Pražský maraton 2018

Po částečném úspěchu před měsícem na Kladně jsem byl docela zvědavej, jak dopadne moje, již tradiční, účast na Pražském maratonu ve Stromovce. Ráno jsem se tedy MHD dopravil na start. A nestačil jsem zírat. Že bude zázemí závodu trochu jinak, to jsem věděl dopředu. Ale kolem startu se pohybovaly profesionálně vypadající týmy v dresech Ruska, Indie, Polska, Německa a dalších zemí. V průběhu prezentace jsem se dozvěděl, že závod je zároveň Mistrovstvím světa železničářů. Aha, tak proto…Na prezentaci jsme dostali měřicí čip do boty, dvě startovní čísla (nojo, fakt dvě – prý jedno na záda a jedno na břuch), pěknou látkovou tašku a v ní knížku o běhání a pár drobností. Šatny v útrobách PSK byly sice malé, ale dostačující. Batůžek s věcmi se dal uschovat u registrace a pak už poskakujeme na tartanu atletické dráhy a čekáme na start.

V 10:00 je odstartováno. Železničáři vepředu za to hrozně vzali…nejvíc Indové, a to kluci i holky. Až jsem se divil. Trať závodu byla oproti minulým ročníkům trochu upravena – místo deseti okruhů se běží jen osm a místo kusu po silnici se běží pěkným chodníčkem kolem Malé říčky a zabíhá se do areálu PSK, kde se oběhne stadion a je tam i občerstvovačka. Jo a běží se PROTI směru hodinových ručiček – dříve se běhalo po směru. V prvním okruhu se držím ve větší skupince běžců. V zatáčce u výstaviště je strategicky umístěná druhá občerstvovačka, v prvním okruhu jí ovšem všichni míjejí bez povšimnutí. Ve skupince se vracíme do PSK a obíháme stadion. Bohužel, já si musím odskočit a skupinka mi zdrhá. Tímto manévrem se také přede mě dostalo několik kamarádů, které bych rád předběhl. Držím stabilní tempo a postupně je stahuju. Dost mi v tom pomáhá, že jsem utvořil trojici s dalšími dvěma běžci, žvaníme a cesta líp ubíhá. Jenže ve třetím okruhu se od nás jeden kolega odpoutává dopředu. Běžíme tedy jen dva. A na začátku čtvrtého okruhu jsem ztratil i druhého kolegu (respektive taky mi utekl). Naštěstí záhy jsem dohnal kamaráda Petra a na metu půlmaratónu a ještě kousek dál valíme společně. 20 km za 1:52:06. Petr se mi nakonec taky vzdálil, podle výsledků ale jen o kousíček. Nějakou dobu jsem se závodem probojovával sám. 30 km za 2:53:13. Díky tomu, že jsem nepřecházel do chůze, ale furt jsem běžel, jsem postupně stahoval některé odpadlíky. Velmi motivující. V posledním okruhu jsem dotáhl vadnoucího Brita. K tomu se ale cestou přidal kamarád, začal ho hecovat a udržet se s nimi byla trochu výzva. 40 km za 4:00:20. V této nesourodé trojici jsme doběhli až na stadion. Držel jsem si vnitřní dráhu a Brita jsem nechával za sebou, na rovince ale zafinišoval a zdolal mě. Nu což. I tak jsem maraton dokončil v nejlepším čase za posledních několik let – 4:14:25 (čipový čas 4:14:20). Co se celkových výsledků týče, tak Indové to přepálili (jak jsem si myslel od začátku), zvadli a závod ovládli Rusové (a Rusky).

Po doběhu si s kamarády sedáme na pivko a docela dobré jídlo (indická kuchyně?) – pro závodníky zdarma – a hodnotíme závod. Já jsem tedy navýsost spokojen. Hlavně s výkonem, ale i počasí, trať a zajištění závodu bylo fajn. Jen snad na občerstvovačkách mohly být mokré houbičky na osvěžení. Takže teď prolézám termínovky a jak jsem při chuti, hledám maraton na listopad 😀

  • Oficiální výsledky najdete ZDE
  • Tři pěkné fotogalerie jsou prolinkované přímo ze stránek závodu (je odsud i ta jedna fotka výše – díky za ní)
Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Sport. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s