Ouch…poprvé!

Tak jsem včera konečně byl ozkoušet novou hračku. Kolegové mi nakonec dali košem, takže jsem do Kapslovny dorazil sólo. Neznaje prostředí, vzal jsem si radši maskáče a podložku na ležení. V Kapslovně mě přivítal starší chlapík a uvedl mě na střeliště. Tam právě dokončoval střelby z osmatřicítky vousatý borec. Vybalil jsem nádobíčko a svojí „kosu“ jsem nejprve postavil v konfiguraci s bipodem a kolimátorem. I tak vzbudila (zaslouženou) pozornost obou přihlížejících. Chlápek ze střelnice mi připravil terč na 50 metrů. Chystám se ke střelbě a zjišťuju, že jsem doma nechal špunty do uší  Na střelnici mají bohužel jen sluchátka, a s těmi nemohu přilícit. Tak došlo na klasické nouzové řešení – strčit si do uší vystřelené nábojnice. Nejdřív to zkusím s pevnými mířidly.
Prásk!
Borci vedle koukají skrz dalekohledy.
„Nic…nic!“ hlásí oba.
Znova…prásk!
„Zase nic!“
Sakra, že bych byl takový levák? To snad ne! Zkusíme to blíž! Terč přijíždí na 25 metrů.
Prásk!
„Jooo, sedmička na dvanácti hodinách!“ hlásí chlápek.
A mám tě! Nahoru neseš, potvoro! Druhý pokus při záměrné pod střed je desítka. Posíláme terč znova na 50 metrů. Mířím úplně na spodní okraj terče.
Prásk!
„Zase desítka!“ hlásí oba borci.
Ha! Tak teď podle toho nastavit kolimoš. Stavím kosu na podlahu a podkládám pažbu zmuchlanou bundou tak, aby podle pevných mířidel zbraň mířila na spodní okraj terče. Pak nastavuju svítící tečku na kolimátoru na střed. Tak to zkusíme podle světýlka…
Prásk!
„Desítka!“
A další…a další…Hurá! Kolimoš je OK! Drobné nepřesnosti jsou spíš o kvrdlavých rukách, než o zbrani
„Nojo, jenže jak to sundáš, máš po nastřelení!“ míní správce střelnice.
„Hoho, to je ruská technika, ta vydrží!“ oponuji a sundávám kolimátor.
Po jeho opětovném nasazení přichází testovací výstřel….a 10! A tak ještě několikrát. Borci uznale mručí. Leč střelba s kolimátorem a bipodem na 50m je nuda. Zkusíme optiku. Nejdřív také na 50m.
Prásk!
A nic.
„Sakra, že by to taky nadnášelo?“ přemítám v duchu. Mířím zase na spodní okraj papíru a…prásk!
Jo, je tam. Ale úplně až nahoře uprostřed. To znamená, že horizontální nástřel je OK (to je VELMI pozitivní zpráva), ovšem vertikální stojí za prd. Tak to zkusíme na 100m. Vybíjím zbraň a správce střelnice běží do tunelu postavit mi tam terč (100m dráha nemá pojezd). V Kapslovně trénují biatlonisté a tak je zde k dispozici i místo na střelbu v leže. Tak to zkouším z lehu.
Prásk!
Nic. Že by zase nahoru? Přenastavuji o kousek optiku a zkouším to znova. Zase nic. Nakonec zjišťuji, že když nastavím optiku nejvíc dolů a mířím na spodní okraj papíru, trefím se někam do pětky na 12ti hodinách. S optikou už se víc udělat nedá. No tak nic, kašlu na ní. Stejně budu měnit spodní část montáže kvůli prasklině, takže by se případný nástřel rozhodil. Tohle tedy budu řešit, až bude optika ve finálním stavu a asi na nějaké delší střelnici. 100 metrů je málo. Přestavuji zbraň do varianty „přední rukojeť + kolimátor“ a chci to zkusit bez opory (na 50m). Vůbec to není jednoduché. Kosa je docela těžká a červená tečka po terči lítá jak zběsilá  Nakonec nacházím koncentraci a střílím jednu ránu za druhou. Výsledek viz obrázek. Díky, pane Zendl, za vyladěnou spoušť! Po střílení rychle (dokud je zbraň rozpálená) protahuji hlaveň BoreSnakem. Na střelnici jsem strávil hodinu a půl a vystřílel jsem jen dva zásobníky (2x 30 ran). Využil jsem jak 50m dráhu, tak 100m dráhu. Správce střelnice o mě pečoval jak o vlastního – hlásil zásahy, připravoval terče atd. A přitom to celé (bez nábojů) stálo jen 300,- Kč. KAPSLOVNA RULEZ!

BTW s odstupem času jsem si uvědomil, že jsem točil stavítkem na optice opačně, proto nešla doladit  Tak příště…

Jo a netelefonujte mi. Nemluvte na mě. Nic neslyším. Ty nábojnice v uších nefungovaly moc dobře