Kde se vzala lymská borelióza

Tenhle článek nemá za účel dělat nějaká převratná odhalení, ale nedávno jsem si k tomuto tématu našel několik zajímavých informací a řekl jsem si, že by to mohlo zaujmout i další čtenáře. Tak to berte trochu s nadhledem, jo… 😉

Lymská borelióza byla pojmenována podle města Old Lyme kousek severovýchodně od New Yorku, kde byla v roce 1975 poprvé zaznamenána. Ale než k tomu došlo, pojďme trochu do historie. Za druhé světové války mělo Německo mimo jiné i svůj program vývoje biologických zbraní – Blitzableiter. Tento program podléhal přímo Heinrichu Himmlerovi. Výzkumné laboratoře byly umístěné na maličkém ostrůvku Riems na severním okraji Německa.

Výzkumné laboratoře řídil německý veterinář, virolog a vědec Erich Traub. Mimo jiné byla objektem jeho výzkumu možnost přenosu nákazy na cílový objekt (člověka) nakaženým bodavým hmyzem a cizopasníky. Po skončení WWII spadaly laboratoře do Sovětské zóny Německa. Traub ale pracoval na výzkumu dále. V červenci 1948 byl britskými agenty „evakuován“ z ostrova Riems do Anglie, prý z důvodu obav, že by s Rusy spolupracoval na vývoji jejich biologických zbraní. To Traub ovšem popřel. V rámci operace Paperclip byl v roce 1949 přesunut do USA, kde začal pracovat v Naval Medical Research Institute (Bethesda, Maryland). Zanedlouho byl kontaktován vědci z Fort Detrick (což bylo tehdejší US centrum vývoje biologických zbraní) a začal s nimi spolupracovat. Traubem poskytnuté informace položily základ výzkumu, který se začal provádět v laboratořích na ostrově Plum. Oficiálně se jedná o Plum Island Animal Disease Center, ve skutečnosti se ale jednalo o laboratoře vyvíjející biologické zbraně. Výzkum biologických zbraní byl oficiálně ukončen v roce 1969, ovšem o tom, co se vlastně v laboratořích dělo/děje dále, se hodně spekuluje. No a v roce 1975 je na pobřeží 10 km od laboratoří zaznamenán první výskyt lymské boreliózy…navíc přenášené klíšťaty. Pozice ostrova vzhledem k místu nákazy viz obrázek.

Závěr si udělejte každý sám. Utekl virus z laboratoří, nebo se úplně náhodou objevil sám od sebe a úplně náhodou jen 10 km od laboratoří, které se výzkumem takových virů zabývají? Takové náhody se běžně dějí…však docela nedávno došlo ke kuriózní otravě exotickým vojenským jedem náhodou jen 11 km od na tyto jedy specializované laboratoře 😉 (aktualizace 5.7.2018 – a to už dokonce 2x! WOW!)

Ke spekulacím, co že se to vlastně děje na ostrově Plum, napomáhají i další události – například nález podivného tvora na Long Islandu hned vedle…že prý je to medvídek mýval…hahaha 🙂 Aktuálně probíhá přesun laboratoří z ostrova Plum do nové lokace. Prý z důvodu bezpečnosti (mimo jiné). Nové umístění je v centru obilnice USA – Kansasu, prakticky uprostřed města Manhattan. Však to taky místní patřičně komentují a jsou si vědomi rizik. Ovšem jen asi 15 km daleko má armáda obrovskou základnu Fort Riley (domácí základna 1. pěší divize US Army), tak možné problémy jistě zvládnou s přehledem. Necháme se překvapit. Podle dosavadních zkušeností jsou US laboratoře s bezpečností dost na štíru – ztrácí se jim nebezpečný materiál, zdrhají jim nakažená pokusná zvířata, nevedou pořádnou evidenci kolik čeho mají…

  • No, pokud si o tomto tématu chcete počíst anglicky, tak třeba TADY, nebo TADY
  • Jako bonus – zpráva o použití biologických zbraní v Korejské válce – ZDE
Reklamy
Rubriky: Armáda, Zprávy a politika | Komentáře: 1

ZOO Praha + Fata Morgana

Mám tu na pár dní kamaráda z Chorvatska s rodinou, tak působím jako průvodce po Praze a okolí. V rámci navštívených atrakcí dnes přišla řada na ZOO a skleník Fata Morgana.

 

 

Při té příležitosti jsem nacvakal docela dost fotek, jejich výběr najdete ZDE

Rubriky: Cestování, Zábava, Ze života | Napsat komentář

Kros Sázava 2018

Jak jsem si předsevzal loni, zase jsem se přihlásil na tento náročný, ale nádherný závod po úbočích kopců na levém břehu Sázavy. V sobotu ráno jsem v poklidu s dostatečným předstihem přijel do Pikovic a zaparkoval auto na placeném parkovišti (50,- Kč za celý den). Ještě že tak – místní strážníci prý obcházeli auta zaparkovaná různě po vsi a rozdávali pokuty. Odprezentoval jsem se a zbytek času do startu jsem trávil ve stínu pod rozložitým stromem. Nebylo sice takové vedro, jako loni, ale i tak pod stromem bylo výrazně líp, než na prosluněné louce.

Oficiálně měl závod na 15 km startovat v 10:10, ale (stejně jako loni) byl start o 10 minut odložen. Houf běžců není moc velký – cca 200 závodnic a závodníků. Konečně padl výstřel a valíme se přes louku na Posázavskou stezku. Startoval jsem někde ve 2/3 startovního pole, takže si víceméně držím svoji pozici. Po chvíli se trasa závodu strmě zvedá a začínáme se škrabat nahoru na Medník. Začíná se to prosévat, mě se kupodivu rychlou chůzí daří do kopce lidi předcházet. Jenže pak následuje dlouhý seběh kombinovaný s rovinkami a tam jsem pár pozic zase ztratil. Pak už se ve skupince tak nějak střídáme – já obvykle získávám ve stoupání, někdo zase v seběhu…A už je tu (jediná) občerstvovačka. Žvýkám GT-Sport tabletu a zapíjím vodou z občerstvovačky. Teď nás čeká asi nejhezčí úsek trati – úzkou roklí, žádná oficiální cesta. Měl jsem trochu obavy, že po nedávných bouřkách tam bude bahno, ale bylo to v pohodě. Takže i v silničních botách, ve kterých jsem běžel, nebyl žádný problém. Na kopci kousek přes rozpálené louky, a pak už lesem zpět dolů na Posázavskou stezku a fofrem k cíli. Nohy mě kupodivu nijak zvlášť nebolely a běželo se mi dobře, tak jsem začal trochu usilovněji pracovat a postupně jsem stáhl několik závodníků přede mnou. Při náběhu do Pikovic jsme byli bohužel nasměrováni trochu blbě, ale na správnou trasu jsme se vrátili přes louku a vlastně to ani velké zdržení nebylo. A už je tu cíl, kterým probíhám v oficiálním čase 1:48:54 (lepší než loni o 4 minuty)!

Takže s výsledkem jsem docela spokojený. V cíli jsem dostal pěknou dřevěnou medaili a rakvičku (se šlehačkou). Po tomto stylovém doplnění energie mě přepadl hlad, pročež jsem se spakoval a vyrazil zpět ku Praze. Ovšem za rok budu v Pikovicích zase!

  • Oficiální výsledky najdete ZDE
  • Spoustu fotek najdete TADY (je odsud i ta jedna výše – díky za ní)
Rubriky: Sport | Napsat komentář

ŠUTR 2018

Po nepříliš povedeném maratonu jsem měl v úmyslu trochu si spravit běžeckou reputaci na tomto vyhlášeném krosu. Přihlášený jsem byl už co se registrace otevřely, takže startu nic nebránilo. S využitím MHD jsem se s dostatečným předstihem dopravil na start na Hanspaulce a v klidu se odprezentoval. Kupodivu jsem před startem ze známých natrefil jen na Petra z Běhej.com, který ale letos neběžel, protože pomáhal Michalovi jako dobrovolník v prostoru startu/cíle. Těsně před polednem se nás grupa běžců jen na jeden okruh shromáždila u startovní čáry. Michal před nás nastoupil a povídá: „Letos máme, novinku! Opravdickou startovací pistoli!“ A natáčel pistoli tak, abychom si ji všichni mohli dobře prohlédnout.

BUM! Výstřel se ozval poněkud nečekaně asi minutu před polednem. Inu…prst na spoušti…Dav běžců to ale neřeší a téměř po hlavě se vrhá dolů s kopce do Šáreckého údolí. Všichni mě předbíhají. Za chvíli se ovšem zase sápeme nahoru a situace se uklidňuje. Druhý seběh je technický, okolo mě to nikdo nechce moc hrotit a pořadí už se nemění. Jenže se mi rozvázala tkanička (Jak to? Však jsem měl dvojitou kličku!), takže po výběhu na silnici musím zastavit, abych si jí zavázal a skupinka kolem mě mi zdrhá. Zařazuji se mezi další běžce. Koukám, že někteří to fest přepálili a už chodí. Na stezce podél potoka mě dobíhá běžkyně, se kterou jsem absolvoval značnou část loňského ročníku. Super. Žvaníme a rozumným tempem se posouváme k občerstvovačce. Kolegyně mi zdrhla na naprosto přesně stejném místě, jako loni 😀 Ale neva. Na dno údolí sbíhám sólo a v dalším brutálním stoupání se dávám dohromady s další sympatickou slečnou, se kterou se držím až k Babě. Tam mi zdrhá, ovšem vzápětí mě dotahuje sličná zrzka, která má podobné tempo, takže se držíme spolu až nad další brutální stoupání po betonovém chodníčku, zakončené schody. Další kus jsem si užíval sólo a až na legendárních závěrečných schodech mě došel nějaký běžec. Spekulujeme, zda je šance dát to pod 2 hodiny. Moc realisticky to nevidíme, ale jak jsme vylezli nahoru, koukáme, že by to vlastně šlo. Au. Zmobilizovali jsme poslední síly, sprintujeme do cíle (kolega mi o kousek zdrhnul) a nakonec probíhám v čase 1:59:31! Předsevzetí splněno!

V cíli jsem se šel pozdravit se všemi, co jsem s nimi chvíli běžel – ve dvou to jde vždycky lépe a je proto na místě být za tu psychickou podporu vděčný. Pak jsem se chvíli věnoval vyžírání občerstvovačky, ale začala mi být zima, takže jsem nečekal na vyhlašování vítězů a vyrazil jsem k domovu. Jen na okraj – při prohlížení fotek z minulého ročníku jsem se všiml, že jsem měl loni stejné tričko i šátek. Vtipné 🙂 Samotný závod nelze, než pochválit. Výběr a značení trati, občerstvení, atmosféra…Takže za rok zase!

  • Oficiální výsledky najdete ZDE
Rubriky: Sport | Napsat komentář

Jak zjistit verzi BIOS přímo z prostředí Windows

Spusťte si příkazový řádek (Start/Spustit/cmd) a napište následující příkaz:

wmic bios get smbiosbiosversion

a ejhle…Žádné restarty nejsou potřeba.

Další podrobnosti k příkazu wmic najdete na následujících odkazech:

Jen na závěr poznámku – podle Microsoftu je nejstarší podporovaný systém Windows Vista, ale mě to funguje OK i na Windows XP Pro SP2 (EN, 32bit).

Rubriky: Počítače a Internet | Napsat komentář

Pražský mezinárodní maraton 2018

Tak popatnácté 🙂 V sobotu jsem si zašel vyzvednout startovní číslo a PIM King pásku opravňující mě ke vstupu do koridoru A. Nějak jsem si na tenhle benefit zvykl. S běžeckou ledvinkou jsem v Expu zase nepochodil, tentokrát i bylo z čeho vybírat, ale ceny byly nasazené nesmyslně vysoko. Tak jsem je aspoň okoukl a časem něco koupím v nějaké slevě přes web.

Od sobotního večera jsem řešil velké dilema – tílko, nebo tričko s krátkým rukávem? Nakonec jsem si nachystal oboje, že se rozhodnu až ráno. Ráno teploměr ukazoval 9°C = volba padla na tričko. S dostatečným předstihem jsem dojel na Staroměstskou, došel na Staromák a zařadil se do sektoru A. Tam jsem se potkal s Tomášem Ulmou, se kterým jsme zbytek času do startu strávili v družné diskuzi (a vzpomínáním na naše krásné triatlonové období).
V 9:00 je odstartováno. Začínám hodně zvolna. Navíc jsem si musel odskočit, což se v koridoru nedalo…tak jsem to řešil hned po přeběhu mostu u Úřadu vlády, jako spousta jiných běžců 🙂 Velmi brzy kolem mě prosvištěl vodič na 3:30 a nedlouho po něm i vodič na 3:45. Že běžím fakt pomalu jsem pochopil ale až když mě už na 20.km předběhla parta Miloše Škorpila a chvíli po ní i vodič na 4:00. Půlmaraton jsem měl za cca 2:07, což je hodně pomalé. Ale zase jsem nechtěl moc tlačit na pilu, abych vydržel. Zatím totiž žádné problémy, sice pomalu, ale cupital jsem si tak nějak v pohodě. Při přeběhu Palackého mostu jsem pod námi na nábřeží zaregistroval dvojici nejrychlejších běžců a s překvapením jsem si všiml, že blonďák Galen Rupp je jedním z nich. Čekal jsem dva černochy 🙂 Na Smíchově se závod začíná lámat. Řada lidí přechází do chůze, ale já jsem si cupital +/- furt nějak tak stejně. Kousek před sebou jsem zaregistroval dvojici ve vtipných dresech. Borec tam měl nápis „IF LOST, RETURN TO MONICA“….a holka měla jen lakonické „I’M MONICA“. Na cca 28.km se dávám dokupy s běžcem, který je pomalý zhruba stejně jak já. Prý dělá na letišti (Ruzyně) hasiče. Klušeme spolu….když tu nás na 29.km předbíhá vodič na 4:15. To už je fakt špatný. Dvojice nám drží až do Holešovic, k neúnavným roztleskávačkám (jsou to holky mladý, tak mají spoustu energie). Před Libeňským mostem mi ale kolega odbíhá, a tak jsem chvíli sólo. Pak mě ale dotáhl kolega Pim King, tak jsme další asi 2 km běželi spolu. Rohanské nábřeží je útok na psychiku – jak je to rovné, dlouhé, nekonečné….Ale pak už se ukazují krásná čísla – 40, 41…a zatáčíme do Pařížské. Doluji poslední zbytky sil a finišuji do cíle…i když tedy finiš v čase 4:45:53 (real time) je fakt bída. Co vím, tak mě předběhl i Valach v kroji s valaškou v ruce, chlápek o berlích a trpaslík.

Potácím se do zázemí na Ovocný trh a trochu se křísím Birellem. Pak už se jen protlačit davem na tramvaj a domů. Jsem Gold PIM King – hurá! A taky to byl můj 40.maraton.

  • oficiální výsledky závodu najdete ZDE
  • malou galerii fotek najdete TADY
  • a 5 obrovských galerií u Pavla Zámostného z 41.kilometru ZDE (je odtud i ta jedna fotka výše, díky za ní) – tady se najde snad každý
  • další dvě galerie na SvetBehu.czTADY a TADY
  • a ještě jedna galerie ZDE (fotky většinou z přední části startovního pole)
Rubriky: Sport | Napsat komentář

Scarlet King (Šarlatový král)

Před nedávnem jsem zde publikoval krátký článek o aktivitách a zejména o knize českého policisty Vladimíra Dzury. Teď se na Technetu objevil další článek téhož autora, respektive další výňatek z jeho knihy. Jedná se o příběh kolem Željka Ražnatoviće Arkana, srbského válečného zločince. Je to opět naprosto skvěle napsané, článek shltnete jedním dechem:

 

EDIT 10.4.2018: Na Technet.cz se objevil další článek Vladimíra Dzury k problematice válečných zločinů. Tak jen doplním odkaz, ať je to tu kompletní…

Rubriky: Armáda, Zprávy a politika | 2 komentáře