Tak mám za sebou první letošní závod. Na fóru Běhej.com jsme se dohodli na společný odjezd vlakem do Pardubic, takže už cesta probíhala v družné zábavě. U prezentace jsme byli s luxusní časovou rezervou a tedy naprosto bez fronty. V předstartovní tašce jsme našli tradičně dobré víno a kvalitní tričko (Nike). Největší dilema dne bylo, co na sebe oblíknout. Start závodu byl až ve 13:00, ale dopoledne bylo ještě docela chladno a foukal vítr. Nakonec jsem si řekl, že to risknu a vzal jsem si funkční tričko jen s krátkým rukávem. V chodbě hokejové arény, kde byly šatny, se nacházely tři spinnery, čehož jsem využil a místo rozklusávání venku jsem asi půl hodiny lehce točil nohama. Čtvrt hodiny před startem jsem se mírným klusem přesunul na místo startu. V davu závodníků potkávám pár známých, tak jsme probrali ambice a taktiku do závodu 🙂 Vzhledem k tomu, jak mi to poslední dobou moc neběhalo, tak si říkám, že budu rád za jakýkoliv čas pod 1:50:00.
A je odstartováno. Prvních pět kilometrů se prakticky neustále propadám pořadím dozadu. Kašlu na to a snažím se spíš si hlídat stabilní vlastní tempo a tepy. Po pěti kilometrech se situace stabilizuje a já pomalu začínám dobývat ztracené pozice. Připojil se ke mně starší chlapík, kterému moje stabilní tempo vyhovuje. Co tak koukám na hodinky, daří se mi udržovat skutečně stále stejnou rychlost. Na výběhu z Pardubic fouká hnusný protivítr, ale po obrátce je to do zad, tak tím se to srovná. Někde na devátém kilometru nás v protisměru míjí špička závodního pole. „Hlavně aby mě nevzali o kolo!“ bručím si pod fousy. Podle hodinek pořád stejné tempo. Spoluběžec trochu brblá, že je to na něj dost rychlý, ale drží se statečně. Probíháme centrem Pardubic a míříme do druhého okruhu. Trochu jsme přibrzdili na občerstvovačce a koukám, že nás předběhly dvě slečny v růžových podkolenkách. Jsou mi nějaké povědomé! 🙂 Po pár desítkách metrů se zas dostáváme do svého tempa a postupně se posouváme před slečny. Stabilní tempo a chytré probíhání zatáček nám získává pozici za pozicí. V mírném kopečku na most se mi daří předběhnout fakt velkou skupinu lidí, dokonce jsem utrhnul svého spoluběžce a ten mě pak stahuje až na mostě. 15 km a pořád stejně rychle. Začínám se divit sám sobě. Po obrátce ale cítím, že svaly přece jenom trochu tuhnou. Tempo drží až zhruba do 19. kilometru. Ve výběhu na most zpomaluji…kolega naopak asi chytil druhý dech a zdrhá mi dopředu. Mě už se zrychlit nedaří, tak do cíle dobíhám pár desítek vteřin po něm v čase 1:47:41 (oficiální reálný čas). S tím jsem ovšem navýsost spokojen.
V cíli dostáváme pěkné kovové medaile a já směřuji do stanu na jídlo. Noky s masovou směsí tedy nic moc (aspoň tam bylo dost kečupu, tak měly nějakou chuť), zato koláčky a kávička byly výborné. No a pak už se přesouvám do hokejové arény vystát dlouhou frontu na výdej batohů z úschovny, zcivilizovat se a mažu na vlak zpátky do Prahy. Pardubický závod jako obvykle nezklamal, udržuje si vysoký standard, takže už se těším na příští rok. No a teď mi začíná náročné období – za 14 dní je maraton v Praze a za dalších 14 dní je ŠUTR.
Seržovo virtuální domeček 