Kursy Base47 – tma a zima

Abych to uvedl na pravou míru, první z kursů se jmenoval Samonabíjecí pistole a revolver – snížená viditelnost. Na stejném kursu jsem byl už loni, takže by to pro mě mělo být víceméně opakování. Jenže střelnice, na které se měl původně kurs konat, je aktuálně mimo provoz. Organizátor tedy operativně zajistil jinou střelnici – v Brandýse nad Labem. A mají to tam docela pěkné. Samotný kurs pak probíhal dost podobně, jako minule, tedy od nácviku základních technik držení svítilny při současném míření pistolí, přes jednoduchá cvičení střelby (včetně pohybu), až po závěrečnou simulovanou situaci. Na tu nás instruktoři zase vyhnali ven a narafičili na nás labyrint ze zástěn, za kterými bylo poschováváno pár terčů (a jeden „neterč“). Pak jsme byli po jednom uváděni dovnitř a potmě, jen za použití vlastní svítilny, jsme měli situaci projít. Já jsem dostal „za uši“ za prst na spoušti během přesunů a příliš dlouhé svícení (při přesunech). Nojo, jak jsem se soustředil, abych sejmul (jenom) ty správné padouchy, nějak jsem to neuhlídal. Na druhou stranu jsem střelil jen to, co jsem střelit měl a „můj civilista“ přežil…což rozhodně nelze říct u všech účastníků kursu. Takže z mého pohledu povedené a užitečné opáčko.

• Já jsem fotky nedělal, na můj kompakt tam byla moc tma.
• Fotky od Base47 najdete ZDE.

Druhý kurs – Obranná brokovnice level 1 – proběhl tuto neděli na střelnici Chloumek u Mělníka. Měl jsem tentokrát dopravu vlastní, jen jsem cestou vyzvedl Radima. Na střelnici se nás sešlo jen pět frekventantů (plus dva instruktoři), bylo to tedy takové „komorní“ 🙂 Pro mě to byl celkově už pátý kurs na brokovnici (1x Aegis a 3x Base47), a druhý s mojí současnou kraťoučkou brokovnicí Fabarm Pistola bez pažby. Na začátek tři slugy – trefil jsem se tak, že bych to snad líp nestřelil ani kulovnicí. Tak dobrá, puška je OK a případné problémy budou jen rukama 🙂 Měl jsem na brokovnici nově daný nosný popruh. V průběhu kursu, jak se cvičení stávala složitější, a já byl víc a víc hotový (zápěstí, palce, předloktí), začínám zjišťovat, že to není zas taková výhra. Při střelbě ze základní pozice je popruh dobrý v tom, že se do něj dá brokovnice zapřít a je pak stabilnější (když už tam není ta pažba). Jenže při pohybu a střelbě z nestandardních pozic mě popruh spíš omezoval, hůř jsem se dostával do ideálního zamíření a taky se mi hůř manipulovalo s puškou na přebíjení. Ono se to dá přeprat silou, jenže to jde možná u pár desítek nábojů…a my vystříleli něco přes 200. Jak se kurs blížil k závěru, začal jsem mít problémy s nabíjením – už jsem prostě neměl sílu nacpat náboje do zásobníku. A úplná katastrofa pak byla závěrečná modelová situace. Nafoukali jsme si různobarevné balónky a připravili si zbraně a munici. Podle zadání jsme si měli brokovnice nabít podle uvážení „jako na obranu domova“, přičemž jsme nevěděli, jaká situace nás čeká. Dobrá tedy. Na začátek jsem si dal dva jemné broky (2,5mm) a pak 3 buckshoty. Na nosič munice jsem si nachystal 3 slugy a pár dalších buckshotů – počítal jsem, že zas tolik cílů tam být nemůže. Jenže ouha. Start byl asi 5 metrů od první skupinky terčů. Respektive – na kovovém rámu byly tři balónky, přičemž dva byly cíl a třetí měl zůstat netknutý. Borci s dlouhou hlavní to stříleli dokonce tak, že každý balónek na jednu ránu. Říkal jsem si, že kdy střelím tak nějak doprostřed mezi ty dva „terče“, tak půjdou a „neterč“ to přežije. Prdlajs. Šly všechny tři na jednu ránu. Nojo, rozprašovačka s 11“ hlavní a k tomu ty jemný broky… Dobíhám za kryt, cca na 15 metrů mám kovový padací terč. Je mi jasný, že jemným brokem, který mám v komoře, to neshodím. Než se ale zdržovat s přebíjením, jen cpu jeden slug do zásobníku. Směrem na terč bouchnu ten jemný brok, pak už tam mám slug. Vedle. Pak jsem začal trochu zmatkovat a prostřídal jsem pár buckshotů a ty zbylé dva slugy…na poslední slug jsem to konečně shodil. Pak oranžový terčík na cca 10m. Už mám jen buckshoty. První selhal, druhý selhal (zmatek – co se to děje??!!!), na třetí je po něm. Pak zase balónky, tentokrát jeden „terč“, jeden „neterč“, kousek od sebe asi na 10m. Zase na jednu ránu šly oba 😦 Nemám už vůbec sílu cpát náboje do trubky, stejně v ní už nic není, tak nabíjím po jednom jenom do komory. Jenže mi zbývá shodit ještě dva popry na cca 15 metrů a to buckshotem z tý krátký hlavně prostě nedám a nedám. Munice došla, terče furt stojí. Teď už snad jen je jít umlátit pažbou. Nemám ani pažbu…sakra.

Naštěstí problémy se nevyhnuly nikomu, tak to v porovnání (snad) nevypadá zas až tak zle. Ale na přebírání padouchů a nevinných si brokovnici rozhodně brát nebudu, ty broky fakt zametou všechno bez rozdílu. Ruce mám totálně odepsané. Připadám si, jak kdybych měl Parkinsona – běžné úkony, jako třeba vzít předmět ze stolu, se mění v náročnou operaci, nad kterou musím přemýšlet, vědomě hlídat ruku, aby předmět nepustila, no děsný. Kurs byl ale super. Líbí se mi, jak to instruktoři vždy vymyslí trochu jinak…hlavně ty závěrečné situace. Balónky byly poprvé.

• Svoje fotky mám jen ty dvě výše.
• Fotky od Base47 najdete ZDE (pochází odtamtud i ta jedna úplně nahoře, díky za ní)

BTW začínám spekulovat o výměně brokovnice… Tedy, ne že bych se nějak výrazně chtěl té stávající zbavit, víceméně jsem s ní spokojený – při normálním střílení pár desítek ran není problém, i když je bez pažby. Jenže Fabarm vyrukoval s novou řadou. A mě tam náramně zaujala tahle… 🙂 Zatím ale v ČR není dostupná, a taky záleží na tom, kolik to bude stát.