Slovenský Ráj a Nízké Tatry – 17-27.7.2010

Po dlouhých letech zase došlo na dovolenou „natěžko“ – tedy choďák s batohy na zádech. To byl alespoň plán.

17.7.2010
Odjezd z Prahy. U mě doma ještě dolaďujeme detaily výstroje a v podvečer se přesouváme na Florenc. Na lavičce pak procvičujeme základní fráze v romštině („Schovej ten nůž!“ nebo „Jsme chudí, nic nemáme!“) a večeříme. Pak drncáme busem po dálnici do Brna a dál do Popradu. Bus = „Student Agency“ = 470,- Kč/osobu + 10,- Kč/batoh, hnusné WC a výborná čokoláda v ceně.

18.7.2010
Celou noc nás provází bouřky a intenzivní déšť. Ráno (4:30) v Popradu ale neprší, i když je zataženo. Kupujeme lístky do Smižan a rozhlížíme se po nádraží. Skoro na poslední chvíli si Martina všímá odjezdu vlaku naším směrem, a tak prakticky hned (5:00) pokračujeme v cestě. Ve Smižanech se hlásí hlad. V 5:30 je pochopitelně vše zavřené, takže bereme zavděk hnusnou bagetou z benzínky. Vyrážíme pěšky na Čingov. Cesta kolem vody je zavřená a náhradní trasa vede přes kopec okolo hotelů a pastvin. Tam nás překvapuje útok tisícovek ovádů. Svině koušou úplně všude, prcháme bez ohledu na těžké batohy  Po sestupu do kaňonu Hornádu je to lepší, ale stejně sem-tam koušou. Cesta roklí přechází ve šplhání po stupačkách a lávkách, a pro zpestření se přidává bouřka. Všechno je mokré a klouže to. Na Hrdlo Hornádu dorážíme cca v 17h. Koupeme se v potoce a alespoň částečně zcivilizovaní se přesouváme do Hrabušic. Osychající boty dostávají poslední ránu z milosti – před Hrabušicemi chybí lávka, takže brodíme potok. V Hrabušicích se ubytováváme (stavíme stan) u příbuzných kolegy z práce. Budiž mu nehynoucí dík. Zahazujeme batohy do stanu a jdeme se nabaštit do restaurace v centru vesnice. Luxusní zasloužená večeře. Při návratu jsme odchyceni hostiteli, následuje povídání, čaj, dort a víno. Totálně mrtví jdem spát.

19.7.2010
Ráno kupujeme nějaké základní potraviny v místním obchodě a snídáme s využitím zázemí našich hostitelů. Snídaně se trochu protáhla – na výlet vyrážíme až před 11h. Po silnici na Podlesok, platíme 1,50 EUR/osobu za vstup do Slovenského Ráje a šplháme vzhůru roklí Suchá Belá. Bez batohů je to brnkačka. Pokračujeme na Kláštorisko. V plánu byl Veľký Kyseľ, ale moje navigační chyba nás vede dolů strmým klesáním po žluté do údolí/rokle Tomašovská Belá (Biely potok) a k ústí rokle Sokolia dolina. Tam mi chyba (konečně) došla, takže se vracíme na Kláštorisko (Sokolia dolina je aktuálně uzavřená). Cestou potkáváme dva mladé Slováky vybavené GPS, s nimi ještě dodatečně konzultujeme trasu. Moje mapy z roku 1993 bohužel nejsou asi úplně aktuální  Na Kláštorisku je nutné pivko na občerstvení. Z Kláštoriska pak scházíme po žluté a následně červené značce na Podlesok a po silnici do Hrabušic. Staví nám auto – jeden z těch Slováků, které jsme potkali v Tomašovské Belé, nás svezl až „domů“. Jsme tam cca ve 20:30. Paní domácí nás překvapila luxusní večeří (super polívka s kusy zeleniny, vepřový plátek s rýží), vykoupali jsme se, a pak si ještě chvíli povídali s hostiteli. Do stanu se zase dostáváme úplně KO.

20.7.2010
Po včerejší zkušenosti víme, že pokud chceme něco stihnout, musíme vstávat dřív. Nakupujeme v místním krámku, snídáme a valíme na Podlesok. Zase 1,50 EUR vstup do Ráje, přecházíme na Hrdlo Hornádu a po stupačkách pod Kláštorskou roklinu, kterou vylézáme na Kláštorisko. Tam svačíme a trochu si povídáme s jinou českou dvojicí. Tentokrát se správně trefujeme na Kyseľ, navštěvujeme „Obrovský vodopád“, a pak z časových důvodů volíme rokli Malý Kyseľ. V závěrečné části rokle nás trochu straší bouřka, nakonec z toho ale nic není. Na Podlesok scházíme neznačenou silničkou. „Doma“ nám paní domácí nachystala výtečný smažák s hranolkama, pak si ještě chvíli povídáme a jdem spát.

21.7.2010
Vstáváme cca v 8h, nakupujeme v osvědčeném obchůdku a vychutnáváme si grandiózní snídani, kterou nám připravila paní domácí. Pak balíme batohy a (velmi neradi) se loučíme  Přes Podlesok pochodujeme k ústí rokle Piecky, kde si dáváme pauzu na pivko a něco sladkého. Cestou nás pobavil slovenský pár, který nevěřícně zíral na naše batohy a komentoval to slovy: „Čo – vyhodili vás z domu?“ Pokračujeme na Vernár. Opět nás žere spousta ovádů. Červená značka, po které jdeme, vedla potokem, proto volíme cestu po silnici. Jenže silnice po chvíli odbočuje kamsi pryč. Navrhuji offroad zkratku přímo zpět na značku. Potácíme se lesem, bažinou a potokem (do kterého se mi podařilo spadnout ). Nakonec se trefujeme na cestu a přes příkrý a dlouhý kopec se dostáváme do Vernáru. Máme hlad, pokus najíst se v (jediné) místní hospodě selhal – hospoda nevaří. Aspoň mají pivo. A místního opilce, který se snaží navázat konverzaci. Kempujeme na mém starém místě v údolí cca 2km za Vernárem a vaříme čínskou polívku. Tady už by mohl být méďa, proto věšíme potraviny v igelitce na strom kus od stanu. Mlsáme čokoládu, kterou jsem dostal k narozkám a jdeme spát.

22.7.2010
Snídaně v trávě (chleba, marmoška, jogurt). Hygiena u potoka, a pak už stoupáme do Nízkých Tater. Krutý kopec a vedro jakbysmet. Stavíme často. Během jedné zastávky nás chytla krátká (leč intenzivní) bouřka s kroupami jak višně. Čekáme v lesíku, až to přejde. Před Smrečianským sedlem na louce trochu bloudíme – je to blbě značené. Nakonec trefujeme správnou cestu, a protože se blíží zase nějaká bouřka, okukujeme boudy. Strašné, nepoužitelné. Martina nachází pramen. Doplňujeme zásoby vody, obědváme, pácháme hygienu atd. Pokračujeme na Tri kopce (1506 mnm). Už je večer, takže kempujeme v kleči s výhledem na Vysoké Tatry, kousek od další české skupinky. Podle mojí mapy (z r.1993 ) by tu měl být pramen, ale není. Vodu bereme z potůčku Hnilec. Večeříme v roji mušek a jdeme spát.

23.7.2010
Vstáváme brzo, snídaně = chleba se salámem a v 8:30 se vydáváme na závěrečné stoupání na Kráľovu Hoľu. V 10h jsme na vrcholu (1946 mnm) – oblačno, vítr, ale jinak OK. Po hřebeni s nádhernými výhledy valíme dál na útulňu Andrejcová. Doplňujeme u tamního pramene vodu, hygiena, krátký pokec s anglicky hovořícím borcem sbírajícím borůvky na polívku  a dál do sedla Priehybka (1555 mnm). Na vyhřáté stezce potkáváme macatou zmiji (cca 35 cm dlouhou), bohužel mizí pod šutr, než jí stačím vyfotit. Posledních pár kilometrů do Priehybky vede uzoučkou pěšinkou v kleči, která nám odírá holé ruce a nohy a zachytává se za batohy. Sestup do sedla s těžkým batohem je nápor na nohy. Protože na hřebeni by nás čekala ještě dvě výrazně horší sedla (Priehyba a Čertovica), rozhodujeme se tuto pasáž vynechat a slézt dolů z hřebene do Heľpy (680 mnm). Kousek pod Priehybkou doplňujeme vodu, a zároveň nás chytá krátká intenzivní přeháňka. Asi v půli klesání ztrácíme modrou značku a do vsi nakonec přicházíme po lesní asfaltové silničce. Hledáme zdroj potravy a ubytování. Nacházíme hospodu Annapolis – sice už nevaří, ale nakonec dostáváme polívku s dostatkem chleba (a pivko). A co víc – majitelka hospody disponuje taktéž penzionem! Neschopné chůze nás tam odváží a (za 13,- EUR/osobu) ubytuje. Venku zuří bouřka a my si užíváme vymožeností civilizace a dáváme se do pořádku

24.7.2010
Odpočinkový den. Vydatná snídaně v penzionu (z vlastních zásob), hrajeme „člověče nezlob se“ a ve 12h nás majitelka odváží na železniční stanici. Vlakem jedeme do Brezna. Nakupujeme v Tescu a většinu koupených věcí následně požíráme v blízkém parčíku. Pěšky a stopem (vzal nás pán, který se prý „jen tak projíždí“) se dostáváme do Mýta pod Ďumbierom (630 mnm). Máme trochu problém sehnat ubytování – vše je plné, nebo drahé. Nakonec bydlíme v penzionu Encián (jeho majitelka má zároveň obchůdek se suvenýry) za 12,50 EUR/osobu (včetně snídaně). Až na jednoho švába líně putujícího přes pokoj je to fajn. Pivko, konzultace trasy na zítra s místním kuchařem, self-made večeře, příprava věcí na druhý den a spát.

25.7.2010
Zkazilo se počasí – od rána leje  Snídaně v penzionu, relax na pokoji. Furt prší. Cca ve 14h déšť polevuje. Jdeme pěšky po silnici do Bystré. Návštěva Bystrianské jaskyně – vstup 5,- EUR/osobu, focení 7,- EUR/foťák. Nefotíme. Jeskyně je docela velká, ale výzdoba až na pár výjimečných kousků krápníků průměrná. Jeskyně je zajímavá tím, že v jedné její části probíhají léčebné programy pro děti. Návrat do Enciánu, pivko/čokoláda, večeře z vlastních zásob, čaj a spát. Furt prší.

26.7.2010
Je zataženo, ale neprší. Po snídani v penzionu vyrážíme jen s lehkým batohem z Mýta po červené na Tále. Značka je (jak obvyklé) blbě značená = asi 1km jsme si zašli  Sestup na Tále je strmou cestou rozrytou od lesáků a vymletou od vody, postupujeme jen VELMI pomalu. Pak stoupáme silnicí na Srdiečko. Je to asi 11 km, ale zdá se to být nekonečné. Cca poslední kilometr nás svezli naši spolubydlící z penzionu. Chytáme lanovku ve 12:30 (lanovka nahoru 5,- EUR/osobu, dolů 2,- EUR/osobu). Lanovka je bohužel jen na Kosodrevinu (zhruba v půlce mezi Srdiečkem a vrcholem Chopoku. Pěší varianty z časových důvodů zavrhujeme. Lezeme po žluté na Chopok. Asi v půli cesty mezi Kosodrevinou a vrcholem znovu zvažujeme časové varianty (abychom se stihli rozumně vrátit zpět do penzionu) a rozhodujeme se to zabalit (stoupáme pomalu, z kopce jdeme ještě pomaleji, nestíhali bychom lanovku dolů, a pak by nás ještě čekalo 17 km po silnici do Mýta). Kopec musí počkat na příště  Stejně je vrchol v mracích a cca od 1700 mnm není nic vidět. Dolů od Kosodreviny jedeme zase lanovkou a do Bystré nás bere jako stopaře paní se synkem, který se tam léčí v jeskyních. Máme hlad = v Bystré si děláme u potoka malý piknik. Pak se pěšky přesouváme do Mýta, nakupujeme (jogurty, ovoce), pivko v Enciánu, večeře z vlastních zdrojů, balíme batohy a spát.

27.7.2010
Trápí nás zdravotní problémy a počasí je stále nic moc, proto se rozhodujeme celou akci ukončit. Snídáme v penzionu, loučíme se s jeho majitelkou a v 9:20 jedeme autobusem do Brezna. Jsme tam chvíli před desátou a koukáme, že skoro vzápětí (10:05) nám jede autobus do Prahy (20,- EUR/osobu)  Je to postarší Renault = minimální komfort. Ale jede požadovaným směrem. Protože nemáme místenky a autobus staví v každém větším městě, musíme si několikrát přesedat. Nakonec se situace uklidňuje a už sedíme na stálo. Pozoruji, že na Slovensku řídí jako prasata nejen řidiči osobních automobilů, ale i autobusáci. Předjíždění před horizontem, do zatáčky atd…Před osmou večer jsme kupodivu ve zdraví v Praze. Dovolenou zakončujeme opulentní večeří a lahví bílého v osvědčené pizzerii.

A na závěr několik užitečných odkazů:

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování, Sport. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Slovenský Ráj a Nízké Tatry – 17-27.7.2010

  1. Doom napsal:

    hezké. dobře vy

  2. Li napsal:

    Posílám upřímné poděkování všem medvědům, kteří se rozhodli nepozřít Seržu – přišli bychom o další skvělý příspěvek na blogu 🙂

  3. Pingback: Mise Crna Gora | Seržovo virtuální domeček

  4. Pavel napsal:

    Na Slovensko cestuji také rád, musím pochválit fotečky a celý příspěvek 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s