Jelikož mám do konce roku dovolenou (závidíte, co 
), využil jsem dnešního relativně slušného počasí k vyjížďce. Celkem prozíravě jsem zvolil cyklokrosku – silnice jsou zaneřáděné až běda. Dojel jsem podél řeky do Berouna, kde jsem se tradičně zastavil v hospodě U štiky na oběd. Bahno mezi Srbskem a Berounem kupodivu nebylo tak hrozný. Kuchař U štiky je cvok. Naservíroval mi kuřecí stejk veliký jak Grónsko se šunčičkou a sýrem, k tomu haldu pečených brambor…uff. Po tomhle a dvou pivech jsem se zpátky ku Praze rozjížděl jen velmi ztěžka. Navíc celou cestu funěl protivítr. Závěrečný průjezd Prahou okolo 16.hodiny (tedy ve špičce) byl vyloženě adrenalinová záležitost. Nakonec dneska 96km s průměrem 23,5km/h (to je ten vítr a závěrečná škola rovnováhy v davu lidí), nastoupáno 501m (hele Doome, nesměj se, jo 
), průměrný tepy 127 bpm. Jen mě trochu mrzí, že jsem si nevzal foťák – sluníčko chvílemi prosvítalo mezi mraky a nádherně nasvěcovalo skály kolem Berounky.
Nějak mě to ale sebralo, sotva jsem přijel domů, zhroutil jsem se v křesle a absolutně vytuhl skoro na hodinu. Na sporttesteru na mě začala mrkat ikona baterky, že je jako v háji. Tedy, ne že by mě to překvapilo – čekal jsem to už delší dobu. Takže jsem rychle přehrál záznam vyjížďky z hodinek do PC a vypadl do Hudy Sportu koupit baterku. Zapoměl jsem si ale zákaznickou kartičku. Týpek za pultem se mě snažil najít nejdřív podle adresy. Za pultem se ozývalo usilovné bušení do klávesnice.
"Aha!" zajásal. "Takže jste pan B!"
"Ne, já jsem pan Serža, pan B je soused."
"Hmm, tak to zkusíme podle jména…"
Zase chvilka klapání a "Mám to! Je to v Berouně!"
Vzdal jsem to a říkám: "No, v Berouně to sice nejsem já, ale bude to v rodině…"
Načež když došlo na tisk účtenky, zkolaboval počítač úplně a prodavač mi jí musel napsat ručně 
Po tomhle intermezzu jsem zašel do posilovny na Vinohradské trochu se protáhnout. Tedy, dal jsem si dvě kolečka takového lehčího kruhového tréninku (malý váhy, větší serie a rychleji) – prsa, záda, ramena, biceps, triceps a břicho – celkem asi hodina a půl intenzivního cvičení. Taky jsem se zvážil a buď jim ta váha ukazuje blbě, nebo jsem nadstandardně hubenej – při 186cm výšky vážím 78,5kg 
Koukal jsem, že v posilce sice bylo dost lidí, ale půlka z toho byli osobní trenéři. To je nějaká nová móda….asi. Na druhou stranu jedna z těch trenérek vypadá jako Halle Berry v blonďatý verzi. A když po tom fitku pobíhá ve VELMI přiléhavém oblečku…Uááá! 
Zítra bych měl jít běhat, tak uvidím, jak na tom po dnešku budu. V každym případě dvoufázově trénuju i na jaře jen zřídka. Natož v prosinci…
Seržovo virtuální domeček 