Bezpečná manipulace (2) – kontrola zbraně

Jsme na střelnici. Z minula už víme, že ústí hlavně má vždy směřovat do bezpečného prostoru. Také už máme nacvičenou bezpečnost na spoušti – tedy prst mimo spoušť. A co se zbraní dál? Ať už zahajujete manipulaci se zbraní vlastní, nebo máte nějakou půjčenou, je nutné zkontrolovat, v jakém stavu zbraň je. V první řadě je nutné se ujistit, zda je zbraň vybitá. U revolverů je to jednoduché – vyklopíte bubínek a vidíte. U opakovacích a samonabíjecích zbraní, ať už se schránkou, či odnímatelným zásobníkem, je to složitější.

  • Pokud má zbraň odnímatelný zásobník, vyjmeme jej.
  • Otevřeme závěr a pohledem do nábojové komory zkontrolujeme, zda je komora prázdná (doporučuje se opakovat to tak 2x-3x).

  • Pokud má zbraň náboje v neodnímatelné schránce (nebo jako například brokovnice v neodnímatelném trubkovém zásobníku), je třeba opakovat ruční natahování závěru tolikrát, dokud schránka (zásobník) není prázdná. Pak se přesvědčíme, zda není náboj ani v nábojové komoře.

  • Když jsme takto zajistili, že ve zbrani není žádný náboj, vypustíme závěr do přední polohy a provedeme „ránu jistoty“ (promáčknutí spouště bez náboje) do bezpečného prostoru.
  • Zajistíme zbraň (pokud má pojistku a pokud to její konstrukce umožňuje).
  • Je vhodné se před střelbou ujistit (zejména u cizí zbraně, kterou dobře neznáte), zda její mechanismus funguje správně a zda je hlaveň nepoškozená a průchozí. U krátkých zbraní je to možné například prosvícením hlavně kapesní svítilnou. Funkci mechanismu otestujete několika cykly naprázdno (stále při míření do bezpečného prostoru).
  • Pokud zbraň odkládáte (například na pultík střelnice), vždy to dělejte se závěrem zablokovaným v zadní poloze (pokud to konstrukce zbraně umožňuje), případně s vyklopeným bubínkem, sklopenými hlavněmi a podobně (v závislosti na typu zbraně). A pochopitelně bez zásobníku.
  • U zbraně, která neumožňuje zablokování závěru v otevřené poloze (například klony AK), signalizujete její stav takzvanou bezpečnostní vlaječkou (safety flag). Ta se vloží do komory a díky výrazné barvě (žlutá, oranžová) zdálky ukazuje, že je vaše zbraň v bezpečném stavu.

Rubriky: Armáda | Napsat komentář

Ruger Charger CHR22-10TB – plinker for fun

O nějaké malorážce na levné střelnicové blbnutí už jsem přemýšlel dlouho. Vyhlídl jsem si Ruger Charger – na pistolovou délku zkrácený populární Ruger 10/22. Jedním z podstatných důvodů bylo i to, že je to takové LEGO pro dospělé – k dispozici je spousta různých doplňků, pažeb…a každý si zbraň může postavit víceméně podle svých představ. Problém byl v tom, že tyto zbraně na našem trhu dlouhou dobu nebyly dostupné. Jak jsem tak zkoušel všechno možné, najednou koukám, že společnost MPI má skladem novou verzi Chargeru! Hned jsem se domluvil s jejich distributorem, pořešil nákupko a dnes jsem si vytouženého Rugera přinesl domů.

V kartonové krabici je pistole usazená v dřevěné pažbě. Dřevo vypadá na ořech, je hezčí, než bylo u minulé verze. V rámci zjednodušení uživatelských úprav je ale pažba osazena vyměnitelnou plastovou rukojetí (standard M4). Minulá verze měla pažbu z jednoho kusu i s rukojetí. Aktuální verze má také na ústí hlavně závit na montáž různého příslušenství 🙂 a lepší lištu na montáž optiky. Kromě zbraně je v krabici také dvojnožka UTG (velice bytelná, ovšem nepříliš nastavitelná). U minulé verze byla kopie bipodu Harris, což byla podle mého názoru lepší volba. V krabici je dále zámek na zbraň (omylem jsem tam měl zámek na Take-Down verzi pistole, což ale řešit nebudu), plastová výstražná vlaječka do komory (super nápad!) a US/CZ návod (česká verze je na předchozí model pistole, ale v podstatě to je totéž). Jo a nesmím opomenout luxusní polstrované transportní pouzdro!

Doporučuju začít studiem návodu. Je sice dost podrobný, ale místy mi přijde psaný stylem „rozhodně do mikrovlnky nestrkejte kočku!“. Technický rozkres zbraně je jen v US verzi návodu. A další upozornění na bezpečnost…“Než zapnete mikrovlnku, dobře se podívejte, zdali v ní není kočka!“ V pažbě je pistole fixována jen jedním šroubem. Po jeho povolení (a správném nastavení kolíčku pojistky do střední polohy) celou zbraň z pažby snadno vyndáte…a můžete si jí strčit…do jiné pažby. Pro montáž opačný postup. Jen je třeba dát pozor na kolíčky v závěru – jsou tam jen zastrčené a mohly by vám vypadnout (když je zbraň mimo pažbu).

Pistole nemá střeleckou pohotovost – po vystřílení zásobníku tedy závěr NEZŮSTANE v zadní poloze. Pro čištění a odstraňování závad je ale možné závěr zablokovat v zadní poloze manuálně, pomocí přepínače mezi lučíkem a páčkou vypouštění zásobníku. Spoušť má hladký chod s mírným ztuhnutím těsně před výstřelem. Pokud po střílení chcete zbraň vyčistit, máte víceméně dvě možnosti. Buď si jen zablokujete závěr vzadu a vyčistíte hlaveň a kam dosáhnete výhozním okénkem, nebo musíte pistoli vyjmout z pažby – pak se dá vyndat celý závěr ven…a i oddělit hlaveň.

Já jsem si na pistoli osadil puškohled Leapers Accushot 1-4×28, takže mě čeká nastřelení…a vůbec vyzkoušení celé zbraně, zásobníků atd. Hádám, že tak do 50m by to mohlo být docela přesné. Na závěr opět malé bezpečnostní upozornění 🙂 „Pokud se z mikrovlnky ozývají divné zvuky, přesvědčte se, zda v ní není kočka. Mňau…“

Doplňuji odkaz na balistiku náboje .22LR. Cokoliv pod 1100 FPS je podzvukové, takže nebudete práskat moc nahlas (chybí sonický třesk) a dá se to bez sluchátek. Bohužel, přímo subsonická munice podle informací na webu nepřetáhne závěr = je nutné ručně natahovat na každou ránu. Ještě to budu muset otestovat.

Rubriky: Armáda | Napsat komentář

Bezpečná manipulace (1) – prst na spoušti

Při manipulaci se střelnou zbraní je potřeba dodržet celou řadu bezpečnostních opatření a postupů. V tomto několikadílném cyklu se je pokusím postupně probrat a ukázat, jak to má vypadat a jak to nemá vypadat.

Prvním takovým důležitým bodem je hlídat si ústí hlavně, aby vždy směřovalo do bezpečného prostoru. Bezpečný prostor je obvykle tam, kde jsou terče. V rámci výcviku může instruktor, nebo správce střelnice, jako bezpečný prostor označit i jiné místo (boční val, vybíjecí trubka atd.). V pokročilejších kursech a trénincích při pohybu se zbraní pak může ústí hlavně směřovat do země, nebo do vzduchu (kolmo nahoru), ale k tomu se vrátím v dalších dílech. Takže řekněme, že jsme začátečníci = ústí hlavně bude směřovat k terčům. Bude tam směřovat, když zbraň odložíte, bude tam směřovat, když budete chtít něco ukázat kolegovi vedle vás. Prostě pořád. Máte závadu a potřebujete jí odstranit? Ústí stále míří na terč a vy svojí polohu přizpůsobujete tomu, aby to tak bylo.

A teď co dál se zbraní? Na spoustě různých lákavých fotek a v celé řadě filmů vidíte drsňáky, jak čapnou střelnou zbraň a hned nacpou prst do lučíku před spoušť. Tak takto tedy ne. Prst na spoušť pokládáte až těsně před samotným výstřelem, tedy v situaci, kdy už koukáte přes mířidla na cíl. Do té doby, při jakýchkoliv manipulacích, je nutné držet prst mimo spoušť…a dokonce úplně mimo lučík spouště. Je to z toho důvodu, že se může něco stát (zakopnete, někdo do vás strčí…), ruka se instinktivně sevře…a BUM! Správná pozice střílejícího prstu (obvykle ukazováček „silné“ ruky…ale například po zranění to může být i jiný prst) je na rámu zbraně NAD lučíkem. Viz fotografie níže. Tato pozice prstu vás nijak nezpomalí, v případě potřeby prst „sklouzne“ na spoušť velice rychle.

Takže shrnutí dnešního dílu:

  1. ústí hlavně vždy do bezpečného prostoru
  2. střílející prst mimo prostor lučíku spouště až do momentu samotného výstřelu
Rubriky: Armáda | Napsat komentář

Buď při tom! Manifestace 15.3.2017!

mimochodem 78.výročí okupace Německem

Obrázek | Posted on by | Napsat komentář

Kombinovaný trénink – odstřelovačka a pistole

Po delší době se mi naskytla příležitost zúčastnit se zase jednoho tréninku s instruktorem. Stejně jako loni v říjnu to bylo na střelnici u Žatce. Program měl být pestrý, vezl jsem s sebou tedy jak sniperku, tak Kahra.

S Kibicem jsme na místo dojeli s luxusní rezervou. Krásné počasí, zem ještě zmrzlá, prostě ideální podmínky. Na začátku jsme si nejdřív prošli trochu teorie kolem přesného střílení, hlavně používání osnovy v puškohledu/dalekohledu a měření vzdáleností s její pomocí. Pro mě to bylo docela užitečné, protože jsem si otestoval práci s novým dalekohledem. Stupnici má v MRAD, což je paráda. Ve 100m je jeden dílek 10cm, ve 200m je 20cm a tak dále. Pokud vidím nějaký předmět, jehož rozměry znám – například papír A4 = 210 × 297mm – a ten mi na stupnici na výšku zabírá 3 dílky, vím, že je 100 metrů daleko. Pak jsme začali se střelbou. Nejprve jen pár ran v klidu na klasický terč. Bohužel nebyl prostor rozstřílet se víc, potřeboval bych vystřílet tak 15 ran, abych se s puškou sžil (přece jenom nestřílím z ní moc často). A pak přišly na řadu trochu zábavnější úlohy. Terč byla vlastně řada hracích karet. No a instruktor nám vždy ukázal jednu a my jí museli najít na terči a trefit. Další level byly…řekněme osoby (fotky různých čmoudů). Zase na papíru několik. Každý střelec měl svého pozorovatele (spotter), který od instruktora dostal informaci o správném cíli. A spotter pak na něj verbálně navedl střelce. Tím sniperská část končila.

Pak jsme si nastavěli gongy a procvičovali jsme drily s pistolemi (tasení ze skrytého nošení, tak jako v civilu). V závěru pistolové části jsme si vyzkoušeli několik situací z VIP protection = jak reagovat při ohrožení pokud je bodyguard sám, jak reagovat pokud jsou strážci dva.

V průběhu dne se oteplilo (s pistolí jsme končili až odpoledne) a zem rozmrzla. Jak jsme se při pistolových drilech pohybovali furt na jednom místě, podařilo se nám to tam pěkně rozhamtat a závěr tréninku jsme už čvachtali v hlubokém (a lepkavém) bahně. Ňamka.

Pokud mám trénink ohodnotit ze svého pohledu, mám z toho takový rozpačitý pocit. Začátek se sniperkou určitě dobrý, zejména opakování základních věcí. Pro člověka, který tím nežije denně, jako různí profesionálové, je opakování základů nutné skoro pokaždé. Ale pokročilejší sniperské úlohy byly v mém podání jen plýtvání municí. Než se do takových věcí budu moct pustit, chce to mít naprostou jistotu při trefování se v klidu do klasického terče…a to bude ještě hodně trénování. V pistolové části pro mě určitě bylo dobré opáčko klasických drilů střelby na gongy. VIP protection bylo zajímavé si zkusit, ale byla to moc velká porce nových věcí najednou, navíc ještě velmi ztížená rozbahněným povrchem. Tohle by chtělo cvičit po malých segmentech s mnoha opakováními a za „ideálních“ podmínek…nejprve třeba jen s replikami zbraní v tělocvičně. Takže při výběru dalších možných kursů a tréninků se budu spíš držet zpátky a klidně opakovaně drilovat základní věci…Jo a taky si na takový trénink vezmu radši Glocka – Kahr na to není úplně vhodný. Je moc malý a jak stoupá únava, zvětšuje se množství uživatelských chyb při jeho ovládání. Navíc kapacita zásobníku je na delší drily naprosto nedostatečná.

Rubriky: Armáda | Napsat komentář

AKS-74U – tuning finished

Vlastně toho k dokončování moc nebylo – jen výměna pažby. Jak na tom mám optiku, originál pažba na mě byla moc krátká (možná by byla OK, kdybych byl narvanej v balistické vestě). Nová pažba je FAB Defense, čímž jsem osazení zbraně krásně sjednotil na jednu značku. Je výsuvná, s nastavitelnou lícnicí. Pokud je pažba zasunutá, je stejně dlouhá, jako originál kovová. Při plném vysunutí je ale už o dost delší (viz foto níže). Šikovné je, že teď mám na AKčku vlastně sklopnou commercial trubku a můžu na ní strkat jaké pažby chci – výběr je obrovský. Také jsem dokoupil „hodný“ EU kompatibilní šuplík na 10 ran. Takže teď už jen provětrat to na střelnici…

Rubriky: Armáda | Napsat komentář

Bruslení na Berounce

Díky dlouhodobě nízkým teplotám zamrzlo kdeco. Mimo jiné taky Berounka v Berouně nad jezem. Protože je to moje „domovská“ lokace, místo kde jsem se učil bruslit a jako malý jsem tam strávil spoustu hodin při hokejových turnajích s kamarády, mám k němu blízký vztah. Takže jsem sbalil brusle a vydal se na Berounku.

Nástupy na led jsou v pohodě jak ze strany Štulovny, tak Závodí. Dají se najít i místa, kde je možné si pohodlně sednout. Samotný led je hodně hrbolatý (což by tolik nevadilo) a pod slabou vrstvou sněhu (to vadí víc – sníh brzdí). Hned nad jezem, kde je to nejvíc využívané, moc sněhu není, zato jsou tam různé rýhy, které snadno „chytí“ nůž brusle. Víc proti proudu tolik lidí nejezdí, led je tam neporušený, zato hodně hrbolatý a je na něm větší vrstva sněhu = není možné využívat delší skluz. Pod cyklistickou lávkou jsou napadané kamínky z protiskluzového posypu lávky. Ještě dál proti proudu (prakticky u konce Berouna) je slušně velký flek hladkého a čistého ledu. Tam se dá docela blbnout, problém je jenom pár zamrzlých kamenů (ale to by se dalo vyčistit). Dál k Hýskovu už nejezdí skoro nikdo. Led sice není tolik hrbolatý, ale je na něm větší vrstva sněhu a vůbec to nejede. Bruslitelný úsek končí kousek před Hýskovem, cca 2,5km od berounského jezu.

Dal jsem si 4 kolečka (tedy cca 20km) a měl jsem toho docela dost – jak sníh klade odpor a nedá se využívat dlouhý skluz, je to dřina 🙂 Na druhou stranu jsem rád, že jsem si po letech mohl na bruslích zase projet Berounku až takhle daleko…

Rubriky: Sport, Zábava | Napsat komentář