Odpružená vidlice je ZLO!

Svolání sobotní vyjížďky se tentokrát ujal Krys a nazval jí „lemra“ vyjížďkou…jako že bude pomalá. Sešli jsme se pod Barrandovským mostem, tentokrát na Smíchovské straně. Bylo nás asi 10, včetně jedné slečny. Pod Krysovým vedením jsme projeli Prokopským údolím, odbočili z něj doleva a okolo Slivence jsme přejeli do Radotínského údolí. Při tomhle přejezdu se mi (zase) podařilo přeletět řidítka, a to tentokrát na nenáročné, skoro rovné polní cestě. Přejížděl jsem menší prohlubeň. Když jsem do ní vjel, vidle se zanořila…ještě víc se zanořila…prudce jsem šlápl do pedálů, abych chytil rovnováhu…spadl mi řetěz – a už jsem se kutálel. Naštěstí to bylo do trávy, takže se kolu nic nestalo. A mě taky ne. Sjezdík do Radotínského údolí je trochu kamenitý, ale moc pěkný, tam jsem si pružení vidle pro změnu velmi užíval. Údolím Radotínského potoka jsme pokračovali kolem Kalinova mlýnu, kde zcela ojediněle a výjimečně nebylo moc bahna, takže se to (až na jeden brodík) dalo projet „suchým kolem“. Pokračovali jsme do Chýnice, odkud jsme si dali takovou malou „časovku“ po silnici (prý „lemra vyjížďka“ ), než jsme u Kuchaře zase zapadli do lesa. Přes Vysoký Újezd jsme sjeli do Loděnic a pak už jen po silnici podél Kačáku do Hostími, do hospůdky U Krobiána na zasloužený oběd.

Po obědě jsme dojeli podél Kačáku k Berounce, kde jsem se od skupiny oddělil. Já jel na Beroun, ostatní na Prahu. Z Berouna jsem po silnici pokračoval do Hýskova a Nižbora. Foukal dost silný protivítr a bike na tlustých gumách po silnici moc nejel. Za Hýskovem mě předjel nějaký silničář na krásném karbonovém Bianchi a vyzval mě k zahákování. Moc rád jsem se za ním svezl až do Nižbora, ve stoupání směrem na Roztoky jsem ho ale už neuvisel a tak mi zmizel. Takže jsem sólo dojel po silnici k Leontýnu a pak kus lesem do Račic, kde jsem končil na chatě u rodičů. Oheň, klobásky, pivko, vínečko…no znáte to  Sobotní vyjížďka měla celkem 71,81 km za 3:36:13 (čistý jízdy), průměrnou rychlostí 19,92 km/h, nastoupáno 829 m, průměrné tepy 120 bpm a spáleno 1851 kcal.

Po nedělním obědě nastal čas opustit rodiče i hravého jezevčíka a vydat se na cestu k domovu. Až do Berouna jsem jel v podstatě stejnou cestou jako v sobotu, jen opačně. Pokračoval jsem podél řeky stále dál ku Praze. Za Dobřichovicemi jsem minul nějakého bikera řešícího cosi v křoví u cesty. Kousek od železničního mostu u Všenor jsem ho zaregistroval za sebou, ale po přejezdu mostu mi zase zmizel. V Černošicích jsem pár metrů po nájezdu na cyklostezku předjel nějakého chlapíka na trekingu…a po pár desítkách metrů slyším, že za mnou někdo jede. Že by ten treking?  Začal jsem trochu dupat a valil jsem po cyklostezce tak 30-35 km/h (je to rovina). Cyklista byl ale stále za mnou. Tímto tempem jsme dojeli až k hospůdce, která se ještě loni jmenovala U Pigiho….jak se jmenuje teď nemám tušení. Ale měli otevřeno, točili pivo a já měl žízeň. Ukazuju tedy, že budu odbočovat, aby mě můj pronásledovatel nesejmul. Skoro jsem za sebou slyšel úlevný výdech. Když jsem zastavil, koukám že to nebyl trekingář, ale biker kterého jsem viděl už u Dobřichovic. Dali jsme se do řeči (s pivkem v ruce, pochopitelně) a dohodli jsme se na dalším společném pokračování vyjížďky. Ale už v mírnějším tempu.

Jelikož jsem zaznamenal nějaké požadavky na lepší foto…	…mého nového mazlíka, tak tady dvě máte! No neni krásnej?	"Hoď mi míček, hoď mi míček! Haf!"

Přes Radotínskou lávku jsme přejeli Berounku a dojeli do Zbraslavi. Plán byl vyjet na Točnou a dát ještě pivko v hospůdce u letiště. Za mostem se ptám bikera: „Pojedem kolem zvířátek?“ Souhlasná odpověď ve mně vzbudila dojem, že ví o co jde, tak jsem zahnul ze silnice doprava a zabrzdil, abych se vešel na lávku přes potok. Prásk. Dojem byl evidentně špatný a moje náhlé brzdění bikera za mnou překvapilo. Naštěstí mi jen trochu ohobloval zadní upínák. No nemám já štěstí, s tím novým bajkem?  Už v pohodě jsme projeli kolem zvířátek a vystoupali po zelené turistické značce na Točnou. Pak ještě prokličkovat krkolomnou pasáží s lávkami a skokánky (pochopitelně MIMO tyhle překážky ) a byli jsme na letišti. Po pivku na letišti jsme ještě kousek popojeli lesem a rozdělili se – já jel do Modřanské rokle a Krčského lesa, kolega jel po silnici na Psáry. Průjezd mezi Modřanskou roklí a Krčákem je mezi domy, což obnáší nějaké ty obrubníky atd. A na jednom jsem si zase naběhl s vidlicí. Přijel jsem k obrubníku, vzal za řidítka abych nadhodil přední kolo….mojí váhou do té chvíle trochu zanořená vidle se vynořila…a kolo pochopitelně zůstalo na zemi. A už jsem se zase kutálel. Kolo je OK, já mám ale naražené levé zápěstí a nemůžu se o něj opřít  To je při jízdě na kole trochu nevýhoda. Tohle mě tak rozhodilo, že než jsem definitivně dojel domů, ještě jsem se stavěl v hospodě v Krčáku na jedno pivko. Nedělní vyjížďka nakonec měla 81,59 km za 3:47:09 (čistý jízdy), průměrnou rychlostí 21,55 km/h, nastoupáno 699 m, průměrné tepy 120 bpm a spáleno 1848 kcal. Oba výškové profily jsou podle času, takže trochu zkreslené.

Nový kolo je nějaký zakletý – zatím jsem na něm vyjel třikrát a pokaždý jsem se vysekal. Asi začnu zase víc jezdit na silničce.

Kompletní galerii fotek ze soboty najdete ZDE.