Českosaské Švýcarsko

Pátek 22.9. – Edmundova soutěska, Pravčická brána
Brzo ráno odjíždíme z Prahy směr Děčín a Hřensko, kde máme domluvené ubytování. Je to pokojíček pro dva s vlastním umyvadlem, WC, sprcha a kuchyňka sdílené s dalšími dvěma pokoji. V těch sice byli na dvě noci ubytovaní nějací Němci, ale prakticky jsme je nepotkali. Cena 300,- Kč osoba/noc, parkování před penzionem (přímo v centru Hřenska). Jen jsme naházeli věci do pokoje a vyrážíme na první výlet. Proti proudu Kamenice do Edmundovy soutěsky, kde se vezeme na lodičce (80,- Kč/osoba). Horní část kaňonu Kamenice (Divokou soutěsku), která je také průjezdná lodí, se rozhodujeme vynechat – stezka dál kaňonem je totiž v rekonstrukci = neprůchozí, tudíž bychom se museli vracet. Od Mezního můstku tedy zelenou TZ stoupáme po příkrých schodech na Meznou a po silnici jdeme dál na Mezní Louku. Tady nastupujeme na zdejší asi nejpopulárnější trasu po červené na Pravčickou bránu. I když je pracovní den a mimo sezónu, je zde docela hodně lidí…ale zase žádná šílená procesí, jako v sezóně. Stoupáme až pod Pravčickou bránu, ale nechce se nám platit 75,- Kč za osobu za vstup. Fotíme tedy jak se dá a sestupujeme po červené TZ na Tři prameny (cestou jsme si ještě udělali malou odbočku k jeskyni Českých bratří). Po silnici se pak vracíme do Hřenska.

Sobota 23.9. – Grosser Winterberg, Rotkehlchenstiege
Ráno (no, spíš dopoledne) se vydáváme pěšky podél silnice do Německa. Ve vesnici Schmilka kousek za hranicí ze silnice odbočujeme a lezeme dlooouhým nudným stoupáním po žluté, a pak červené TZ, okolo CZ/DE hranice na Grosser Winterberg. Jediným zpestřením byla vyhlídka Kipphornaussicht, záludně ukrytá asi 150 metrů od cesty. Z Grosse Winterberg pokračujeme po zdejší asi hlavní trase, po modré TZ. Ta směřuje kousek k severu, ale pak se stáčí na západ. Z trasy se dá odbočit na celou řadu nádherných vyhlídek, takže každou chvíli fotíme a nejdeme moc rychle. Z modré TZ odbočujeme na zelenou a krkolomnými schůdky Breite Kluft klesáme ze skal a vracíme se do Schmilky a do Hřenska. Na cestě podél Labe už trochu mokneme – kazí se počasí.

Neděle 24.9. – Jetřichovické stěny
Počasí je nic moc. Jemně mrholí a je mlha. Autem přejíždíme do Jetřichovic, kde parkujeme před MÚ. Po červené TZ stoupáme na první atrakci tohoto dne – Mariinu vyhlídku. Stoupání je náročné, místy už si člověk musí pomáhat rukama. Však taky prý jsou zde akce záchranářů docela časté (pády, různé zlomeniny…). Z vyhlídky není nic vidět, protože je mlha. Tak zase lezeme dolů a pokračujeme na Vilemíninu stěnu. Na tuhle vyhlídku je přístup jednoduchý…ale vidět není zase nic. Jdeme tedy dál. Před námi je perla dne – Rudolfův kámen. Výstup je místy trochu lezecký, místy po žebřících s velkými mezerami mezi příčkami = malé děti a psy je lepší nechat dole. Mlha se sice pomalu rozpouští, ale viditelnost je furt mizerná. Děláme tedy pár vrcholových fotek a opatrně lezeme dolů. Všechno je mokré, chce to dávat velký pozor. Další pokračování po červené TZ je už ale víceméně pohodlná procházka. U skalní kaple Posledního soudu odbočujeme na modrou TZ a po ní se vracíme do Jetřichovic. Protože je ještě brzo, rozhodli jsme se utratit nějaká eura a zajet do Schmilky okoštovat pivko z místního malopivovaru (na zpáteční cestě do Hřenska jsem pochopitelně neřídil). Ceny jsou tedy docela kruté (pivko + kafe = něco přes 6 EUR), ale posezení na zahrádce rodinného podniku s mlýnem, pekárnou a pivovarem bylo moc příjemné.

Pondělí 25.9. – údolí Křinice (z německé strany)
Od rána jemně prší a mě se vůbec nikam nechce. Nakonec ale vyjíždíme, tentokrát zase do Německa. Jedeme až do Bad Schandau, kde odbočujeme do údolí říčky Kirnitzsch/Křinice. Údolím vede vtipně turistická tramvaj – koleje (jedny pro oba směry) jsou v jednom pruhu silnice. Je tedy nutné dávat bacha na tramvaje v protisměru. Projíždíme Hinterhermsdorf a poblíž Buchenparkhalle hledáme místo k zaparkování. Nakonec jsme auto nechali u polní cesty, dost stranou od silnice. Od hospody se vydáváme po červené TZ na vyhlídku Königsplatz. Sice pořád jemně prší, ale výhled je lepší, než včera z Jetřichovických stěn. Od Königsplatz cesta pokračuje zábavnými tunýlky a jeskyňkami na další vyhlídku – Schlegelhütte. Tato vyhlídka je přímo nad Křinicí, která zde tvoří hranici mezi ČR a SRN. Dolů k říčce se dá sejít dvěma způsoby – křivolakou, ale docela širokou pěšinou…nebo uzoučkou puklinou po téměř kolmých schůdcích. Volíme cestu pro hubeňoury, tedy puklinu. Asi v půlce zjišťujeme, že už nemůžeme jít normálně. Sundáváme proto batůžky a protahujeme se bokem. Je to fakt natěsno 🙂 Dole se napojujeme na modrou TZ, po které pokračujeme po proudu říčky. Zpočátku je ještě několik zajímavých míst, včetně prolézaní jeskyněk, postupně se ale cesta srovnává a vede pohodlně podél krásných říčních meandrů. Bohužel stále jemně poprchává a všude je spousta bláta. Zjišťuju, že pouštní boty do těchto podmínek nejsou zcela ideální 😦 Naštěstí se pěšina napojuje na širší cyklostezku. Po té docházíme na rozcestí s červenou TZ, po které se vracíme zpět k autu. Dojezd zpět do Hřenska nám okořenila bouřka s průtrží mračen, která se strhla přesně v momentě, kdy jsme před penzionem vystupovali z auta.

Úterý 26.9. – Tiské stěny
Ráno balíme věci, loučíme se s majiteli penzionu a odjíždíme směr Děčín. Počasí je kupodivu docela pěkné. Z Děčína míříme na západ na Tisou. Auto necháváme na parkovišti kousek od turistické chaty Tisá. Platíme vstupné (30,- Kč/osoba) a vydáváme se po červené TZ po okraji skal. Nádherné výhledy a panoramata 🙂 Asi po kilometru je další kasa, kde jenom ukazujeme zakoupené vstupenky a pokračujeme do Malých Tiských stěn (po značce naučné stezky). Tady nejsou moc velké výhledy, zato se cesta proplétá úzkými mezerami mezi pískovcovými věžemi, různými skalními okny a průlezy…Jednotlivé atrakce jsou číslované, občas šipka s číslem pomůže k nalezení nějaké zajímavosti, která není vidět normálně z cesty. Naučnou stezkou se postupně vracíme zpět k první kase, kde jsme do Tiských stěn vstupovali. I když je celý okruh krátký, pár hodin nám to trvalo – spousta focení, prolézání různých puklin a děr…takže se postupuje hodně pomalu. Za naprosto unikátní ovšem považuji to, že jsme kromě pár Němců nepotkali žádné turisty a měli jsme skály víceméně sami pro sebe. V sezóně a o víkendech tady musí být procesí…To ostatně platí i pro další lokality v celém Českosaském Švýcarsku. Víc lidí jsme potkali jen během víkendových výletů a samozřejmě v okolí Pravčické brány. No, Tiské stěny byl náš poslední výlet, takže sedáme do auta a vracíme se do Prahy.

 

Závěrem musím říct, že to byla moc pěkná dovolená za pár korun a i přes drobnou nepřízeň počasí naprosto luxusní lokalita. Ale jak píšu výše – návštěvu doporučuji striktně mimo sezónu…a chce to pohlídat si i německé státní svátky. Pro výlety jsou pěkné trasy na našem území, ale rozhodně se vyplatí zařadit i některé trasy v Německu. Auto na transport mezi jednotlivými lokalitami se hodí, ale je nutné počítat s poplatky za parkování (ne vždy se podaří to někam šoupnout zadara). Kolo je dle mého názoru blbost – cyklotrasy nevedou přes nejzajímavější místa, a i kdyby tam člověk jel „ilegálně“, bude kolo půl cesty nosit na zádech. Při plánování tras se nenechte mýlit malou kilometráží – po schodech a žebřících to jde pomalu, navíc s focením a zastávkami = rychlost je tak 2 km/h 🙂

  • Všechny moje fotky najdete ZDE
Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování, Sport, Ze života. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Českosaské Švýcarsko

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s