Neděle. Vstanu v jednu. Nasnídám se. Bloguju. Chatuju. Mám hlad. Koukám do ledničky. Je prázdná. Kam na jídlo? Ke Štice! Sedám na krosku. 50 km časovka (za 1:52). Je tma. Neviditelní chodci se pletou pod kolo. Konečně Beroun. Hurá! Mám jídlo! Kuřecí prsa se slaninou, bramboráčky, 3 pivka. Ňam! Domů jedu vlakem. Sličná průvodčí chce lístek. Já mám, kroska nemá. Cože? 25 korun? Já sedím, kroska visí. Dopíjím ionťák. V Praze prší. Mokrý kostky kloužou. Ve 20 hodin jsem zas doma. Mám hlad. Koukám do ledničky. Je prázdná…  |
Statistika blogu
- 369 870 návštěv
Kategorie
Archiv
Nejnovější komentáře
Oblíbené stránky
Základní informace
Seržovo virtuální domeček 
aúúú, zase jídlo! a já dneska nemám zajištěnej oběd! to je tejrání :-DDD
já zas budu týrán nekvalitní stravou za nepřiměřenou cenu. kolegové mě poněku štvou svým konzervatismem a nechopností najít si jinej podnik, když v tom stávajícím blbě vaří.
no, chvíli jsem váhal, jestli tohle má být v rubrice "sport"možná jsem tak trochu cvok, jet na oběd 50 km 🙂
zas takovej magor nejsi – v létě jezdím na oběd do Luhačovic (110 km) nebo do Malé Morávky (oklikou přes Praděd) – 100 km :-Dale hladovej bych asi takovej objem nejel
To mi tak připomíná…. já mám vlastně hlad!
VL: no samozřejmě, že je to sport 🙂 každá záminka je ke sportování dobrá 😀