ŠUTR 2017

V již tradičně napínavém boji o registrace jsem zase uspěl, takže jsem tuto sobotu zamířil na Hanspaulku. Původně jsem byl přihlášený na dva okruhy (36 km), ale po realistickém zhodnocení bídné formy jsem to přehodnotil jenom na jeden (18 km). V zástupu běžců před startem to vypadalo skoro jako na srazu BikeFora – docela hodně bikerů a bikerek. Podle běžců, kteří běželi více okruhů (a probíhali prostorem startu/cíle) vidíme, že se poběží normálně a ne, jak bylo avizováno, v protisměru. Super – aspoň vím, co mě čeká.

(C) digirun V poledne jsme se seskupili na startovní čáře a krleš. Protože tedy běžím jen jeden okruh, říkal jsem si, že za to vezmu trochu víc. Prvních pár kilometrů se držím v docela velké skupině. Začíná se to trhat až po druhém seběhu, při napojení na TZ u Dubového Mlýnu. Na stezce kolem Nebušického potoka mě předbíhá chlapík se psem. Říkám mu, že to má dobrý, když má tahouna. On na to, že jen do půlky, pak se role mění a on psa nese 🙂 Ve stoupání na Truhlářku se dávám dohromady s jednou běžkyní, máme stejné tempo, tak kecáme a cesta líp ubíhá. Ve stoupání od Nebušického hřbitova nás předbíhají další dvě běžkyně. Snažil jsem se je přesvědčit, že na stanovišti č.7 naučné stezky Les Hlásek musí rozdělat oheň třením dvou dřívek, a až pak mohou běžet dál…ale neskočily mi na to 🙂 Potkáváme se zas všichni na občerstvovačce. Dal jsem si jen kus banánu, pití mám vlastní. A hned se spoluběžkyní valíme dál. Kus za rozcestím V Pískách nás zase předbíhají ty dvě slečny, co nás už předběhly jednou (zasekly se na občerstvovačce). V malém kopečku mi bohužel zdrhá i spoluběžkyně. A pak už zas začíná mazec. Prudký sešup na dno Šáreckého údolí a hned zas na druhé straně stojka nahoru na Babu. Pěšinkami kolem zříceniny letohrádku, a pak vbíháme do ulic mezi vilkami. Docvakl jsem běžce, co už jde druhý okruh (a ještě jeden ho čekal). Kousek běžím s ním, pak ale přestupuju do dvojice s běžkyní, co nás dohnala. Společně jsme se po betonovém chodníčku vyplazili předposlední kopec. V následné zvlněné pasáži mi spoluběžkyně zdrhla, takže poslední kopec – legendární schody – se nahoru sápu sólo. Do cíle už je to pak jen kousek. Mám to za 1:57:49, což je víceméně čas, který jsem míval po prvním okruhu, když jsem běžel dva. Takže žádná sláva. Ale co už…

V cíli vyžírám ňamky z občerstvovačky a doplňuju tekutiny švestkovým nealko Bernardem. Závod jako obvykle výborný, jak organizace, tak občerstvení. A co se trati týče, je to snad nejhezčí kros v Praze a okolí. Takže se těším na příští rok…

  • Oficiální výsledky najdete ZDE
  • Web závodu je ZDE
  • Spoustu fotek pak najdete TADY (je odtud i ta jedna v článku, díky za ní).
  • Pěkný popis závodu od jedné spoluběžkyně je TADY
Reklamy
Rubriky: Sport | Komentáře: 1

Pražský mezinárodní maraton 2017

Po nepříliš dobré zkušenosti z Pardubického půlmaratonu jsem měl trochu obavy, jak dopadnu na dvojnásobné vzdálenosti. Ale startovné jsem měl zaplacené už od loňska a tu čárku do sbírky jsem prostě potřeboval.

Takže v sobotu 6.5. jsem se vydal na Výstaviště vyzvednout si startovní číslo a ostatní náležitosti. A tady je první velké mínus pro organizátora. Asi se šetří, nebo co, ale startovné se zvedá a startovní balíček je čím dál horší. Takže letos to bylo bez batohů, jen jakýsi igelitový pytel se špagátem. Navíc vím od lidí, kteří si ZAPLATILI tričko, že když tam přišli v sobotu odpoledne, už nebyly k dispozici všechny velikosti a nakonec už ani trička s krátkým rukávem (jen s dlouhým). Pro mě je útěchou, že když doběhnu ještě napřesrok, budu pak už startovat zdarma 🙂 Jinak stánky v EXPO docela zajímavé, jako vždy jsem zakoupil fusekle MOOSE. Zjišťuju, že nikdo asi neumí vyrobit šikovnou malou ledvinku na běhání…tak aby se do ní vešel toaletní papír, klíče a možná jeden gel. Jsou k dispozici různé módní kreace, ale při ošmatání materiálu myslím, že by vydržely tak půl roku…maximálně.

Doma jsem pak dlouho váhal, na jaké tričko přišpendlit číslo – zda vzít dlouhý, nebo krátký rukáv. Nechal jsem to na ráno před startem a nakonec volba padla na dlouhý rukáv. Díky PIM King pásce jsem se procpal do sektoru A. Ne že bych tam měl co dělat podle výkonu, ale obvykle se tam sejdu se spoustou známých. Tak to bylo i tentokrát a poslední chvíle do startu jsme prokecali.

(c) Pavel ZámostnýOd startovního výstřelu mi trvalo jen 21 vteřin, než jsem se dostal na startovní čáru. Pomalu se rozbíhám, ale nohy mám nějaké ztuhlé a moc to nejde. Říkal jsem si, že tak do 3-5 km se to rozhýbá. Velice záhy mě předbíhají vodiči na čas 3:15 a nedlouho po nich i na 3:30. Pomalu se proplétáme Prahou do Holešovic. Předbíhá mě vodič na 3:45. Zpátky v centru, dav lidí kolem trasy hecuje běžce. Je to zajímavý, ale už není vidět tolik lidí natáčejících a fotících na mobily, jako v některých minulých ročnících. Asi už je to omrzelo. Blížíme se k Vyšehradu, za kterým je meta půlmaratonu. A mě se furt neběží dobře. Na půlce jsem za 2:03:21. O kousek dál mě předbíhá skupinka kolem vodiče na 4 hodiny a taky veliká žlutá skupina okolo Miloše Škorpila. Držím se jim ale v patách až někam na 25.km. Strakonická je nekonečná, naštěstí jsem se dal do řeči s jedním chlapíkem, takže kecáme a cesta dobře ubíhá. A už je tu 30.km. Říkal jsem si, že budu happy, když to dám do 30.km bez chození, což se víceméně povedlo (do chůze jsem přecházel jen na občerstvovačkách + kopeček na Palackého náměstí). Dobrý je, že můžu běžet i dál…i když je to jen takové pomalé cupitání. Kombinuju to s chůzí vždy do kopce, jak se vylejzá zpod mostů. Roztleskávačky v Holešovicích pořád poskakují a fandí – to mají teda taky pěkný maraton 🙂 Zase běžíme ve dvojici a kecáme. S tímhle borcem jsme to dotáhli až do Těšnovského tunelu. Za ním mobilizuju poslední zbytky sil a rozbíhám se k cíli, kterým za řevu fandících davů probíhám v čase 4:39:33 (reálný čipový čas). Pomýšlel jsem si na čas tak o deset minut lepší, ale jsem rád, že se mi povedlo závod dokončit…s přihlédnutím k bídnému tréninku.

V cíli finisherská medaile (letos tvarově docela zajímavá), voda a nějaká tyčinka. Ještě doplním, co jsem sežral a vypil během závodu:
Před startem Nutrend Gutar, během závodu pak na každé občerstvovačce pár loků vody, v závěru asi na třech místo vody Gatorade. Když byly banány, dal jsem si pokaždé kousek. To je ale další mínus pro pořadatele – možná by tam příště mohli dát banány zralé! Jedna tableta Enervit GT Sport a po 30.km postupně dva gely Nutrend Carbosnack.

  • Oficiální výsledky najdete ZDE
  • Obrovskou galerii fotek od Pavla Zámostného najdete TADY (nebudu linkovat jednotlivé podgalerie, je jich tam hodně, rozdělené podle časů vodičů). Pochází odtud i ta jedna výše – díky za ní.
  • Menší galerie fotek ještě ZDE
  • A spoustu fotek najdete ještě TADY (zase odkaz na celou stránku, jednotlivé galerie si musíte naklikat individuálně.
Rubriky: Sport | Napsat komentář

FABARM Pistola + sklopka Hatsan

Tak jsem konečně sehnal vytouženou sklopku na broknu. Protože už byla z druhé ruky, předchozí majitel zřejmě udělal drobné úpravy, nutné pro to, aby dobře sedla na brokovnici FABARM. Takže já to měl bez pilníčku, jen jsem pažbu prohodil. Na pažbě také byl upraven držák nábojů – originál má nepříjemně ostré hrany, zde už byly zaobleny. A poslední custom úprava je doplnění pružného lanka přes držák nábojů, takže náboje při nějaké brutálnější manipulaci/zpětném rázu nemohou vypadávat.

Ještě musím nějak vymyslet oko na jednobodový popruh…respektive, vymyšlené to mám, jen to vyrobit. Stejně, jako kdysi na FABARM Ultrashort, asi udělám úchyt, provlečený otvorem v kloubu pažby.

Jak to na brokovnici sedí, vidíte na fotkách výše. Pro srovnání jsem tam doplnil i fotku FABARM Ultrashort.

Rubriky: Armáda | Napsat komentář

Pardubický půlmaraton 2017

Už na podzim jsem se přihlásil na další ročník populárního Pardubického půlmaratonu. To jsem ovšem netušil, co se všechno semele. Kvůli různým okolnostem jsem od prosince do února vlastně vůbec nesportoval. Běhat jsem začal až v březnu, což je pochopitelně málo. Ale startovné jsem již měl zaplacené, tak jsem si řekl, že to zkusím. Na fóru Běhej.com jsem se domluvil ještě s jedním známým, že se sejdeme na nádraží a pojedeme společně. Super, sólo je to nuda. V sobotu ráno jsme se úspěšně potkali a vlezli jsme do vlaku. Současně s námi nastoupila skupina podivných opálených cizinců, kteří se rozhlíželi, kam se usadit. Díky rychlému rozhodnutí jsme je předběhli a vlezli do kupé ke staršímu manželskému páru. Ti si viditelně oddychli – kupé bylo rázem „plné“ a nikdo další už se tam necpal. Nakonec to byla super volba – s našimi spolucestujícími jsme prokecali celou cestu do Pardubic, až jsme málem zapomněli vystoupit 🙂

Při vystupování se k nám ještě připojil eliťák Honza a ve třech jsme se přesunuli k zimnímu stadionu k prezentaci. Organizace na jedničku, velmi rychle jsme dostali startovní čísla a tašky s propagačními materiály, lahví vína (letos na mě vyšlo červené) a perníčkem (co taky v Pardubicích jiného). Zádrhel byl trochu u výdeje triček, kde se udělala příšerná fronta. Usoudili jsme, že to počká a trička vyzvedneme později. V šatně jsme pak řešili co na sebe – teplota byla tak na hraně mezi dlouhým a krátkým rukávem. Nakonec jsem vzal jen krátký a byla to dobrá volba. Než jsme dali batohy do úschovny, ještě jsme si (naprosto bez fronty) vyzvedli trička, a pak už honem na start. Cestou se ještě trochu rozhýbat….

Ve 13:00 je odstartováno. Prakticky hned se propadám hodně dozadu a až tak do 2/3 prvního okruhu mě pořád lidi jen předbíhali. Věděl jsem, že na tom nejsem moc dobře, tak jsem běžel hodně opatrně a nechtěl jsem se nechat vyhecovat. I tak se mi povedl první postupný cíl – první kolo jsem měl za cca 55 minut a hlavně mě nikdo z eliťáků nevzal o kolo 🙂 V druhém okruhu to ze začátku taky ještě šlo, ale na 15.km se dostavila krize a totálně jsem zvadnul. Měl jsem co dělat, abych nemusel přejít do chůze. Poryvy silného větru na okraji Pardubic mi moc nepomohly, spíš naopak (foukal proti, nebo z boku). Když to šlo, snažil jsem se za někoho schovat. Poslední dva kilometry do cíle. Dal jsem se dohromady se starším chlapíkem, plazí se podobně, jako já. Doklepali jsme to spolu kousek za 20.km. Podle hodinek to vypadalo, že můžeme mít čas na hranici dvou hodin. Můj spoluběžec posbíral poslední síly a odskočil mi asi o 60-70 metrů. To byl přesně ten rozhodující kousek. On byl těsně pod dvě hodiny, já probíhám cílem v čase 2:00:14 (reálný čipový čas). Moje nejhorší „půlka“ (když pominu ty v triatlonech) 😦 Nojo, když není natrénováno, okecat se to nedá…

Po závodě jsem zapadl do stanu na občerstvení. Nic moc noky s nějakou omáčkou, výborný koláček, pivko (Pernštejn). A pak už zpátky do šatny, zcivilizovat se a hlavně se převlíknout, protože se do mě začala dávat zima. V šatně jsme se zase sešli s kolegou, takže jsme ještě vyrazili na kvalitní pozávodní baštu do hospody. Naše oblíbená hospoda byla zavřená, ale našli jsme jinou, taky dobrou, jen docela drahou. Ovšem výborné řízečky z panenky, bramborový salátek, plznička…ňam ňam 😉

Když to shrnu – zážitek ze závodu veskrze pozitivní (organizace, počasí atd.), ovšem výsledek bída veliká. Snad se do PIMu dám dostatečně dokupy, abych se vůbec dostal do cíle…

  • Oficiální výsledky najdete ZDE
  • Obrovská galerie fotek od ISCAREX teamu je ZDE a ZDE (mám odsud i tu jednu výše – díky za ní)
  • A ještě jedna velká TADY
Rubriky: Sport | Komentáře: 1

Bezpečná manipulace (2) – kontrola zbraně

Jsme na střelnici. Z minula už víme, že ústí hlavně má vždy směřovat do bezpečného prostoru. Také už máme nacvičenou bezpečnost na spoušti – tedy prst mimo spoušť. A co se zbraní dál? Ať už zahajujete manipulaci se zbraní vlastní, nebo máte nějakou půjčenou, je nutné zkontrolovat, v jakém stavu zbraň je. V první řadě je nutné se ujistit, zda je zbraň vybitá. U revolverů je to jednoduché – vyklopíte bubínek a vidíte. U opakovacích a samonabíjecích zbraní, ať už se schránkou, či odnímatelným zásobníkem, je to složitější.

  • Pokud má zbraň odnímatelný zásobník, vyjmeme jej.
  • Otevřeme závěr a pohledem do nábojové komory zkontrolujeme, zda je komora prázdná (doporučuje se opakovat to tak 2x-3x).

  • Pokud má zbraň náboje v neodnímatelné schránce (nebo jako například brokovnice v neodnímatelném trubkovém zásobníku), je třeba opakovat ruční natahování závěru tolikrát, dokud schránka (zásobník) není prázdná. Pak se přesvědčíme, zda není náboj ani v nábojové komoře.

  • Když jsme takto zajistili, že ve zbrani není žádný náboj, vypustíme závěr do přední polohy a provedeme „ránu jistoty“ (promáčknutí spouště bez náboje) do bezpečného prostoru.
  • Zajistíme zbraň (pokud má pojistku a pokud to její konstrukce umožňuje).
  • Je vhodné se před střelbou ujistit (zejména u cizí zbraně, kterou dobře neznáte), zda její mechanismus funguje správně a zda je hlaveň nepoškozená a průchozí. U krátkých zbraní je to možné například prosvícením hlavně kapesní svítilnou. Funkci mechanismu otestujete několika cykly naprázdno (stále při míření do bezpečného prostoru).
  • Pokud zbraň odkládáte (například na pultík střelnice), vždy to dělejte se závěrem zablokovaným v zadní poloze (pokud to konstrukce zbraně umožňuje), případně s vyklopeným bubínkem, sklopenými hlavněmi a podobně (v závislosti na typu zbraně). A pochopitelně bez zásobníku.
  • U zbraně, která neumožňuje zablokování závěru v otevřené poloze (například klony AK), signalizujete její stav takzvanou bezpečnostní vlaječkou (safety flag). Ta se vloží do komory a díky výrazné barvě (žlutá, oranžová) zdálky ukazuje, že je vaše zbraň v bezpečném stavu.

Rubriky: Armáda | Napsat komentář

Ruger Charger CHR22-10TB – plinker for fun

O nějaké malorážce na levné střelnicové blbnutí už jsem přemýšlel dlouho. Vyhlídl jsem si Ruger Charger – na pistolovou délku zkrácený populární Ruger 10/22. Jedním z podstatných důvodů bylo i to, že je to takové LEGO pro dospělé – k dispozici je spousta různých doplňků, pažeb…a každý si zbraň může postavit víceméně podle svých představ. Problém byl v tom, že tyto zbraně na našem trhu dlouhou dobu nebyly dostupné. Jak jsem tak zkoušel všechno možné, najednou koukám, že společnost MPI má skladem novou verzi Chargeru! Hned jsem se domluvil s jejich distributorem, pořešil nákupko a dnes jsem si vytouženého Rugera přinesl domů.

V kartonové krabici je pistole usazená v dřevěné pažbě. Dřevo vypadá na ořech, je hezčí, než bylo u minulé verze. V rámci zjednodušení uživatelských úprav je ale pažba osazena vyměnitelnou plastovou rukojetí (standard M4). Minulá verze měla pažbu z jednoho kusu i s rukojetí. Aktuální verze má také na ústí hlavně závit na montáž různého příslušenství 🙂 a lepší lištu na montáž optiky. Kromě zbraně je v krabici také dvojnožka UTG (velice bytelná, ovšem nepříliš nastavitelná). U minulé verze byla kopie bipodu Harris, což byla podle mého názoru lepší volba. V krabici je dále zámek na zbraň (omylem jsem tam měl zámek na Take-Down verzi pistole, což ale řešit nebudu), plastová výstražná vlaječka do komory (super nápad!) a US/CZ návod (česká verze je na předchozí model pistole, ale v podstatě to je totéž). Jo a nesmím opomenout luxusní polstrované transportní pouzdro!

Doporučuju začít studiem návodu. Je sice dost podrobný, ale místy mi přijde psaný stylem „rozhodně do mikrovlnky nestrkejte kočku!“. Technický rozkres zbraně je jen v US verzi návodu. A další upozornění na bezpečnost…“Než zapnete mikrovlnku, dobře se podívejte, zdali v ní není kočka!“ V pažbě je pistole fixována jen jedním šroubem. Po jeho povolení (a správném nastavení kolíčku pojistky do střední polohy) celou zbraň z pažby snadno vyndáte…a můžete si jí strčit…do jiné pažby. Pro montáž opačný postup. Jen je třeba dát pozor na kolíčky v závěru – jsou tam jen zastrčené a mohly by vám vypadnout (když je zbraň mimo pažbu).

Pistole nemá střeleckou pohotovost – po vystřílení zásobníku tedy závěr NEZŮSTANE v zadní poloze. Pro čištění a odstraňování závad je ale možné závěr zablokovat v zadní poloze manuálně, pomocí přepínače mezi lučíkem a páčkou vypouštění zásobníku. Spoušť má hladký chod s mírným ztuhnutím těsně před výstřelem. Pokud po střílení chcete zbraň vyčistit, máte víceméně dvě možnosti. Buď si jen zablokujete závěr vzadu a vyčistíte hlaveň a kam dosáhnete výhozním okénkem, nebo musíte pistoli vyjmout z pažby – pak se dá vyndat celý závěr ven…a i oddělit hlaveň.

Já jsem si na pistoli osadil puškohled Leapers Accushot 1-4×28, takže mě čeká nastřelení…a vůbec vyzkoušení celé zbraně, zásobníků atd. Hádám, že tak do 50m by to mohlo být docela přesné. Na závěr opět malé bezpečnostní upozornění 🙂 „Pokud se z mikrovlnky ozývají divné zvuky, přesvědčte se, zda v ní není kočka. Mňau…“

Doplňuji odkaz na balistiku náboje .22LR. Cokoliv pod 1100 FPS je podzvukové, takže nebudete práskat moc nahlas (chybí sonický třesk) a dá se to bez sluchátek. Bohužel, přímo subsonická munice podle informací na webu nepřetáhne závěr = je nutné ručně natahovat na každou ránu. Ještě to budu muset otestovat.

Rubriky: Armáda | Napsat komentář

Bezpečná manipulace (1) – prst na spoušti

Při manipulaci se střelnou zbraní je potřeba dodržet celou řadu bezpečnostních opatření a postupů. V tomto několikadílném cyklu se je pokusím postupně probrat a ukázat, jak to má vypadat a jak to nemá vypadat.

Prvním takovým důležitým bodem je hlídat si ústí hlavně, aby vždy směřovalo do bezpečného prostoru. Bezpečný prostor je obvykle tam, kde jsou terče. V rámci výcviku může instruktor, nebo správce střelnice, jako bezpečný prostor označit i jiné místo (boční val, vybíjecí trubka atd.). V pokročilejších kursech a trénincích při pohybu se zbraní pak může ústí hlavně směřovat do země, nebo do vzduchu (kolmo nahoru), ale k tomu se vrátím v dalších dílech. Takže řekněme, že jsme začátečníci = ústí hlavně bude směřovat k terčům. Bude tam směřovat, když zbraň odložíte, bude tam směřovat, když budete chtít něco ukázat kolegovi vedle vás. Prostě pořád. Máte závadu a potřebujete jí odstranit? Ústí stále míří na terč a vy svojí polohu přizpůsobujete tomu, aby to tak bylo.

A teď co dál se zbraní? Na spoustě různých lákavých fotek a v celé řadě filmů vidíte drsňáky, jak čapnou střelnou zbraň a hned nacpou prst do lučíku před spoušť. Tak takto tedy ne. Prst na spoušť pokládáte až těsně před samotným výstřelem, tedy v situaci, kdy už koukáte přes mířidla na cíl. Do té doby, při jakýchkoliv manipulacích, je nutné držet prst mimo spoušť…a dokonce úplně mimo lučík spouště. Je to z toho důvodu, že se může něco stát (zakopnete, někdo do vás strčí…), ruka se instinktivně sevře…a BUM! Správná pozice střílejícího prstu (obvykle ukazováček „silné“ ruky…ale například po zranění to může být i jiný prst) je na rámu zbraně NAD lučíkem. Viz fotografie níže. Tato pozice prstu vás nijak nezpomalí, v případě potřeby prst „sklouzne“ na spoušť velice rychle.

Takže shrnutí dnešního dílu:

  1. ústí hlavně vždy do bezpečného prostoru
  2. střílející prst mimo prostor lučíku spouště až do momentu samotného výstřelu
Rubriky: Armáda | Napsat komentář