Přesně týden po maratonu v Unhošti tu mám další závod. Na společnou dopravu do Pardubic se tentokrát nikdo nechytnul, tudíž si kupuji zpáteční lístek sólo. Ale na nádraží jsem se přece jenom potkal s jedním známým, takže cesta uběhla v družném rozhovoru docela svižně. U prezentace jsme s luxusním předstihem, vše probíhá krásně plynule a bez fronty, dokonce máme na výběr z různých druhů vína a velikostí triček. Do startu je ještě spousta času, v klidu se připravuju a zdravím s dalšími známými. S Petrem z Běhej.com se pak jdeme rozklusat. On to bere trochu důsledněji, takže na start se jdu zařadit sám.
A ve 13:00 je odstartováno. Přibližně 1500 závodníků se valí Pardubicemi. Pořadí se po startu různě přelévá, všichni se strašně cpou dopředu, ale už tak po kilometru někteří tuhnou a propadají se zpět. Kousek přede mnou vykrystalizovala skupinka cca 5-6 běžců vedená jedním od pohledu zkušeným tempařem. Mají to rozběhnuté na čas něco pod 1:45, což by se mi líbilo. Přidávám se tedy k nim. Tempo je fakt krásně stabilní a je přesně takové, jaké bych měl vydržet celý závod. Jenže ouha. Po desátém kilometru se náhle začaly ozývat svaly. Zřejmě únava z maratonu z minulé soboty. A to jsem si myslel, že jsem zrelaxoval dostatečně. Skupinka se mi tedy pomalu vzdaluje dopředu. Jakž-takž držím tempo kousek za 15. kilometr. Tam se k problémům se svaly připojují záda, musím přejít do chůze. Chvíli se různě protahuju, nakonec to rozhýbávám a pomalým klusem pokračuju dál…až do 20. kilometru. Tam se dáváme dohromady tři a míříme společně k cíli. Posledních pár set metrů jsme se pochopitelně navzájem vyhecovali a do cíle finishujeme jak šílenci. Oficiální čipový (reálný) čas nakonec 1:52:29 – to je fakt bída. Původně jsem si říkal, že beru cokoliv pod 1:50.
V cíli jsem si musel sednout, jak jsem byl KO. Po chvíli jsem se přesunul na pozávodní baštu + pivko + kávu + koblihu a najedený pak zpět na stadion uvést se do civilizovaného stavu. Ponaučení z tohoto závodu – maraton a půlmaraton jen týden od sebe není dobrý nápad a už to nebudu dělat. Na příští rok to musím vymyslet nějak jinak. Pardubický půlmaraton si drží stále vysoký standard – kvalitní zabezpečení, pěkné bonusy pro závodníky (trička, víno), finisherské medaile, pozávodní občerstvení, to vše za rozumnou cenu. Takže se napřesrok budu snažit naplánovat si to tak, abych se opět zúčastnil.
- Oficiální výsledky najdete ZDE
- Velká fotogalerie – první část a druhá část (mám odsud i tu fotku výše, díky za ní)
- Další fotky pak třeba TADY
