Lehké nedělní XC v srdci Křivoklátska

Poslední dobou jsem zase nějak začal prohánět MTB a v souvislosti s tím jsem naplánoval celodenní výlet na Křivoklát. Ráno jsem po vlastní ose dojel na Smíchov a pak metrem na Zličín. V 10h už jsme byli všichni (čtyři) aktéři vyjížďky, takže se jelo. Nejdřív po silnici do Rudné – tenhle úsek bohužel jinak vymyslet nejde. Hned za Rudnou jsme ale přejeli můstek přes dálnici a u Blýskavky se vnořili do lesa. O zhruba 2km dál nás naplánovaná trasa svedla ze široké cesty na parádní singl. Jenže pěšina byla čím dál techničtější – úzká, kamenitá, povrch se sypal a nedržel a navíc to bylo opravdu hodně s kopce. Takže jsme to po 700 metrech vzdali a vrátili se na širší šotolinovou cestu. Sjeli jsme na dno údolí ke Kačáku/Loděnici a po červené TZ jsme pokračovali proti proudu potoka až k rezidenci Petra Kellnera v Podkozí. Za Malou Kyšicí už jsme od potoka odbočili a začali stoupat k Chyňavské Myslivně. Pak cesta klesá do nádherného údolí Žlubineckého potoka, kterým jsme dojeli až k Berounce. V Nižboře v restauraci Keltovna u železničního přejezdu přišla na řadu první občerstvovací pauza.

  

Dobře najedeni a napojeni vysápali jsme se po silnici k hrobce rodiny Fürstenberků a odbočili na červenou TZ vedoucí po vrstevnici směrem na západ. Tahle značka je ale docela zapeklitá. Cesta není moc dobře značená a les je protkaný sítí různých cest a stezek = člověk snadno odbočí blbě. To se stalo i nám. Při prvním takovém odbočení jsme se vrátili na silnici od Nižboru. To bylo ještě v pohodě (jen jsme se ochudili o pěkný kousek singlu a vyhlídku Čerchov). Druhá navigační chyba (bohužel moje) byla horší. Plán byl dojet do údolí Žloukavy a tím sjet k Berounce. Bohužel jsem se unáhlil a k Berounce jsme sjeli už údolím Křížového potoka. Nikomu se nechtělo šlapat ten kopec zpátky, tak jsme chvíli spekulovali, kudy dál. Nakonec jsme se rozhodli zkusit rybářskou pěšinku podél řeky. Ta byla opravdu hodně zarostlá (hlavně kopřivami) a rozbitá, jet se tam víceméně nedalo…ale nakonec jsme se probojovali až k ústí Žloukavy. Starší pár bikerů, které jsme minuli u začátku pěšiny a který se námi nechal strhnout a zkusil to taky, nám asi moc vděčný nebyl. Už nás nebavilo kola dál tlačit, tak jsme asi 800 metrů na začátek Račic projeli po kolejích. Konečně zase rozumná cesta! Projeli jsme Račicemi a napojili se na žlutou TZ. Původní plán byl vyjet po ní k hájovně Kolouch, ale je to dost těžká cesta, hodně do kopce, tak jsme si to trochu zjednodušili a vyjeli jsme na kopec vedlejší širší cestou. Najeli jsme na silnici a po ní popojeli cca 1km směrem ke Zbečnu. Tady se dá napojit na krásnou cestu víceméně po vrstevnici, která vede skrz PR Stříbrný luh až do Roztok. Tady nás bohužel potkaly první technické problémy – kolega si proříznul (asi o ostrý kámen) bezdušový plášť, mlíko to nezalepilo, tak se musela použít duše…a stejně to nebylo ideální řešení. A hned o kousek dál jsem zaregistroval problém i já – měkké zadní kolo…ale ne úplně prázdné, jen takový pomalý defekt. Asi nějaký trn. Jen jsme to dofoukli a jedeme dál. Skrz Roztoky, přes řeku a jako na Křivoklát. Před vsí ale odbočujeme ze silnice na naučnou stezku Paraplíčko a po ní stoupáme kolem stejnojmenné vyhlídky k pomníku knížete Karla Egona II. z Fürstenbergu. Pořád do kopce. Okolo kostelíku jsme se napojili na další naučnou stezku – Brdatka. Tady je to konečně zase chvíli víceméně po rovině, až k rozcestí Písky. Měníme barvu TZ a po zelené sjíždíme kamenitou cestou dolů k Berounce. Podél řeky už je to jen kousíček do Zbečna a…DRUHÁ OBČERSTVOVACÍ PAUZA! Pivko, gulášek, palačinky…mmm! Taky opět řešíme naše defekty – jak kolegův bezdušák, tak i moje kolo. Kolega asi definitivně problém vyřešil (vyčistil plášť, dal novou duši)…já zas jen dofouknul.

  

Ze Zbečna vyjíždíme až v 18h. To už je dost pozdě, tak začínáme spekulovat o nějaké zkratce. V tenhle moment je ale stále ideální pokračovat po původně naplánované trase. Jedeme směrem ke Klíčavě a kousek před přehradou odbočujeme doprava (do kopce, samozřejmě), na červenou TZ. Předjíždíme skupinku nějakých bikerů se startovními čísly…nevím, co to bylo za akci. Ale kola tlačili a vypadali dost chcíple. Kopec je ale dlouhý, nakonec mě to taky přestává bavit a slézám. Kolega se ze solidarity přidal, tak tvoříme zadní voj naší malé skupinky. Na kopci jsme se zase seskupili. Další úsek cesty, nejprve po červené, pak po zelené TZ, až do Bratronic, je naprostá pecka – parádní singlík lesem, relativně po rovině, nebo mírně s kopce. Tady ale, vzhledem k opravdu hodně pokročilé hodině, radikálně přehodnocujeme další trasu (a já zase dofukuju kolo). Děláme balík a po silnici nejkratší cestou valíme přes Unhošť do Hostivic. Na začátku Hostivic odbočujeme doprava a míříme do Chýně, kde je původně plánovaný závěrečný cíl vyjížďky – pivovar.

Z pivovaru jsme odjížděli s houstnoucím soumrakem každý jinam, dva jsme zamířili zpět na Zličín…a do metra…a domů. Doma jsem byl ve 23:00. Podle mého měření to bylo celkem 120km, 7 hodin čisté jízdy, nastoupáno 1689 metrů. Graf převýšení najdete na obrázku výše (ty zuby na začátku a na konci jsou způsobené přejezdem metrem Smíchov-Zličín). Velmi uspokojivá vyjížďka 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování, Sport. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s