MNE, BiH a Chorvatsko 2017 s Jimnym

5.8.2017 – Praha – Daruvar
Ráno nakládáme do auta poslední věci a v 7:30 vyjíždíme směr Brno. Dálnice byla víceméně bez problémů. Za Brnem jsme se nějak zakecali a minuli odbočku na Břeclav. Vracíme se tedy malou oklikou přes Slovensko. Díky tomu ale dojíždíme k benzínce s téměř prázdnou nádrží. Po natankování pokračujeme přes Rakousko a Maďarsko. Za Balatonem si dáváme přestávku na oběd a dolití benzínu z kanystru. V autě je jak v peci. Jelikož nemáme klimu, jsou víceméně dvě možnosti – mít otevřená okénka a vydržet silný hluk, nebo okénka zavřít a pomalu se smažit. Volíme otevřená okénka. Do Daruvaru přijíždíme cca v 19:00. Po dobré večeři ještě chvíli kecáme s hostiteli a jdeme spát.

6.8.2017 – Daruvar – Zminičko jezero
Do Daruvaru jsme dojeli nečekaně úsporně – máme ještě půl nádrže benzínu. Možná to je tím horkem. Snídáme a v 10:00 vyjíždíme k hranici s Bosnou. Na hranici máme ještě pořád víc jak čtvrt nádrže, takže odkládáme tankování na později – 48 litrů za 44,- EUR. Letos žádné bloudění – po plánované trase dojíždíme na hranici s Černou Horou a míříme do Plevlji. Tam doplňujeme palivo, abychom měli maximum, a už potmě se vydáváme přes Taru a dál šotolinovou cestou na Zminičko jezero. Tam stavíme stan a úplně KO jdeme spát.

7.8.2017 – Zminičko jezero – Sinjajevina – Gornje Lipovo
V noci byla docela zima, naše letní spacáky jí nezvládaly. Ráno ale máme romantickou snídani u zamlženého jezera 🙂 Snažíme se směrem na jihozápad napojit na trasu napříč Sinjajevinou. Jedna cesta je blokována spadlým stromem, pak několikrát volíme slepou cestu končící u různých katunů (salaší). Nakonec jsme se ale trefili a pomalu projíždíme jihovýchodně na Ružicu, a pak na jih do Gornje Lipovo. Cestou potkáváme paní, hledající ztracené tele. O kus dál se při míjení stáda ovcí na naše auto vrhají tři sebevražední ratlíci…skáčou na kola a lezou pod jedoucí auto. Nakonec je ale vidím všechny OK ve zpětném zrcátku. V Gornje Lipovo máme domluvené ubytování (5,- EUR osoba/noc). Užíváme si domácí kávu, pivko (Nikšičko) a teplou sprchu. Večeříme z vlastních zásob (máme strašně moc jídla a musíme to sníst). Ve vedlejším pokoji je ubytován jeden dobrodružný Kanaďan (pěšky, jen s batohem). Večer tedy panuje mezinárodní konverzace ve třech jazycích (srbochorvatsky/anglicky/česky).

8.8.2017 – Gornje Lipovo – Kolašin – Komovi – Prokletije
Paní domácí nám chystá výbornou snídani – míchaná vejce, chléb, sýr, nakládaná paprika – vše domácí. K tomu opečené maso. Po snídani sjíždíme do Kolašinu, kde tankujeme a děláme malý nákup. Vyjíždíme na Trešnjevik a planinu Štavno a kocháme se výhledem na Komovi. Pak pokračujeme směr Plav. Zastavujeme v malebném městečku Gusinje. V pekárně si kupujeme burek a směřujeme na první zdejší turistickou atrakci – Ali-Pašini izvori. Vývěr říčky Vruja je hodně navštěvovaným místem, takže i teď je tu spousta turistů. Děláme jen pár fotek a jedeme na další atrakci – vodopád Grlja, kde se potok zároveň i noří pod zem. Je ale málo vody a samotný vodopád není vůbec vidět. Jedeme tedy dál do doliny Ropojana, kde je další atrakce – již mnohem méně navštěvovaná. Je to jezírko s vyvěračkou, zvané Oko Skakavice. Vody je ale i zde velice málo. Okolo jezírka se potulují žíznivé krávy. Kousek dál v dolině pořizujeme ještě pár fotek a vracíme do Gusinje. Kupujeme si nanuky a prohlížíme si městečko. Pak odjíždíme do sousední doliny Grebaje. Vjezd do zadní části doliny je uzavřen závorou a platí se poplatek (osoba/den = 1,- EUR a stan/noc = 3,- EUR). Stavíme stan na ukrytém místě, které znám od dovolené s Alpinou. Dolina je v zadní části vlastně jako kemp, okolo hlavní cesty je dost ruch. Přibyly hospody a salaš, kde jsme kdysi kupovali domácí sýr a chleba, je přesunutá asi o 200 metrů. Připravujeme si věci na zítřejší plánovaný pěší výlet, děláme si večeři a myjeme se v prameni (i když je vedro, voda je ledová). Dolinou se místo bučení krav rozléhá povykování dětí.

9.8.2017 – Prokletije – Volušnica – Talijanka (2056 mnm)
Po výživné snídani stoupáme na hřeben Volušnica. Cestou fotíme, zobeme borůvky rostoucí kolem cesty a kocháme se. Na hřebeni potkáváme několik dalších turistů – Francouze a Holanďany…a stádo ovcí. Na nejvyšším vrcholu Talijanka (2056 mnm) obědváme. Pak strmým svahem po albánsko-černohorské hranici sestupujeme do malé kotliny. Je tam malé hospodářství, o které se stará albánská stařenka. Má tam svedený pramen, tak doplňujeme vodu. Zpět na dno doliny Grebaje sestupujeme křivolakou pěšinkou a sbíháme dlouhým suťovým polem. Dole se zastavujeme v hospůdce na zasloužené pivko. Připravujeme si večeři, pácháme hygienu a do hajan.

10.8.2017 – Prokletije – Kolašin – Međuriječje – Morača
Balíme stan a sjíždíme z doliny Grebaje do Gusinje. Chtěli jsme koupit pečivo, ale ve městečku bylo moc lidí, tak jsme přejeli do Plavu a nakoupili tam. Serpentinami vyjíždíme na Trešnjevik, když tu nám cestu blokuje auto s technikou na prořezávání větví a stromů kolem cesty. Po chvíli zdržení ale projíždíme a na Trešnjeviku baštíme čerstvé pečivo z Plavu. V Kolašinu tankujeme a přes Međuriječje vyjíždíme na Moračku planinu. Ve Velje Duboko si ještě děláme přestávku a pěšky zalézáme kousek do kaňonu Mrtvice. Špatná obuv (sandály) a časová tíseň nás ale vrací zpět k autu. Výjezd ke Kapetanovu jezeru je stále hardcore, stejně jako loni. Jimny si hrábnul na hranice možností, řekl bych. Ale zvládl to se ctí. Na okraji planiny doplňujeme vodu z pramene. Pak pokračujeme k jezeru. U jezera jsme si chtěli dát pivko, ale blbě jsem si zajel, a jak jsem se otáčel, najel jsem na velký kámen. Výsledkem je urvaný plast z pravého prahu a urvané pravé přední plastové nadkolí. Nakládám díly do auta a uklidňuju se vychlazeným pivem v hospůdce s výhledem na jezero. Chtěli jsme se vykoupat, tak objíždíme jezero. Vody je tak po kolena, na plavání to není, ale alespoň malé osvěžení. Klidnou chvilku narušuje stádo krav a Polák s rodinkou v obrovském offroadu. S Polákem chvíli kecáme, upozorňuje nás, že se má během dvou dnů zkazit počasí. Pak se jede ubytovat do penzionu u jezera. My se uzoučkou cestou škrábeme na nejvyšší místo planiny, kam se dá dojet autem – asi 1900 mnm. Několikrát jsme se museli trochu přetlačovat s krávami, jednou i s nerudným býkem a stádem koní. Stan stavíme na malém plácku u cesty a chystáme se na noc. Sotva jsme povečeřeli, ženou kolem nás bačové stáda ovcí, koz a krav do ohrad na noc. Jeden bača se přihrnul k nám a asi půl hodiny nás vehementně přesvědčoval, že MUSÍME zajít k nim do nedalekého katunu (salaše) na rakiju…ale odolali jsme.

11.8.2017 – Morača – Lastva (2226 mnm) – Krnovo
Plán dne je výstup na hlavní (i když podle mapy ne nejvyšší) vrchol planiny – Kapu Moračku (2217 mnm). Takže ráno balíme věci do auta, bereme si jen doklady, peníze, trochu jídla, vodu a po stopách ovcí stoupáme k cíli. Místní bačové nám cestou ještě dali pár tipů, kudy nejlépe jít – tady žádné oficiální cesty nejsou, jen pěšinky od ovcí…o kus výš už ani ty ne. Před závěrečnou pasáží výstupu odpočíváme a probíráme, kudy dál. Nakonec přehodnocujeme cíl – výstup na Kapu Moračku by asi byl moc „o hubu“, takže volíme jednodušší a kratší výstup na bližší (ale o 9 metrů vyšší) vrchol Lastva (2226 mnm). I tak je to hodně náročné, navíc je nutné dávat pozor na zmije, které jsou zde hojné. Děláme z vrcholu pár fotek, a pak pomalu sestupujeme zpět k autu. Po malém obědě vyrážíme dolů ke Kapetanovu jezeru a napříč planinou směrem na západ na Krnovo. Kousek od vsi Kruševice (už na asfaltu) zastavujeme v hospůdce na výbornou večeři (pro dva lidi 12,- EUR). Hospůdka nabízí i možnost ubytování v asi kilometr vzdálených chatičkách s nádherným výhledem. Ubytováváme se tedy za 10,- EUR osoba/noc. Chatičku máme sami pro sebe (tři lůžka v přízemí a dvě v podkroví). Je moc pěkná, jen instalace v koupelně jsou dost příšerné a chvíli nám trvalo, než jsme zjistili, jak se zapne bojler. A postrádali jsme v oknech záclonky 🙂 Okolí zaparkovaného auta okupuje hejno zvědavých slepic.

12.8.2017 – Šavnik – Pivsko jezero – NP Sutjeska – Zelengora
Ráno vracíme klíče od chatky a sjíždíme do Šavniku. I když je to větší městečko, není zde pekárna, takže pečivo musíme koupit v supermarketu (mají menší výběr, než pekárny). Ze Šavniku jedeme na sever a asi po třech kilometrech odbočujeme na Veliko Pošćensko jezero, kde snídáme. Pak pokračujeme nad kaňonem Nevidio na Duži a dál po úbočí nad řekou Bukovica až nad Pivsko jezero. Nádherné výhledy a panoramata. Od vesnice Boričje sjíždíme dolů k řece Piva a podél ní silnicí s desítkami tunelů míříme k hranici s Bosnou (přechod Šćepan Polje). Na hranici trčíme ve frontě asi hodinu a půl a užíváme si příšerného vedra. Zpoždění začíná být kritické. Fofrem projíždíme přes Tjentiště na Čemerno, kde doplňujeme vodu. V kazícím se počasí (Polák před dvěma dny měl pravdu) uháníme přes Zelengoru na Orlovačko jezero. Dojeli jsme rozpadající se starý VW Transporter, ze kterého pootevřenými zadními dveřmi vypadávají na cestu různé věci. Jedna bota…kalhoty…druhá bota…Upozornil jsem na to řidiče – byl šťastnej jak blecha 🙂 Díky tomu jsme dodávku předjeli a mohli zase uhánět svým tempem. V nejvyšší části kopců nad jezerem je zima, vichr a nízké mraky. Navíc je už skoro tma. Ideální podmínky pro HC sjezd k jezeru. Pokoušíme se najít rozumné ubytování, ale blízké chaty jsou opuštěné. Již potmě a za slabého deště tedy stavíme stan na rovince nad jezerem. Během stavění stanu kolem prochází pro vodu k nedalekému prameni partička Čechů, kteří stanují kousek pod námi. Čeká nás asi hodně studená noc – do stanu proto bereme všechno teplé oblečení.

13.8.2017 – Zelengora – Kalinovik – Treskavica – Bjelašnica – Blace
Noc byla skutečně mrazivá, navíc funěl vichr a chvílemi pršelo. Ráno v přestávce mezi přeháňkami balíme mokrý stan a snídáme v autě. Pak na 2x (zapomněl jsem u jezera díly odpadlé z auta) odjíždíme do Kalinoviku. Tankujeme a doplňujeme zásoby. Auto záhadně zlobí a nechce startovat (startér točí, ale motor ne a ne chytit). Nakonec to chytá, uff, vyjíždíme pod Treskavicu, kde zastavujeme u malého odpočívadla (pramen, stůl, lavice), abychom se v klidu najedli. Auto zas nechce naskočit. Naštěstí jede kolem domorodec s Ladou Nivou. Kousek nás popotáhnul a motor naskočil. Přes vesničku Ljuta jedeme na Sinanovići, Tušila, a pak na Umoljani. V Umoljani zírám jak puk – cesta je vyasfaltovaná až k hospůdce, kde jsem plánoval zastávku. A u hospůdky narvané parkoviště a spousta lidí. Vzdáváme to a techničtějším přejezdem severozápadně od Umoljani se napojujeme na hlavní cestu pod Bjelašnicí a jedeme do Lukomiru. Vesnička pomalu ztrácí svoje kouzlo – domečky se opravují, je zde nová hospoda (stará je zrušená)…i když hospodský je furt stejný. Dáváme si čorbu (polévku), pivko a kávu. Ceny jsou na místní poměry dost vysoké, je vidět, že už je z Lukomiru profláknutá turistická destinace. Vyzvídám od místních, proč je všude tolik lidí. Nojo, neděle – výletníci ze Sarajeva a okolí. Také trochu konzultuju další trasu, ale ukazuje se, že znám tamní cesty líp, než místňáci 🙂 Vyjíždíme na Čuhovići. Tam právě končí nějaká slavnost a na normálně opuštěné cestě je provoz jak na magistrále. Odbočujeme k opuštěné vesnici Blace. Zamýšlel jsem tam noclehovat, ale mé spolucestovatelce se to místo nelíbí, tak popojíždíme kousek dál po další plánované trase a stanujeme za kamennou zídkou na opuštěné pastvině. Nefouká a není taková zima, jako minulou noc, tak se snad vyspíme lépe.

14.8.2017 – Konjic – Borci – Rujište – Mostar – Blidinje
V noci skutečně nebyla moc zima, takže jsme se vyspali trochu lépe. Jen jsme sbalili stan, objevilo se stádo ovcí a zvědavý bača. Serpentinami jsme sjeli do Spiljani a k Neretvě. Zajeli jsme se podívat k bunkru ARK D0 (Atomska Ratna Komanda). Jedná se o bunkr, který byl tajně zbudován v druhé polovině minulého století a měl v případě jaderné války posloužit jako úkryt pro Tita, jeho rodinu a jeho nejbližší spolupracovníky, a také jako velitelství JNA. Dnes objekt patří Ministerstvu obrany BiH a není veřejnosti přístupný. V Konjici doplňujeme zásoby. Pak stoupáme na Borci (díky pravděpodobně shořelému lesu je aktuálně krásný výhled na Boračko jezero) a dál na Rujište. Měl jsem v úmyslu udělat tam pauzu v hospůdce, ale byla zavřená. Pokračujeme tedy pod Velež. Plán byl provést loni neuskutečnitelný přejezd. Tam, kde byla loni cesta zablokovaná, byla letos průjezdná. Hurá! Jenže zával blokující průjezd byl tentokrát o kus dál, navíc v úzkém místě, kde se moc nedalo otočit 😦 Nakonec se povedlo a stejně jako loni objíždíme Velež přes Nevesinje. Hledám další známou hospůdku – měla by být ve vesničce Kružanj – ale nedaří se. Tak sjíždíme k Mostaru. Staví nás policie. Policista nakukuje do auta a praví: „Horko, co? Tak jeďte!“ Tak jedeme 🙂 V Mostaru tankujeme a kousek za Mostarem kupujeme meloun. Nádavkem dostáváme sáček čerstvých fíků. Z Mostaru jedeme podél Neretvy k severu, ale asi po dvaceti kilometrech odbočujeme do hlubokého údolí říčky Drežanka. V závěru údolí vyjíždíme hodně strmou a rozbitou cestou do NP Blidinje. Všude kolem cesty jsou cedulky, upozorňující na nebezpečí min (spíš než miny to bude nevybuchlá munice, ale zjišťovat to nebudu). U jezera Blidinje už žádné cedulky nejsou. Objíždíme jezero z jižní a východní strany po polní cestě. Marně hledáme ubytování. Uspěli jsme až kus za jezerem v penzionu Vilinac. Nocleh pro dvě osoby ve velkém pokoji s koupelnou za 60,- KM (respektive 30,- EUR). Zase jednou budeme spát jako lidi 🙂 Na pokoji ještě vaříme večeři z vlastních zásob (stejně nemáme šanci sníst to všechno). Po večeři přemýšlíme, jak naporcovat meloun, aby neopatlal celý penzion. Nakonec ho krájím ve sprchovém koutě 😀 Rozkrájel jsem půlku, ale vešla se do nás tak čtvrtina – je obrovský. Spát jdeme úplně přežraní.

15.8.2017 – Blidinje – Prozor – Jajce – Bosanska Gradiška – Daruvar
Ráno dojídáme zbytek rozkrájené půlky melounu ze včera. Už nechci meloun ani vidět…Nakládáme se do auta a po silnici se vracíme na hlavní tah od Mostaru – do Jablanice. Podél řeky Rama jedeme do Prozoru. Máme dobrý čas, tak jsme se chtěli podívat na Ramsko jezero a klášter Šćit. Jenže už z kopce nad jezerem jsme viděli dopravní zácpu a kolonu aut od klášteru až do vesničky Ripci. Takže jsme to otočili a vrátili se do Prozoru. Kupujeme pečivo a svačíme. Pak pokračujeme po hlavní silnici na Bugojno a Donji Vakuf. V hospůdce „Šest braće“ si dáváme vynikající a levný oběd – čevápi, pljeskavica, kupus salata, pivko (v mém případě nealko), kávička z džezvy a dezert. Uff. Děláme ještě malou pauzu na focení u Jajce a už bez dalších zastávek dojíždíme do Bosanské Gradišky. Tankujeme a utrácíme poslední marky za suvenýry (pivo, víno, sušenky) a ovoce. Na hranici se zase hodinu a půl pečeme v koloně. Do Daruvaru přijíždíme cca ve 20:00.

16.8.2017 – Daruvar
Dnešní den věnujeme prohlídce města – lázně, park kolem nich, hotel Termal, zámek Janković. Navštívili jsme také nakladatelství krajanského časopisu Jednota a sídlo Svazu Čechů a Slováků v Chorvatsku. No a odpoledne nás čekaly návštěvy přátel, degustace rakije a tak podobně 🙂

 

17.8.2017 – Daruvar (pivovar) – Ivanovo Selo – Dioš
Oproti včerejšku máme na tento den program docela nabitý. Po snídani jedeme na domluvenou prohlídku Daruvarského pivovaru. Udělal si na nás čas sám vrchní sládek, což je rozhodně čest. Po prohlídce provozu pivovaru nás pozval do sklípku, kde mají možnost posezení pro hosty (a časem plánují otevření vlastní hospody). A tady začala nejlepší část dne – degustace různých piv z produkce pivovaru. Standardní pivo Staročeško je dvanáctka s příjemně hořkou chutí. Jenže je dost citlivé na servírování – v hospodách ho podávají přechlazené a chuť pak není tak výrazná. Ovšem pivovar má i novou řadu piv nazvanou 5th Element Beer. Jedná se o speciální silná piva, která jsou naprosto vynikající a snesou srovnání se špičkami české produkce. Takže se mi z degustace vůbec nechtělo odejít 🙂 Po návštěvě pivovaru máme pár hodin na odpočinek. Odpoledne máme domluvenou návštěvu etnografického muzea kultury rodin českých přistěhovalců ve vesničce Ivanovo Selo. Je to skromná sbírka, vlastně jedna chaloupka a pár hospodářských budov okolo. Z Ivanova Sela se jedeme podívat na nedaleký zámek Dioš. Zámku se střídají majitelé, nejsou peníze na opravy, tak postupně chátrá…ale i přes to je stále pěkný. Ještě jsme se stavěli na Vranjevině – oblíbeném výletním místě v lesích nad Daruvarem. Jenže nebyla voda, takže tamní umělý vodopád nevodopádil 😦 Sjíždíme tedy zpět do města a jedeme se podívat do hotelu Termal, kde kamarád hraje. Dali jsme si zmrzlinu, kávičku a při poslechu jsme relaxovali…Večer mám ještě jednu smutnou povinnost – jdeme zapálit svíčku za velitele naší jednotky, který nedávno zemřel. Potom si chvíli povídáme, ale musíme jít spát zavčasu – zítra nás čeká cesta domů.

18.8.2017 – Daruvar – Praha
Ráno vyjíždíme trochu později, než jsem měl v úmyslu. V centru Daruvaru ještě v pekárně kupujeme chleba na cestu. Na hranicích s Maďarskem jsme za chvíli a i potom cesta pěkně ubíhá. Silnice jsou sice „okresky“, ale minimum zatáček, kvalitní asfalt a slabý provoz…Benzín z nádrže nějak nemizí, takže kanystr doléváme až v Rakousku u Dunaje. V Břeclavi jen doplňujeme nádrž a vydáváme se na D1. Po té příjemné cestě po maďarských a rakouských okreskách tohle je noční můra. Příšerný povrch, silný provoz a do toho uzavírky a dopravní omezení. Chvíli popojíždíme krokem v koloně, jak na bosenské hranici. V Praze jsme nakonec až ve 20:30.

Oproti loňsku dovolená skončila šťastně (když nepočítám odrbané plasty na autě).

  • Ujeto cca 3486 km
  • Spotřebováno cca 276 litrů benzínu
  • Průměrná spotřeba 7,9 l/100 km (to teda čumim, jak je to málo)
  • Náklady na benzín MNE + BiH cca 200,- EUR
  • Náklady na benzín CZE cca 2000,- Kč
  • Pojištění auta, lidí, dálniční známka cca 1500,- Kč
  • Ostatní náklady (ubytování, vstupy, poplatky, jídlo, suvenýry) cca 200,- EUR
  • Jídlo zakoupené v ČR cca 800,- Kč

Celkové náklady na dva lidi tedy cca 400,- EUR + 4300,- Kč
To je po přepočtu asi 7500,- Kč na osobu…a to se vyplatí 😀

  • Fotky z celé akce najdete ZDE

Na závěr jen doplním, že použité vozidlo bylo Suzuki Jimny (r.2003) s benzínovým motorem 1,3l bez jakýchkoliv úprav, jen doplněné o plechový kryt podvozku. Pneumatiky GoodYear Wrangler AT/SA 205/70 R15. Stan Husky Sawaj Ultra – dva lidi se v něm sice vyspí, ale je to natěsno a už se tam nevejde žádná bagáž. Do auta by to chtělo trochu větší stan…když už se neřeší hmotnost 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování, Ze života. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na MNE, BiH a Chorvatsko 2017 s Jimnym

  1. Serža napsal:

    Mapy zemí bývalé Jugoslávie zdarma:
    http://www.dinarskogorje.com/karte—besplatne-online.html

    Turistické informace o NP Prokletije, Plavu a okolí:
    http://www.toplav.me/

    Článek o Prokletije se super fotkama:
    http://riders.me/sa-vrha-prokletija-pravo-na-southern-soul-festival/

    A ještě jeden, tentokrát o Prokletije z Albánské strany:
    http://www.bludnyhodslavjan.cz/albanie-cestopis/

  2. Pingback: Prokletije MTB – část 1. | Seržovo virtuální domeček

  3. Pingback: Prokletije MTB – část 2. | Seržovo virtuální domeček

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s