Šumava a Povydří na biku

Neděli po maratonu jsem strávil nikoliv relaxací, ale přípravou na týdenní dovolenou na Šumavě. Kibicovi se podařilo zajistit ubytování u známých ve vesničce Úbislav. Což ovšem znamená, že o nás nebude nikdo pečovat, ale musíme se postarat sami. Do batohu kromě oblečků balím proto i spoustu jídla.

V pondělí ráno vstávám brzo, montuju nosič na auto, nakládám věci a bika a jedu vyzvednout ještě Kibicovu herku. No a s dvěma biky za zadkem vyrážím směr Strakonice. Po odbočení na zapadlé okresky jsem trochu zakufroval, ale nakonec jsem správnou vesnici a i domeček našel. A jobovky se hrnou. Při upínání kol do nosiče se mi nějak kousla jedna šroubovací hlavice, vypadá to, že je definitivně v háji = jedno upínací rameno je do budoucna nepoužitelné a kapacita nosiče limitována jen na jedno kolo. Na chalupě není signál. No dobře, to je spíš pozitivní zpráva🙂 Máme vykopat pařez. Tato činnost bude zřejmě potlačena, neboť Kibic zlomil sekeru. V chalupě je zima. Ústřední topení je navázané na krbová kamna, v těch se ale musí zatopit a udržovat oheň. Sporák je zapůjčený asi ze Star Treku…má ovládání jak tablet. A v chalupě probíhá rekonstrukce, takže nám možná občas budou dělat společnost řemeslníci.

Vybaluju věci a po chvíli vyrážíme na krátký první výlet. Začátek je…do kopce. Pak po mokrých kořenech mnohem víc do kopce. Pak pro změnu po mokrých kamenech a kořenech dolů s kopce. Přes Javorník (1065 mnm) přejíždíme místy chaoticky a mimo TZ na Ždánov, a pak na hrad Kašperk. Foto bohužel nic moc, měli jsme ho přímo proti slunci😦 Už se ozýval hlad, tak jsme sjeli do Kašperských Hor na pozdní oběd. Po krátkém hledání jsme objevili restauraci U muzea – točí Bernarda, má výbornou kuchyni a není to drahé! Po dvou Bernardech, domácí bramboračce a luxusní svíčkové jedeme dál…do kopce. Zamýšlený cíl je Královský kámen, ale Kibicovy průzkumnické nálady nás tam vedou cestou-necestou. TZ dolů na Krásnou vyhlídku stejně není tak z půlky sjízdná, takže odměna za sápání se do kopce je poloviční. Nakonec zjišťuju, že mi asi blbnul cyklocomputer – ujetých 26,6 km mi přijde málo. Nastoupáno téměř kilometr.

Večer se snažíme rozdělat oheň nehořlavým papírem. Nejde to. Nakonec úspěch, takže máme teplo v koupelně! Hurá!

V úterý po vydatné snídani nejdřív nějakou dobu bojujeme s pařezem. Na biky vyjíždíme až před polednem. Přes Stachy po zelené TZ na rozcestí Pláně. Odtud je plán jet po červené Losenickým údolím až do Kašperských Hor. Cesta je hodně podmáčená, ale šumavské bahno se nelepí, a tak vlastně moc špinaví nejsme. Problémy začínají, když je cesta rozrytá od lesáků. Obcházíme to lesem. Pak odbočujeme na uzoučký singl podél potoka. Tady je to ovšem tak členité, že je problém tam jít, natož jet na kole. Spousta bahna, mokré kořeny, přelézání mokrých kamenů. Kupředu postupujeme jen velmi pomalu – tretry s SPD kufry na těch kořenech a kamenech moc nedrží. Gramaření začíná dávat smysl. Předbíhá nás nějaký trail runner. U Popelné vyjíždíme na širší cestu a až do Kašperských Hor je to pohoda. Zastavujeme na jídlo ve stejné hospodě jako včera. Pstruh na roštu, opečené brambory a dva Bernardi. S hospodským konzultujeme další trasu – máme v úmyslu se vracet po modré Klostermannovou cestou.

„Nojó, to už máte kousek, je to pěkná cyklostezka a skoro celou cestu to máte s kopce!“ dí hospodský.

Tak to já si dám ještě pivko! Chyba😦 S kopce to bylo tak kilometr. Pak to bylo do brutálního kopce a cestu, po které jsme jeli, by v Praze cyklostezkou rozhodně nikdo nenazval. Šumavský termín „cyklostezka s kopce“ evidentně znamená něco docela jiného, než tentýž termín ve středních Čechách. Každý kopec ale má svůj konec, takže najíždíme na asfalt a víceméně už OPRAVDU s kopce sjíždíme do Úbislavi. Celkem dneska 39 km, nastoupáno 1031 metrů. Masakr. Zejména když vezmu v úvahu, kolik jsme toho šli po svých, vláčeje kolo v ruce.

Oheň večer rozděláváme zbaběle tekutým podpalovačem, který jsme našli🙂

Středa. Od rána je obloha dočista modrá. Krása. Vyjíždíme po jedenácté hodině, jak jinak, než do kopce. Po červené TZ stoupáme na Krásnou vyhlídku, pak jsme ale sjeli na nějakou jinou cestu (byla s kopce) a dojeli jsme ke Kohoutímu kříži nad Nicovem. Protože jsme měli v plánu delší trasu, volíme dál variantu po silnici do Kašperských Hor s tím, že ještě před městečkem odbočíme na nějakou polňačku a vyjedeme zase na hřeben na červenou TZ. Jak se nám to ale po silnici rozjelo, zarazili jsme se až v Kašperských Horách. Takže šlapeme už (v pondělí) vyzkoušený kopec po silnici na rozcestí před Kašperkem a po červené jedeme směr Sušice. Cesta obnáší několikeré malé zakufrování a úmyslně jsme vynechali výjezd na Sedlo (901,7 mnm). Pasáž přímo nad Sušicí je naprosto luxusní, místy křivolaký singl a na závěr od vyhlídky sjezdík po louce. Na náměstí v Sušici hledáme hospodu, která vaří a má zahrádku (kvůli kolům). Nic. Je tam jen kavárna, cukrárna a okýnko s prodejem kebabu. Tak projíždíme uličky kolem náměstí. Další kebab. „Remove kebab!“🙂 Nakonec nalézáme nějakou postsocialistickou restauraci s velkou zahrádkou. Volím jistotu – kuřecí kapsa, opečené brambory a pivko (řezané: černý Kozel/Gambrinus). Plánujeme kudy dál. Je to totiž (vzhledem ke kopcům tady) docela daleko. Volba padá (pro změnu) zase na červenou TZ, tentokrát ale podél Otavy až do Annína s tím, že pak se uvidí. Ze Sušice vede značka po asfaltové cyklostezce, místy rybářskými singly mezi cyklostezkou a řekou…ovšem zcela jistě nevede POŘÁD podél řeky. Za Annínem TZ pokračuje do pěkného krpálu a to se nám nelíbí. Přejíždíme tedy na druhý břeh Otavy a po silnici dojíždíme do Kašperských Hor. To ovšem taky nebylo úplně zadarmo – od Radešova je to cca 2,5 km dlouhý táhlý výjezd. Zastavujeme se v oblíbené hospůdce U muzea na jednoho Bernarda. A už nám zbývá jen vyzkoušený dojezd Klostermannovou cestou „po cyklostezce s kopce“🙂 do Úbislavi. Najeto 61,8 km, nastoupáno 1220 metrů. Bolí mě nohy.

Čtvrtek. V plánu máme jen kratší vyjížďku. Z Úbislavi jsme se zase vyškrábali na Javorník a Královský kámen, i když tentokrát trochu jinou cestou. Pak sjíždíme do Nicova, na druhé straně údolí zase stoupáme a po cyklotrase objíždíme po západní straně Popelnou horu. U jedné z usedlostí nás překvapuje skupina čuníků (domácích), která nám vbíhá do cesty. Bohužel se nechtěli nechat vyfotit😦 Několik dalších minut byly tématem diskuze vepřové pečeně, způsoby lovu a podobně. Zkracujeme si cestu okolo penzionu U Josefů. Z jedné strany tam vede docela dobrá lesní cesta. Z druhé strany (kam pokračujeme) je to cesta s vystouplými kořeny a velkými kameny. Proti nám se po téhle cestě kodrcá otřískaná Škoda Favorit. Nechápeme🙂 Vystoupali jsme po zelené TZ poslední kousek na Popelnou horu (1074,8 mnm). Teď nás čeká odměna – sjezdík na silnici mezi Šebestovem a Stachy. Po ní jedeme kousek jako na Stachy, ale pak odbočujeme doleva mimo TZ na lesní cestu a po ní jedeme asi kilometr, kde jí kříží červená TZ. No a po červené se už přes sedlo u Suchého vrchu vracíme do Úbislavi. Je to dneska jenom 26,13 km, nastoupáno 763 metrů.

Protože jsme to měli dneska na biku jenom krátké, byli jsme v chalupě dost brzo. No…tak jsme využili zbytek odpoledne k likvidaci toho pařezu. Nakonec se nám to optimalizací technologických postupů a vyladěním spolupráce podařilo a už je místo něj jen díra v zemi. Zítra už biky necháme v klidu, musíme chalupu uvést do původního stavu, sbalit se a vyrazit ku Praze…

  • Všechny moje fotky najdete ZDE (pro časovou posloupnost fotek seřadit podle názvu)
Příspěvek byl publikován v rubrice Sport. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s