pokračovali dolů, až do městečka Gârda de Sus, kde jsme si v hospůdce dali výbornou čorbu (ciorbă = polévka). Během oběda také padlo definitivní rozhodnutí, že na Cucurbăta Mare se škrábat nebudeme. Pokračovali jsme tedy do Arieșeni (krátká zastávka na zmrzku). Od krámku jsme odjížděli individuálně a mě + dalším dvěma bikerům se podařilo odjet špatným směrem. Naštěstí nás průvodce záhy dohnal a nasměroval nás správně. Stoupali jsme pozvolna, nejprve po asfaltce, pak po šotolině, přes vesničky Cobleș a Poieniţa až k rozcestí Șaua Ponița. Odtud nás čekala cca kilometrová stojka po červené TZ (asi 200 výškových metrů). Valná většina z nás to statečně vytlačila 🙂 Kousek po vrstevnici, a pak hodně technickým a strmým sjezdem, jsme se dostali na šotolinovou cestu do kempu Glăvoi. V jedné z tamních hospůdek jsme si dali pivko a zvažovali, kudy dál. Většina jela po silnici, ale skupinka (včetně mě) se rozhodla střihnout to přes kopec po cestě naznačené na mapě (ne TZ). No…cesta tam moc nebyla…alespoň ze začátku ne. Prodírali jsme se s bajky křovisky, přelézali a podlézali padlé stromy. Nakonec to ale vyústilo na travnaté louky a po nich už jsme v záři zapadajícího slunce dojeli k „plackárně“ a do Padiș. Cílové pivko bylo více než zasloužené!

  • Ujeto 68,6 km za 5:07:53, nastoupáno 1434 metrů
  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE

Čtvrtek 22.8. – Poiana Ponor, Cetățile Ponorului
Tento den byl vyhlášen jako „odpočinkový“ = bez kola. Trojice nejnabušenějších bikerů se sice rozhodla zdolat vrchol Cucurbăta Mare, který jsme vynechali včera, ale my ostatní jsme byli za změnu rádi. A navíc byl v plánu zajímavý program. Okolo „plackárny“ jsme se (pěšky) vydali přes pastviny k vydatné vyvěračce Izbucul Ponor. Vytéká tam z nízké jeskyně malá říčka, která se zhruba kilometr vine mezi loukami, aby záhy zmizela v ponoru Poiana Ponor na konci malého údolí. Při vyšším stavu vody je ponor na dně jezírka, my jsme ale měli možnost vidět přímo místa, kde se voda vsakuje do písčitého podloží. Podle mého názoru tam někde dole bude pěkná jeskyně…a ukáže se, až se oblast ponoru propadne. Přešli jsme malý kopec a začali scházet k hlavní atrakci dne – jeskynnímu systému Cetățile Ponorului (info i ZDE). Cesta je trochu krkolomná, vystrojená lany, řetězy a stupačkami. Ale pokud už jste absolvovali alespoň Slovenský Ráj, bude to pro vás brnkačka. Jeskyně se nachází na dně úzkého hlubokého kaňonu. Oficiálně je sice označena za nepřístupnou, ale…Jedná se o skalní tunel dlouhý přibližně 300 metrů. Prostor je obrovský, o hlavu se bát nemusíte. Na dně protéká říčka a všude je plno slizkých a kluzkých balvanů = můžete si buď vzít drahé a kvalitní GTX boty a věřit, že nezahučíte do vody, nebo trekové sandály a vykašlat se na to 🙂 Jinak to chce nějakou slabou větrovku a pochopitelně kvalitní čelovku. Prolezli jsme jeskyní a po TZ se vyškrábali na horní hranu kaňonu. Stezka pak vede po hraně, s několika pěknými vyhlídkami dolů do kaňonu. Od kaňonu jsme už relativně jednoduchou cestou došli do kempu Glăvoi, kde jsme zastavili na pozdní oběd. Navíc se nad námi vytvořil bouřkový mrak, bouřka nás sice zasáhla jen okrajem, ale rozhodně bylo příjemnější, být pod střechou. Z kempu to bylo už jen přes jeden kopec zpět do Padiș. Zbytek odpoledne jsme se každý věnovali svým věcem – já jsem musel vyčistit oblečení od jeskynního bahna, protože se mi podařilo tam sebou švihnout. A taky bylo nutné připravit si věci na zítřejší odjezd domů.

  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE

Pátek 23.8. – Cascada Evantai, Pietroasa, Băile Felix, Oradea
Ráno jsme si smutně zabalili batohy a strčili je do autobusu. Bohužel jsem si tam strčil i foťák, takže z průběhu cyklistické části dne nemám žádné fotky. Po silnici a šotolinové cestě jsme sjeli do kempu Glăvoi, odkud jsme přes kopec (stejná cesta, jako ve středu, jen opačně) dojeli na rozcestí Șaua Ponița. Z rozcestí jsme začali sjíždět šotolinovou cestou podél říčky Luncșoara, až k odbočce do rokle Cascada Evantai (info i ZDE). Na konci soutěsky je vyvěračka, která je označována jako oficiální pramen řeky Galbena. IMG_20190823_111748Po prozkoumání mapy, výškových profilů a vodních toků ale myslím, že je to provázané pod zemí na jeskynní systém Cetățile Ponorului a tedy se jedná o říčku, která protéká tamním tunelem. (EDIT: tak jsem si to trochu prostudoval a je to skutečně tak – řeka vytéká z Izbucul Ponor, zase mizí pod zemí v Poiana Ponor, protéká skrz Cetățile Ponorului a definitivně vytéká na povrch v Cascada Evantai) Rokle je opět vystrojená řetězy a stupačkami, tady je to ale dost náročné. Šlo se nás tam podívat jen pár, ale cyklistické tretry s SPD kufry tomu lezení po kamenech a řetězech moc nepomůžou – člověk je jak na bruslích. Místy je „cesta“ vedena jen po řetězech – skalní, mírně převislá stěna (nad vodou, pochopitelně), po jednom řetězu jdete, druhého se držíte. Velmi intenzivní zážitek 🙂 Po prozkoumání rokle jsme kolem Galbeny sjeli do městečka Pietroasa, kde jsme v místní hospůdce čekali na autobus. Naložili jsme kola do vleku a vydali se na cestu domů. Cestou jsme se ještě zastavili na vykoupání v aquaparku v Băile Felix a vykoupaní pak na krátkou prohlídku a večeři v městě Oradea.

  • Ujeto 35,82 km za 2:02:09, nastoupáno 412 metrů (a naklesáno 1335 metrů)
  • Fotky z tohoto dne (bez cyklo části) najdete ZDE

V sobotu ráno už jsme byli v Brně. Protože na zpáteční cestu jsem neměl lístky dopředu, bylo to trochu komplikovanější a musel jsem na vlak čekat víc než hodinu. Ale nakonec jsem doma…a Rumunsko určitě zařazuji mezi oblíbené destinace a ještě se tam někdy podívám – ovšem rád bych to zkusil nějak takto 🙂 Bike jsem tam otestoval myslím že víc, než dostatečně, neměl jsem ani jeden defekt a naprosto žádný technický problém. Paráda! Až se objeví fotky dalších účastníků, dám sem odkaz.

  • Pro začátek pěkně udělané video
  • Galerie fotek od Dana je ZDE (je odsud i ta jedna výše, jak lezu po řetězu)

Náklady na dovolenou:

  • CK Alpina (6 dní + 10 hodin) = 9630,- Kč
  • Vlak ČD Praha-Brno + kolo = 260,- Kč
  • Vlak ČD Brno-Praha + kolo = 345,- Kč
  • Útrata (suvenýry, jídlo, pivo) = 60,- EUR + 350,- Kč

Celkem tedy náklady 12185,- Kč

Rubriky: Cestování, Sport | Napsat komentář

Rumunsko – Apuseni MTB – část 1.

Po řadě dovolených v Černé Hoře a Bosně jsem se letos rozhodl zkusit novou lokaci. Volba padla na Rumunsko, oblast Apuseni, s CK Alpina (zájezd je v materiálech CK prezentován jako 8denní, realita je 6 dní a 10 hodin). Zároveň to měl být (a byl) ultimátní test nového kola. Odjezd je z Brna, takže jsem se tam celkem bez problémů dovezl vlakem. Oproti loňsku, tentokrát bylo bikerů spousta, takže byl k dispozici velký vlek, do kterého se kola krásně uchytí a nehrozí jejich poškození. Při nastupování a nakládání jsem s překvapením zjistil, že jede i Dan, se kterým jsme se potkali i loni v Černé Hoře/Prokletije (část 1, část 2). No a v sobotu 17.8. večer jsme tedy vyjeli. Noční přejezd proběhl v pohodě a pár hodin po půlnoci už jsme byli v Rumunsku.

Neděle 18.8. – Stâna de Vale, Padiş
Kousek za hranicí v městečku Arad (asi, byl jsem ospalej) jsme nabrali poslední dva průvodce (přesedali z jiného zájezdu) a vyměnili si eura za rumunské lvíčky (lei = RON). Pak už autobus zamířil do hor a před polednem jsme vysedali v lyžařském středisku Stâna de Vale. Převlékli jsme se do cyklistického, vyložili kola a plni elánu jsme začali stoupat na blízký hřeben. Háček byl v tom, že na cca 4 km jsme měli nastoupat 440 metrů. Cesta se navíc záhy změnila ve vymleté koryto plné velkých volných šutrů, takže jsme kola všichni svorně táhli v ruce. Jak jsme ale byli nahoře, už to bylo v pohodě a mohli jsme se kochat krásnými rozhledy. Trochu výzva byl sjezd z Vârful Cârligaţi (1694 mnm), který byl dost podobný tomu korytu, kterým jsme se předtím sápali nahoru. Jak jsme byli rozjetí, většina z nás minula volitelnou odbočku k jeskyni Cetatea Rădesei. Takže jsme dojeli až do turistického centra Padiș, kde jsme byli ubytovaní v penzionu (a chatičkách) Popas Turistic Padiș. Autobus s věcmi už tam na nás čekal, takže jen vybalit a dát si zasloužené pivko. Protože jsme měli placenou polopenzi, následovala velmi dobrá večeře (hlavně husté polévky byly obecně naprosto super). A po večeři nás průvodce vzal do asi 600m vzdáleného občerstvení, kde paní domácí smažila místní specialitu – plněné placky „plăcintă“ (jako náplň sýr, nebo různé marmelády). Výborná tečka za náročným dnem.

  • Ujeto 21 km za 2:14:38, nastoupáno 814 metrů
  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE

Pondělí 19.8. – Vf.Vlădeasa, Vălul Miresei, Doda Pilii
Po dobré snídani (bílý chléb, šunka, salám, sýr, omeleta, máslo, rajče, paprika, marmeláda, čaj, káva) jsme vyjeli v podstatě stejnou cestou, jako jsme v neděli přijeli. Nevystoupali jsme ale až na Vârful Cârligaţi, ale před závěrečným krpálem jsme uhnuli doprava a po trochu lepší cestě se vyškrábali na hřeben. Jízdu po hřebeni nám zpestřovaly krásné výhledy a cesta, občas se ztrácející v trávě. Takže jsme párkrát lehce tápali, naštěstí hlavní cíl akce – vrchol Vârful Vlădeasa (1836 mnm) – byl stále dobře viditelný, jako orientační bod. Jen nás trochu trápil nedostatek vody – je zde na náhorních planinách méně pramenů, než třeba v MNE, takže to chce opravdu svědomitě plánovat a doplňovat. Pod samotným vrcholem cílového kopce jsme nějak vyměkli a nahoru se nikomu šplhat nechtělo – je to 320 výškových metrů na 3 km. Místo toho jsme se pokochali na nedaleké vyhlídce a pustili se do sjezdu do údolí. Sjezd byl naprostá bomba – hodně, ale jako fakt hodně strmá cesta po loukách kolmo na vrstevnice, místy zpestřená skalními plotnami a lavicemi. Nejvíc mě ovšem pobavilo, že jsem v půlce potkal staré rozpadající se Mitsubishi Pajero, v poklidu jedoucí vzhůru. Pod sjezdem jsme se sešli u malého vodopádu a ponoru – celý, docela velký potok mizel ve skále. Odtud jsme pokračovali už pohodovým sjezdem po široké cestě, až k vodopádu Vălul Miresei. Po krátké přestávce a přetlačování se s dalšími turisty o vhodná místa pro focení jsme pokračovali do vesničky Răchiţele. Tam se nám podařilo objevit hospodu, kde měli točené pivo – tomu se nedalo odolat 🙂 Po dostatečném občerstvení jsme se v malých skupinkách vydávali na cestu přes Doda Pilii zpět do Padiș. Háček byl v tom, že cesta, i když byla relativně dobrá (asfalt, šotolina), měla cca 36 km a byla prakticky furt do kopce. Takže jsem dojel dost KO. Po dojezdu následoval standardní program – večeře, porada na další den, pivko, plăcintă.

  • Ujeto 74,34 km za 5:58:17, nastoupáno 1636 metrů
  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE

Úterý 20.8. – Doda Pilii, Poiana Horea, Poiana Călineasa
Po standardní snídani (a boji o pomalý kávovar) jsme sjeli po šotolinové cestě zpět do Doda Pilii. V místní hospůdce jsme lehce doplnili tekutiny a během té zastávky jsme se také skamarádili se psem, co se poflakoval okolo. A ten se rozhodl, že nám bude dělat společnost. Pokračovali jsme po šotolinové cestě nad přehradou Beliș-Fântânele až do vesničky Poiana Horea. Bohužel, první hospoda, na kterou jsme narazili, už neměla pivo. Dostali jsme ale tip na nedaleký obchůdek…a ejhle, tam měli i točené! Během této zastávky se nám trochu zatoulal doprovodný pes, ale než jsme dopili, zase nás vyčuchal. Zkoušeli jsme mu nabízet něco k snědku…ale nic nechtěl. Divnej pes. Chladil se tak, že se vždycky vyválel v nějakém potůčku. Zase se psem jsme tedy začali stoupat okolo potoku Râul Beliş až do Poiana Călineasa. Je to dřevařská osada s pěkným kostelíkem a malým obchůdkem. V obchůdku jsme od babky nakoupili za pár babek vynikající ovoce (broskve, nektarinky, borůvky) a domácí klobásky a jali se to požírat. Pes furt nic nechtěl, dokonce ani klobásku! Po „obědě“ jsme se rozdělili na dvě skupiny. Namakanější se vydala do Padiș po turistických značkách, druhá (včetně mě) sjela širokou šotolinovou cestou zase na oblíbenou cestu mezi Doda Pilii a Padiș a vyšlapala si to do cíle tudy. Pes se sice přidal k nám, ale někde ve sjezdu jsme ho ztratili. Po večeři jsme zase zašli do „plackárny“ na sladkou tečku. Kromě placek měla paní na prodej ještě různé marmelády a speciální likéry. Ochutnávali jsme, mě nakonec nejvíce chutnala borůvková pálenka afinată. Takže mám suvenýr 🙂

  • Ujeto 63,16 km za 4:12:41, nastoupáno 1108 metrů
  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE
Rubriky: Cestování, Sport | Napsat komentář

SAPA Food Festival

Kolegyně vietnamského původu v práci  se nabídla zorganizovat nám malý „asijský poznávací večer“ v legendární tržnici SAPA. V podstatě se jednalo o návštěvu několika obchodů, s doporučením, co se vyplatí koupit (zejména potravinářské výrobky) + večeři o několika chodech se specifickými vietnamskými delikatesami, které se standardně nenabízejí.

Tom chien xu - tygří krevety v panko těstíčku So diep nuong mo hanh - mušle svatého Jakuba na cibulkovém oleji

Menu bylo následující (překlad je od kolegyně, věřím, že správný):

  1. Tom chien xu – tygří krevety v panko těstíčku
  2. So diep nuong mo hanh – mušle svatého Jakuba na cibulkovém oleji
  3. Oc huong xao sa ot – mořští šneci na chilli a citronové trávě
  4. Nom xoai thai bo kho – mangový salát se sušeným hovězím masem
  5. Nom ngo sen chan ga – salát z lotosového kořene a „specialitkou“ (pálivé)
  6. Xoi gac dau xanh – lepkavá rýže s červenou okurkou a mungo fazolky
  7. Be xao lan – telecí na woku
  8. Rau muong xao toi – Povíjnice na česneku
  9. Rau can xao toi – chaluha na česneku
  10. Canh chua ngao tuoi – polévka s mořskými mušlemi
  11. Suon xao chua ngot – sladkokyselá žebírka
  12. Com trang – jasmínová rýže

Oc huong xao sa ot - mořští šneci na chilli a citronové trávě Xoi gac dau xanh - lepkavá rýže s červenou okurkou a mungo fazolky 

Večeře byla naprosto výtečná. Kdybych měl ohodnotit jednotlivé chody, tak asi nejlepší byly mušle svatého Jakuba, bohužel to byly jen takové jednohubky (a asi dost drahé), takže člověk sotva ochutnal. Na druhé místo bych umístil kombinaci sladkokyselá žebírka+jasmínová rýže+zelenina (chaluha, nebo povíjnice). Výteční byli také mořští šneci, i když byla výzva vydolovat je z ulit. Konzistencí je to podobné, jako sépie, chuť (asi díky omáčce) víc výrazná. K zapití byla možnost dát si vietnamské pivko Saigon, ale to už znám, tak jsem raději zvolil Plzeň 🙂 Celkově tedy velmi podařená akce…někdy bych si to určitě rád zase zopakoval. Jen pro úplnost uvedu restauraci, kde jsme večeřeli – určitě si to zaslouží.

Rubriky: Jídlo a pití, Ze života | Komentáře: 1

#FreeTommy

Tommy Robinson:

„Takže teď musím jít do vězení. Můj zločin: žurnalistika. Protože jsem informoval o muslimských pedofilech a násilnících. Zdá se, že britské novináře to vůbec nezajímá. Jsou to loutky globalistických mediálních koncernů. Nejsou to vůbec novináři. Jsou to aktivisté, kteří si chtějí zachovat absolutní nárok na interpretaci a tím ovlivňovat veřejné mínění. Tvoje mínění.

Každý, kdo zpochybňuje jejich interpretační suverenitu, představuje pro ně hrozbu. Já jsem hrozbou pro britskou politickou třídu, která investovala mnoho času a úsilí na to, aby zametla pod koberec řádění muslimských pedofilů a masových násilníků a jejich činy zůstaly v utajení. Vědí, že důsledné zveřejnění jejich zvěrstev a způsobu utajování by bylo společenskou výbušninou.

Lidé už toho mají dost. Jsou naštvaní. Britská společnost je právem rozhořčená. Nechtějí, aby jejich děti byly znásilňované, vykonávaly prostituci a byly bité. Vláda a justice v Spojeném království chce všechno utajit. Naše děti jsou ve velkém stylu zneužívané a znásilňované. Proč bychom to měli akceptovat, jako kdyby to bylo normální, jako kdyby to byl jen další velký novinový titulek?

Evropo, to je můj vzkaz pro vás: Všechny rozumně smýšlející strany musí teď začít protestovat. Tento problém se netýká jen Spojeného království, to dobře víte. Nenechejte ututlat pravdu vašimi vládami. Odhalte je jako demagogy, kteří chtějí chránit násilníky.

Jestliže mě globalistická elita s radostí uvězní, časem to udělají i s vámi. Nastal čas bránit se! Znásilňování dětí je něco, co by mělo každého rozhořčit. Nepřenechávejte globalistickým mediálním koncernům absolutní moc. Donuťte svoje vlády, aby něco udělaly. Donuťte je, aby se vyjádřily k rozsáhlému zneužívaní bezbranných dětí. Nenechte se zastrašit, nenechte si zacpat ústa! Teď vstaňte a ať vládnoucí elita ví, že to už dál nebudeme akceptovat Když se lež stane všudepřítomnou, pravda se stane revolučním činem!

Jmenuji se T. R.: Politický vězeň A2084CG. Můj život závisí od tvého hlasu. Prosím, nemlč!“

Rubriky: Zprávy a politika | Napsat komentář