Pardubický půlmaraton 2016

Přesně týden po maratonu v Unhošti tu mám další závod. Na společnou dopravu do Pardubic se tentokrát nikdo nechytnul, tudíž si kupuji zpáteční lístek sólo. Ale na nádraží jsem se přece jenom potkal s jedním známým, takže cesta uběhla v družném rozhovoru docela svižně. U prezentace jsme s luxusním předstihem, vše probíhá krásně plynule a bez fronty, dokonce máme na výběr z různých druhů vína a velikostí triček. Do startu je ještě spousta času, v klidu se připravuju a zdravím s dalšími známými. S Petrem z Běhej.com se pak jdeme rozklusat. On to bere trochu důsledněji, takže na start se jdu zařadit sám.

A ve 13:00 je odstartováno. Přibližně 1500 závodníků se valí Pardubicemi. Pořadí se po startu různě přelévá, všichni se strašně cpou dopředu, ale už tak po kilometru někteří tuhnou a propadají se zpět. Kousek přede mnou vykrystalizovala skupinka cca 5-6 běžců vedená jedním od pohledu zkušeným tempařem. Mají to rozběhnuté na čas něco pod 1:45, což by se mi líbilo. Přidávám se tedy k nim. Tempo je fakt krásně stabilní a je přesně takové, jaké bych měl vydržet celý závod. Jenže ouha. Po desátém kilometru se náhle začaly ozývat svaly. Zřejmě únava z maratonu z minulé soboty. A to jsem si myslel, že jsem zrelaxoval dostatečně. Skupinka se mi tedy pomalu vzdaluje dopředu. Jakž-takž držím tempo kousek za 15. kilometr. Tam se k problémům se svaly připojují záda, musím přejít do chůze. Chvíli se různě protahuju, nakonec to rozhýbávám a pomalým klusem pokračuju dál…až do 20. kilometru. Tam se dáváme dohromady tři a míříme společně k cíli. Posledních pár set metrů jsme se pochopitelně navzájem vyhecovali a do cíle finishujeme jak šílenci. Oficiální čipový (reálný) čas nakonec 1:52:29 – to je fakt bída. Původně jsem si říkal, že beru cokoliv pod 1:50.

V cíli jsem si musel sednout, jak jsem byl KO. Po chvíli jsem se přesunul na pozávodní baštu + pivko + kávu + koblihu a najedený pak zpět na stadion uvést se do civilizovaného stavu. Ponaučení z tohoto závodu – maraton a půlmaraton jen týden od sebe není dobrý nápad a už to nebudu dělat. Na příští rok to musím vymyslet nějak jinak. Pardubický půlmaraton si drží stále vysoký standard – kvalitní zabezpečení, pěkné bonusy pro závodníky (trička, víno), finisherské medaile, pozávodní občerstvení, to vše za rozumnou cenu. Takže se napřesrok budu snažit naplánovat si to tak, abych se opět zúčastnil.

Příspěvek byl publikován v rubrice Sport. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s