MNE a BiH 2016 s Jimnym

V pátek večer ještě dokončuju balení věcí a v sobotu 16.7. ráno asi v 7 hodin vyjíždím směr Brno. Provoz slabý = celkem bez problémů (jen jedna bouračka před Brnem) dojezd do Břeclavi, kde tankuju plnou + 20l kanystr. Slabě prší. Pokračuju v cestě do Rakouska do Angernu nad Moravou, kde se cca v 11:40 potkávám s Milanem v druhém Jimny. Milan má v autě jak živou navigátorku, tak GPS. Řešíme vysílačky – nějak nám to spolu nefunguje. Já je slyším, ale oni mě ne. Naštěstí má Milan vysílačky dvě, takže fungujeme dál na nich. Prší. V Maďarsku zase míjíme několik bouraček. V hnízdech na sloupech u cesty smutně postávají zmoklí čápi. Na maďarsko-chorvatské hranici (Barcs) trochu prudí maďarský celník. Pak už jen kousek do Daruvaru, kde přespáváme u kamaráda. Cesta trvala z Prahy cca 12h. Furt leje.

V neděli 17.7. po výtečné snídani vyjíždíme na Pakrac a pak na Požegu. Vichr v noci vyvrátil pár stromů a říčka tekoucí vedle silnice se rozlila na silnici. Projet už se ale dá. Ve Slavonském Brodu přejíždíme do Bosny. Na hranici je skoro hodinová fronta – bosenci kontrolují jak cestovní doklady, tak doklady k vozu. V Bosně naviguje Milan podle GPS. Navigace si bohužel vybrala špatný cíl (vesnici stejného jména, jako náš opravdový cíl, ale bohužel úplně jinde), takže jedeme do háje. Protože je pořád zataženo, chvíli mi trvá, než mi to dojde. Pak už obracíme správným směrem, ale jedeme už víceméně podle ukazatelů u silnic. Zajížďka nás dostala k Sarajevu, takže projíždíme centrem a konečně směřujeme k Černé Hoře. Zjišťujeme, že benzín je v Bosně za babku – litr cca za 1,65-1,80 KM (kurs je 1,9 KM/1 EUR). Na hraničním přechodu v kopcích černohorci prohlížejí zavazadlové prostory. U mě není problém, Milan ale nemůže otevřít zadní dveře, tak celníky uplácí pivem🙂 Dojíždíme do Pljevlje. Milanovi něco divně rachtá v autě, tak to konzultuje s místním automechanikem (opět platba v pivech). Vypadá to, že dál jet může. Tankujeme, a teprve když to teče do nádrže se všímáme, že je to 98 oktanový benzín (cena 1,11 EUR/litr). Po cca padesáti kilometrech konstatujeme, že auta jedou jak blázen a z nádrže to nemizí. No super. Už potmě valíme serpentinami podél řeky Tary na Mojkovac. Těsně před ním jsem zahlédl vedle silnice u řeky světlo, tak tam zajíždíme. Je to hotel Ravnjak. Daří se nám sehnat recepčního, ten volá majiteli (už je po 23h) a nakonec nás ubytovali v krásném bungalovu pro tři (dvě ložnice), s vlastní koupelnou a WC. Celý bungalov na jednu noc = 30,- EUR (tedy 10,- EUR každý). Hodně dobrý.

Pondělí 18.7. V hotelu si dáváme slušnou snídani (3,- EUR/osoba) a jedeme do klášteru Morača. Já už jsem tam byl, ale aby si taky Milan a jeho spolujezdkyně užili nějakou atrakci🙂 Od kláštera jedeme kousek na Međuriječje (soutok řek Morača a Mrtvica). Sjíždíme k vodě a začínáme stoupat na Stožac. Zpočátku je to asfalt, ale děsná stojka = místy musím jet na jedničku. Na rovnějším místě zastavuju a čekám na Milana. Milan nikde. Tak ho volám vysílačkou a jsem informován, že jejich Jimny nějak netáhne do kopce, a to ani s redukcí. Vypadá to na nějakou vážnější závadu. Milan se rozhoduje vrátit se. Takže se loučíme a dál pokračuju sólo. Podle mapy i satelitu by až na Velje Duboko měla být dobrá cesta. No, není to tak a místy řadím R2 (mimochodem nakonec v terénu asi nejčastěji používaný převod). Dojíždím do Velje Duboko a podle času je mi jasné, že musím výrazně zkorigovat plány – jedu tak 10-20 km/h. Cesta za vesnicí se ještě výrazně zhoršuje, navíc strmě stoupá. Přes cestu jsou hluboká vymletá koryta od vody, kamenné stupně…to by asi balkánec ve starém Golfu nedal. To je tak…z Čech tam člověk přijede ve vyladěném offroadu, asistent pro jízdu s kopce, asistent pro jízdu do kopce, asistent proti podělání se…a když si myslí, že jede fakt HC terén, potká v protisměru domorodce ve starém Golfu. No, Jimny žádný tyhle asistenty nemá, ale v tomto stoupání jsem místy musel jet i na R1. 98 oktanový benzín z nádrže mizí pořád pomalu. Nakonec jsem se vydrápal na Kapetanovo jezero. Pár fotek a pokračuju na druhou stranu jezera, kde mám v úmyslu vyjet ještě kus nahoru a pěšky si pak vyběhnout na Kapu Moračku (2226 mnm, nejvyšší vrchol). Projíždím kolem salaše a místní mě odchytávají na kafe. Zatímco tam sedím, jede kolem motorkář, který má zřejmě podobné úmysly, jako já. Záhy se ale vrací. Po kávě pokračuju vzhůru, cesta nic moc a hlavně je dost úzká. Musím to asi dojet až nahoru, protože otočit se není kde a couvání by nemuselo dopadnout dobře. Nakonec to vzdávám a otáčím se asi v půlce stoupání na travnaté loučce. Bylo by to na další cca 4 hodiny a rozbouralo by mi to plány na další dny. Sjíždím k salaši a kolem jezera pokračuju na západ. Na kopečku stojí nový kostelík a u něj ten motorkář, co už jsme se potkali. Dáváme se do řeči. Má problém, protože si nějak špatně rozvrhl palivo a už mu moc nezbývá. Vypomohl jsem mu pěti litry z kanystru (odkoupil je) – byl šťastnej jak blecha. Mířím dál na západ a lidí na pastvinách se ptám na cestu směrem na Krnovo (v mapě ta cesta je). Prý před lesem odbočit doprava, a pak už nemůžu zabloudit. Odbočku jsem našel, ale cesta se po chvíli vytrácí, kolem jen širé zelené pláně obklopené horami a sem-tam kráva. Snažím se držet správný směr a jedu přes pláně. Po překonání malého brodu narážím na partu lidí, kteří sbírají seno. K mému pobavení mi řekli, že vlastně jedu správně po cestě, že cesta tady byla, ale zarostla. Dál na Krnovo už bez problémů, jak se blížím do civilizace, je cesta stále lepší a lepší. Cestou na Šavnik stavím v hospůdce se sympatickou servírkou a dávám si moc dobrou večeři. Už se stmívá. Ze Šavniku vede silnička přes Podmalinsko a Dragovića Polje na Kolašin. Do Kolašinu dojíždím cca ve 23 hodin. Zkouším různé priváty a penziony, vypadá to ale, že jsou všichni domluvení – cena za noc (bez snídaně) je 20,- EUR. Nakonec tedy jeden vybírám. Je to drahý, ale spát někde musím. Vybavení nic moc, ale funkční – teplá sprcha, studené pivo a klidný spánek.

  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE

Úterý 19.7. V penzionu jsem si jen uvařil čaj a vypravil jsem se na malý nákup do obchodu v centru. Pak tankuju (zase 98 oktanový) na pumpě kousek od města a jedu na Trešnjevik. Vyjíždím na planinu Štavno s výhledem na Komovi. Udělal jsem si pár fotek a vracím se na Trešnjevik. A pak už se škrábu do kopce směr Zekova Glava (2117 mnm) a NP Biogradska Gora. Jedu bez bloudění zpaměti – cestu si pamatuju z dovolené na MTB. Malé osvěžení v horské chatě pod Zekovou Glavou a jedu dál na hřeben. Tam jsem bohužel špatně odhadl odbočku (autem musím jinudy, než jsme jeli na kolech) a dost nešikovně se otáčím…ale nakonec se povedlo. Cestou, kterou pokračuju, jezdí občas komerční kolony offroadů…ale opačně, než jedu já. Potkávám dvě a navrch jednu skupinu na koních, naštěstí vždy v místech, kde se dalo vyhnout. Na to, že cestou jezdí tolik aut, je dost náročná. Možná je to ale tím, že Jimny je malý a ty ostatní auta zde jsou vesměs velké offroady – vyjeté koleje jsou na mě moc daleko od sebe. Ovšem stejně to co do obtížnosti nemá na pondělí…Sjezd k Biogradskému jezeru je ovšem perlička z jiných důvodů. Cesta vede cik-cak strmým svahem v hodně utažených serpentinách a i když má Jimny velký rejd, některé zatáčky musím projíždět na víckrát…přičemž vnější přední kolo se dostává na centimetry ke srázu. K jezeru dojíždím už v podvečer, přesto je tu docela hodně lidí. Vlastně celá tato oblast (Kolašin, Komovi, Biogradska Gora) se hodně komercionalizuje, všude se něco buduje…tomu pak odpovídají ceny a provoz. A krajina tím dost ztrácí své kouzlo. Od jezera sjíždím už po asfaltu k řece Tara a po hlavní silnici mířím zpět ke Kolašinu. Těsně před ním ale uhýbám doprava na Lipovo. Protože se začíná šeřit, nechci už vyjíždět na Sinjajevinu = sháním nocleh. V závěru údolí nacházím usedlost, kde nabízejí přespání – za noc 5,- EUR, koupelna a WC k dispozici (v dost šíleném stavu), postele parádní dřevěné palandy. Sdílím velký šestilůžkový pokoj se sušícím se lipovým čajem = nádherně to voní. Doma je z rozsáhlé rodiny jen jedna z dcer (cca 16-18 let), pomáhá mi s přípravou večeře, a pak si povídáme asi do 21h, než dorazil zbytek rodiny (rodiče + další 3 děti). Rodina si přivydělává kromě ubytování i výrobou sýra (mají vlastní krávy). Paní domácí krávy podojila a s čerstvým mlékem hned zahajuje proces výroby. Už hotový sýr se pak připravuje do plastových krabic na prodej. Dostávám ochutnat, k tomu domácí jablečná rakija…a povídáme si asi do 23h.

  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE

Středa 20.7. Paní domácí mi ke snídani připravila míchaná vajíčka (domácí – od lokální slepice), k tomu chleba domácí. Pak už se vydávám vzhůru na Sinjajevinu. Výjezd je trochu obtížnější, ale v pohodě. Pokračuju podle plánu doprava na Ružicu. Že má odtamtud vést cesta na západ jsem zjistil ze satelitu, na mapě není. Cesta tam opravdu je, dokonce má i turistické značení (rozcestník v Ružici vyvrátily krávy). Oproti NP Biogradska Gora je to tady pustý kraj. Zvlněná obrovská planina, nikde nikdo, jen občas pasoucí se krávy. Nádhera. Vlastně až skoro na druhém konci planiny při zkoumání rozcestníku potkávám francouzského bikera. Při jedné zastávce na focení ke mně došel bača pasoucí opodál ovce, zda nemám něco k pití. Nabízím vodu, pivo, nebo „rakiju“ (špendlíkovice od kolegy z práce). Hádejte, co si vybral🙂 Do Žabljaku dojíždím okolo jezer Riblje a Vražje. Ubytovávám se v kempu Razvršje. Mají tu nově sprchy se solárním ohřevem vody, jenže slunce moc nesvítí a navíc jsou v kempu dva autobusy teenagerů z Francie = teplá voda není. Za stan se platí 2,- EUR za noc, za auto 1,- EUR, k tomu nějaké taxy = celkem 5,90 EUR za noc. Drahý (v porovnání s minulým noclehem). Na večeři jdu do města do hospůdky, kde jsme jedli kdysi, když jsem tu byl na MTB. Hospůdka je stále super (mimochodem chodí do ní i místní). Na ulici je docela rušno a mě napadá, že jsem vlastně ještě neviděl tlustou Černohorku. Večer v kempu Frantíci řvou asi do 1h.

  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE

Čtvrtek 21.7. Ráno nakupuju v Žabljaku a doplňuju palivo (stále 98 okt.). Pak po asfaltu stoupám kolem Durmitoru na vyhlídku Štuoc. Předjíždím partu bikerek a bikerů a ti na mě hned halekají. A hele – Češi! Na vyhlídce jsme prohodili pár slov, v následném sjezdu byli rychlejší, ale pak už jsem jim ujel. Přijíždím ke kaňonu Sušice a se znechucením zjišťuju, že cestu do kaňonu VYASFALTOVALI! Když jsme to v r.2012 jeli na MTB, byl to docela náročný sjezd a výjezd kamenitou cestou, takže jsem se na to těšil. No, vzhledem k tomu, v jakém to je svahu a co tu dokáží přívalové deště, počítám, že tak do pěti let to zas bude na MTB🙂 Teď jsem ale zklamaný, takže plynule pokračuju nahoru ven z kaňonu. Pauzu na svačinu jsem si dal až na vyhlídce Nedajno na druhé straně. Přes vesnici Trsa sjíždím do nádherného kaňonu řeky Piva🙂 a podél ní desítkami tunelů k hraničnímu přechodu Šćepan Polje do Hercegoviny. Na přechodu zase trocha čekání, ale když už jsem projel, myslel jsem si, že už to pojede. Ó nikoliv! Hned asi po sto metrech opravovali cestu a bagr jí celou zatarasil. Trvalo asi 20 minut, než uhnul a auta mohla projet. Pokračuju na Tjetište a hned skrz NP Sutjeska stoupám na sedlo Čemerno. Tady pokračuju nově vyštěrkovanou cestou k severu, kolem pramene Neretvy na Orlovačko jezero. Zde jsem zaznamenal další dvojici z Čech, tihle ale byli pěšky. Kvalita cesty se postupně zhoršovala a sjezd k jezeru už byl docela náročný. Ještě za světla sjíždím do Kalinoviku a ubytovávám se v hotelu Moskva. Je stejný, jako když jsem tu byl v roce 2013, jen nad recepcí přibyl portrét Putina. Krásný pokoj s luxusní koupelnou a WC, k tomu snídaně = 25,- EUR (stálo to 45,- KM, ale platil jsem v eurech a počítali to kurzem 1,8 KM/1 EUR). Na večeři jsem si vyšel do nedaleké hospůdky, odkud místní halekali nějaké srbské nacionalistické popěvky. Setkal jsem se tam s dalšími českými turisty, tentokrát dva páry s batohy putující „natěžko“. Takže dobrá večeře, pokec v češtině, nějaké pivko…super.

  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE

Pátek 22.7. Ráno mě probudil smrad cigaretového kouře. Večer jsem si nezavřel dveře do koupelny a kouř se natáhl skrz ventilaci z jiného pokoje/koupelny. Fuj. No, když už jsem byl vzhůru, dal jsem si snídani a opustil hotel. V Kalinoviku jsem si ještě koupil nějaké pečivo, ovoce a dotankoval jsem. Pak už relativně pěknou cestou stoupám pod hřeben Treskavica. Jedu celkem rychle (tedy místy až 30 km/h). Dolů k vesničce Ljuta s bílou mešitou a přes další kopec na Ozimine. Zastavuju v hospůdce na výbornou polévku. Pak jedu dál až k můstku přes říčku Rakitnica, tady uhýbám z hlavní silnice do kopce na Umoljani. U usedlosti nad vsí paní prodává přírodní bylinkové čaje. Zatímco si prohlížím nabídku, snaží se mě přemluvit nějaký chlápek, abych mu prodal auto🙂 Prý se mu moc líbí…No, neprodal jsem a jedu dál. Je tu takový úzký kaňon, kterým se dá projet na hlavní cestu pod Bjelašnicí. Sjezd byl v r.2013 na MTB trochu výzva, a i teď autem musím jet hodně s citem. Po hlavní cestě je to naopak skoro jako po silnici. Dojíždím do Lukomiru, kde se krátce občerstvuju a hned pokračuju dál na Čuhovići. Cestu si +/- pamatuju od minule, takže ani nekoukám do mapy. Dojíždím do opuštěné vesnice Blace, fotím si kostel a Blatačko jezero. Říkám si, že bych mohl zkusit alternativní cestu na Konjic, kterou jsem před třemi lety nejel (jeli jsme ve třech normálně na silnici přes Vrdolje a Džepi). Odbočuji tedy jako na Spiljani. Přes cestu mi poletují pestrobarevní ptáci a já zírám. Dudci! Tolik jsem jich nikdy neviděl. Vlastně – ve volné přírodě jsem dudka ještě neviděl vůbec. Nějak jsem se asi zakoukal a vybral jsem si na rozcestí špatnou odbočku. Stařenka u nedalekého domku mě pozvala na kávu a koláč a poradila správnou cestu. Sjezd na Spiljani je docela HC, zase serpentiny s ostrými zatáčkami…je to ale o něco lepší, než v úterý na Biogradsko jezero. Jak jsem na dně údolí, už je to pohoda. Kousek podél Neretvy, a pak stoupání asfaltkou na Boračko jezero. Vjezd k jezeru 5,- KM. Objíždím ho, abych se dostal do kempu. Zvolil jsem ale špatnou stranu a vjíždím do kempu uzoučkou zarostlou cestou z druhé strany, než je brána. Než jsem postavil stan, už u mě byl správce kempu a vyinkasoval 10,- KM za stan. Kemp byl pěkně narvaný, sprchy nejsou, WC turecké a v příšerném stavu. Hejno dětí mi řve před stanem do noci…a o kus dál u ohně se zase zpívá = nocleh nic moc. Vzhledem k množství lidí jsem se ani nešel koupat.

  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE

Sobota 23.7. Ráno byla rosa. Protože už ale v narvaném kempu nechci zůstávat, balím stan mokrý a nečekám, až oschne. V krámku na druhé straně jezera kupuji snídani a pomalu stoupám nad jezero směrem na Rujište. Do podvozku (zřejmě nad krycí plech) mi asi skočil nějaký kamínek. Vydává to naprosto hrozné zvuky, nejdřív jsem skoro myslel, že auto dojezdilo. Naštěstí po několika kilometrech kamínek vypadl. Na úzké cestě ve svahu dojíždím traktor s připřaženým nějakým strojem. Na malém rozšíření se mi ho povedlo předjet. Hurá. Jenže asi po sto metrech se v protisměru objevil náklaďák naložený senem tak, že přečuhovalo až mimo cestu. Co teď? Za mnou traktor, přede mnou náklaďák…a ani jeden se moc neměl k couvání. Nakonec vyměkl ten s náklaďákem a kus odcouval. Jak jsem měl trochu místa, protáhl jsem se vedle něj a zmizel jsem. Jak to ti dva spolu vyřešili tedy nevím🙂 Od Rujište pokračuju šotolinovou cestou pod Velež. Chtěl jsem zkusit vyjet na hřeben a po úbočí nad Mostarem pohoří přejet. Bohužel cesta byla zatarasená nasypanou haldou už dole pod hřebenem. Ve víc lidech s lopatami by to šlo odházet, sám jsem se do toho v panujícím vedru ale nepouštěl. Takže po rovině na severovýchodní straně pohoří přejíždím na silnici a po ní na Nevesinje. Pokračuju do Mostaru, kde jsem ale jenom natankoval a jedu dál podél Neretvy na Jablanicu. Tady Neretvu opouštím a jedu podél řeky Rama až do Prozoru. Dělám si malou odbočku na Ramsko jezero, kde má být podle mapy na poloostrově Šćit nějaký klášter. Klášter tam tedy je, ale nijak mě to nenadchlo. Naopak jezero vypadá velice dobře, spousta zátok a pláží a zdá se, že nikdo tam nikde za vstup nevybírá. Vracím se do Prozoru a navazuji na cestu k severozápadu na Bugojno. Kousek za městem Donji Vakuf stavím v hospůdce na večeři. Byla to dobrá trefa – jídlo je moc dobré a ceny přívětivé (čevápi tak, jak se mají dělat, salát, pivko = 7,50 KM). Už je pozdě, začínám přemýšlet, kde budu spát. V historickém městě Jajce to zkouším, nemůžu se ale kvůli zákazům nikam dostat autem. Takže dál na severozápad. Hned kousek za městem mě padla do oka cedule „SOBE“ u cesty. A vida! Nacházím slušné ubytování za 10,- EUR (pěkný pokojík, sdílená, ale velmi slušná koupelna a WC). Usnul jsem docela brzo.

  • Fotky z tohoto dne najdete ZDE

Neděle 24.7. Ráno mě asi v 5h probudil hluk na chodbě – ve vedlejších pokojích byla ubytovaná nějaká kapela z Mostaru a asi neměli na práci nic lepšího, než se všichni sejít na chodbě a žvanit. Vydržel jsem to asi do půl sedmé, pak jsem se sbalil a pokračuju v jízdě. Projíždím Banja Luku a docela rychle se dostávám do Gradišky těsně u hranic s Chorvatskem. Doplňuji palivo co se vejde (naposled levné) a utrácím poslední marky (nějaké ovoce, zelenina a suvenýry). Na hranicích překvapivě jen krátké čekání. V Chorvatsku směřuju přes Okučani na Pakrac a do Daruvaru, kam jsem dojel kolem poledne. Zbytek neděle a pondělí 25.7. relaxuju v Daruvaru.

Úterý 26.7. Po snídani vyjíždím směr Barcs. Jede to krásně, prázdné silnice…něco před polednem jsem v Keszthely u Balatonu. Sem tam se objeví přeháňka a silnice jsou mokré. V úseku mírně do kopce s lehce levotočivou zatáčkou asi 500 metrů před vesnicí Zalaszántó je taky mokro. Jen jsem asi 80 km/h, když vtom mi najednou ustřelil zadek auta a to se roztočilo jako čamrda. Teď už těžko zjistím, čím to bylo – jestli jsem moc přišlápl plyn a „utrhl“ to (Jimny je zadokolka), nebo se něco stalo s pravou zadní pneumatikou (když jsem se dostal z auta, byla prázdná), nebo byl na silnici nějaký bordel…Smyk se mi nepodařilo srovnat. Auto narazilo do svahu za příkopem nejdřív čumákem, pak zadkem a nakonec ještě jednou čumákem. Marmelády, piva a rajčata co jsem vezl vzadu byly rázem po celém autě. Pivní lahve se navíc rozbily na asi milion úplně mrňavých střepů. Kanystr vyrazil zadní okno. Mě se kupodivu nestalo vůbec nic (nízká rychlost), dokonce ani nevystřelily airbagy. Ale auto nepojízdné. Levá přední brzda nevypadala OK a navíc byla zdeformovaná tyč řízení. Hned zastavilo několik řidičů, jenže s Maďarem se nedomluvím. Až tedy zastavil jeden, co uměl anglicky. S pomocí náklaďáku jsme auto vytáhli z příkopu a srovnali ho u krajnice. Před dovolenou jsem si k cestovnímu pojištění naštěstí přidal připojištění pro auto. Takže volám na infolinku. Pojišťovna zařizuje odtahovku, ta mi už za necelou hodinu volá, aby upřesnili místo kde jsem, kolik je lidí, jaké auto atd. Během čekání na odtahovku jsme ještě auto dotáhli přímo do vsi, takže nepřekáží na silnici a já si mám kde sednout. Trochu jsem se snažil uspořádat věci v autě, ale je to marný – všechno je lepkavý a plný skla. K autu se slétají vosy ze širokého okolí. Odtahovka přijela asi v 18h. Chlapík docela valil, takže v půl druhé v noci už vykládáme auto u mechanika kousek od Mělníka. Cena odtahu (cca 1200 km) = 27000,- Kč, z čehož 5000,- Kč zaplatila pojišťovna. No, takže takto neslavně končí tato akce…Snad se auto podaří poslepovat zase dohromady.

Závěrem ještě shrnu náklady celé akce (dopočítané podle cesty tam, jako kdybych neboural):

  • Ujeto celkem 3330 km
  • Spáleno celkem cca 270 litrů benzínu (z toho 75 litrů byl 98 oktanový)
  • Spotřeba tedy vychází na cca 8 litrů na 100 km (nechápu, že tak málo)
  • V BiH a MNE celkem tankováno 178,7 litru dohromady za cca 178,60 EUR
  • Ubytování a nutné náklady okolo (příjezd k jezeru, taxy atd.) = 84,- EUR
  • Jídlo + suvenýry = 65,- EUR
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování, Ze života. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na MNE a BiH 2016 s Jimnym

  1. David napsal:

    Hlavně že jsi celý, auto se dá opravit.

  2. Serža napsal:

    praktická informace: mapy minových polí v Bosně a Hercegovině:
    http://www.euforbih.org/eufor/index.php/bih-minefield-maps

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s