Zásadní změny v konstrukci notebooků v posledních několika letech

Napříč spektrem výrobců zařízení téže kategorie mají obvykle stejné konstrukční charakteristiky. Do značné míry to plyne i z toho, že vlastně všichni používají pro konstrukci svých základních desek čipy od stejných subdodavatelů. V řadě případů je (zejména u levnějších zařízení) výroba zadávána obrovským OEM fabrikám v Číně, které sekají katalogové konfigurace a navrch namalují logo, jaké si zrovna zákazník přeje.

Ještě před pár lety měly notebooky docela modulární konstrukci:

  • Základní deska byla osazena paticí na CPU, čipsetem, grafickým čipem, nebo slotem na externí grafickou kartu a dvěma sloty pro paměťové moduly.
  • Ve volitelném příslušenství byl modul WiFi, modul pro GSM/UMTS, Bluetooth modul a u profesionálních zařízení ještě TPM čip. Docela často se v noteboocích vyskytoval i klasický modem.
  • Osazení externími sloty: PCMCIA (postupně nahrazený ExpressCard), slot pro paměťové karty (časem standardizovaný na SD karty), u profesionálních notebooků ještě SmartCard.
  • Konektory: pomineme historické přežitky jako seriový/paralelní port🙂 Takže samozřejmě USB konektory (USB 2.0), audio, LAN, VGA (někde i DVI), profesionální notebooky mívaly ještě na spodní straně konektor pro dokovací stanici. Napájecí konektor byl obvykle pevnou součástí základní desky, což bylo v případě jeho poškození (například vylomení při neopatrné manipulaci) docela drahé.
  • Displeje byly většinou TN panely s CCFL podsvitem.
  • Jako úložiště sloužil klasický (magneto-mechanický) disk, nejdříve PATA, pak SATA, k tomu optická mechanika. U profesionálních modelů notebooků bývala tato mechanika v modulární šachtě, která umožňovala i použití druhého HDD, nebo druhé baterie.
  • Baterie notebooku byla snadno vyjímatelná a vyměnitelná uživatelem.

Fujitsu Lifebook E8110 Fujitsu Lifebook U904

Současné notebooky jsou velice kompaktní a spousta součástek je integrována dohromady. Servis potom vlastně sestává z výměny několika velkých celků…to je sice jednodušší, ale díly jsou pochopitelně výrazně dražší.

  • Grafika, čipset a řadič paměti jsou součástí CPU a CPU je často přímo na základní desce (napevno). Zařízení má jen jeden slot na operační pamět, druhý modul je součástí základní desky.
  • Došlo ke sloučení WiFi a Bluetooth do jednoho modulu, což je pozitivní, vzhledem k redukci počtu nutných antén. UMTS/LTE modul se osazuje stále, stejně jako u profesionálních zařízení TPM čip. Klasický modem zmizel nenávratně v propadlišti dějin.
  • Když v notebooku najdete externí slot, je to ExpressCard. Pro paměťové karty pak standard SD (u hodně kompaktních zařízení microSD). Podpora SmartCard zůstává, i když standardem zabezpečení se stávají biometrické prvky (otisk prstu, rozpoznávání obličeje kamerou, PalmSecure).
  • USB konektory prošly povýšením na USB 3.0, jeden z nich mívá navíc možnost napájet/dobíjet externí zařízení i při vypnutém notebooku. LAN konektor většinou je součástí notebooku, i když u velmi tenkých modelů byl různě modifikován, aby se do tenkého těla zařízení vešel. Video výstupy jsou doplněny konektory HDMI, nebo DisplayPort. Pokud je notebook hodně tenký, jsou to kvůli svým malým rozměrům obvykle i jediné video výstupy. Jako varianta se nově nabízí bezdrátová funkce Intel WiDi. Klasické VGA a DVI konektory jsou součástí dokovací stanice (když k notebooku existuje). Napájecí konektor bývá obvykle umístěn na boku v rohu šasi notebooku a do základní desky je připojen kablíkem – v případě jeho poškození je tedy oprava velice levná.
  • Displeje jsou dnes už všechny TN (na levných strojích), nebo IPS s LED podsvícením. Tím odpadly časté problémy s invertorem, které se objevovaly na displejích s CCFL podsvícením. Běžně bývají displeje dotykové, nejčastěji kapacitní. Vzhledem k tomu, že jsou displeje opravdu tenoučké, je problém rozebrat je v podmínkách běžného servisu. Proto se servisují výměnou celé LCD unit…což není levné. Při malé tloušťce je velice snadné displej zlomit, a to záruka nepokrývá a uživatel nad cenou opravy zapláče. Často je skoro levnější koupit celý nový notebook.
  • Jako úložiště dat se standardně používají SATA III disky, kvůli malé tloušťce notebooků nejčastěji s výškou 7mm. Sekundují jim SSD disky, které jsou rychlejší a odolné proti otřesům (a dražší). Na hodně kompaktních zařízeních se používají SSD disky ve formátu mSATA (do miniPCI Express slotu, který ale musí tuto funkci podporovat), někde jsou dokonce přímo pevnou součástí základní desky (obvykle v tabletech). Optická mechanika (SATA) se vyskytuje jen u nejlevnějších (a největších) notebooků, nebo v modulární šachtě u profesionálních notebooků. U tenkých modelů je nutné použít externí mechaniku připojenou přes USB.
  • Baterie je u většiny notebooků stále přístupná a vyměnitelná uživatelem (u profesionálních zařízení je často i možnost druhé baterie v modulární šachtě). U ultrabooků a hodně kompaktních zařízení už ale tato možnost není a baterii může vyměnit/vyjmout jen autorizovaný servis. Tato zařízení pak mají někde resetovací spínač (otvor na tužku ve spodní části notebooku), kterým baterii odpojíte bez nutnosti demontáže.
Příspěvek byl publikován v rubrice Počítače a Internet. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s