Májové trénování 2

Tak ani nevím, jestli tohle publikovat v rubrice “sport”. Toho sportu tentokrát moc nebylo 😦

Středa 2.5. – před odchodem z práce jsem zkontroloval meteoradar, a páč se na Prahu řítily ošklivosti, udělal jsem si volno. Nakonec teda pršelo, ale nijak zvlášť silně.

Čtvrtek 3.5. – zase koukám na radar. Srážky odputovaly k severozápadu a na radaru už nic není. Hurá, jdu běhat! Když jsem asi v 18:20 vybíhal, bylo dost zataženo. Ale říkal jsem si, že když na tom radaru nic nebylo…Probíhal jsem zrovna kolem benzínky v Podolí, když se spustil příšerný slejvák. Jako že jsem nic neviděl, protože mi neustále po brejlích tekla voda, to bych ještě pochopil. Jenže když jsem brejle sundal, tak jsem kvůli cloně deště stejně viděl maximálně tak na 10 metrů. Do toho se přidaly blesky a příslušný zvukový doprovod – no prostě romantika, jak má být. Během pár minut jsem byl promoklý skrz naskrz. Zánovní botky prošly pořádnou zatěžkávací zkouškou, a už asi nikdy nebudou krásně bílé, jako byly ještě včera 😦 Po stezce tekly proudy vody tak silné, že mi skoro podrážely nohy 🙂 No, dobře, zas tak zlý to nebylo, ale vody bylo fakt místy po kotníky. Čvachty čvachty…Aspoň to z ulic spláchlo všechny ty hovna. MP3 přehrávač prošel zkouškou vodotěsnosti na výbornou. Jen sluchátka (nevodotěsný) začaly trochu „mutovat“, ale už jsou zas OK. Lilo asi půl hodiny. Když jsem pak běžel zpátky, jen jsem viděl šedou stěnu deště, postupně se vzdalující směrem na Letnou a Hradčany. I přes poněkud divoké počasí byl trénink (20 km) nakonec z těch rychlejších. Záhada 🙂

Pátek 4.5. a sobota 5.5. – nic. V sobotu jsem chtěl vyjet na kolo, ale přeháňkovité počasí mě od toho odradilo…a nakonec jsem dobře udělal. Podle meteoradaru bych pěkně zmoknul, a to asi 100 km od Prahy.

Neděle 6.5. – po čase jsme se zase domluvili s Kibicem na návštěvě střelnice (Mělník – Chloumek). Tentokrát s námi nebyl Radim, ani žádný akční instruktor, tak jsme se věnovali poklidné mířené střelbě na 100m. Teda, ze začátku si Kibic ještě nastřeloval kolimátor, při čemž jsem mu dělal „spottera“ s mým puškohledem. Koupil si totiž zadní kryt pružin od GunExpertu – pro leváka na malý kolimátor asi nejlepší možné řešení. Já jsem si pak pěkně s oporou dírkoval terče formátu A4, které jsem si přinesl. Na těch 100m to bohatě stačí. Optiku mám nastřelenou, řekl bych, dobře. Ale na takovouhle vzdálenost se už hodně projeví každá nepatrná chyba střelce a navíc – CZ858 není sniperka a ta vojenská munice (oCIPovaná) taky není žádný zázrak. Když už jsem získal trochu jistotu, nastavěl jsem si na horní stranu dřevěné palety s přisponkovaným terčem vystřílené patrony do brokovnice, které se kolem povalovaly. A zkoušel jsem je na 100m trefovat. Obvykle šla na druhou až třetí ránu, a když jsem je pak prohlížel, opravdu to byly čisté zásahy – tedy patrona prostřelena. Velká spokojenost 🙂 Na odchodu jsme ještě měli vzácnou šanci pokochat se touhle krasavicí.

Pondělí 7.5. – maraton se blíží, tak už žádný vylomeniny. Odpoledne jsem si podle radaru vyčíhnul vhodnou chvíli a byl jsem se proběhnout (20 km). Načasování bylo ideální, podařilo se mi vykličkovat mezi přeháňkami, že jsem nezmoknul. Moc jsem to nehrotil (průměrné tepy jen 146 bpm), přesto čas docela slušnej.

Úterý 8.5. – hmm, nic. Bylo mi nějak blbě, tak jsem se věnoval údržbě domácnosti. Sakra. Na kolo bych potřeboval! 😦

No a zejtra se po práci ještě půjdu jednou proběhnout, ale dost možná to zkrátím. A pak až do nedělního maratonu klid.